Chci domů lva

29.01.2020

"Víckrát jsem se při návštěvě některé ZOO mohl skamarádit s některou tamní šelmou. V tomto ohledu jsem ovšem byl vždy velmi zdrženlivý. Nemám v oblibě mazlení se zvířaty a respektuji fakt, že zvíře si musí samo říct, zda má zájem o kontakt. Přímo nenávidím muchlování těchto "miláčků". "

Další publikace Ludvíka Kunce. Milovníka a ochránce šelem..který mi často mluví z duše..kterého za jeho aktivitu a to, co pro šelmy udělal, velmi obdivuji. Nyní se snaží ukázat, co chov šelem obnáší...pro versus proti..od někoho, kdo se šelmami de facto žil..ukazuje, že stále jde o divokého tvora, ne o velkého "plyšáčka a mazlíčka"...

i když i tady hodně vzpomíná na společné roky se Sixim, spíše nyní vypíchl ty ošemetné situace, kdy často mohlo dojít ke zranění člověka šelmou..zdůraznil, že Sixi nebyl ochočený mazlíček..že zůstal divokou šelmou..a bylo mu to umožněno..fungovat v partnerství s respektem. Nezotročen, neochočen. Ukázal, jak je nutné šelmu znát, předvídat, být ve střehu..neustále...respektovat ji jako partnera, jako divokého tvora, který je krásný, ale nebezpečný.. jak sice Sixi chodil ven, ale spolupráce byla dobrovolná..žádný cvičený pejsek. Vodítko ? ano, pro bezpečnost lidí i zvířat někdy nutné..protože šelma je šelma. A zůstane šelmou... přiběhnout k noze na zavolání ? ne..protože šelma je šelma.. a snažit se ji "počlověčit", aby plnila naše požadavky a očekávání, o čem to je ??? Není to jen o lidech a jejich egu ???
Kromě Sixiho také popisuje zkušenosti s levhartem, pumou, lvem, píše i zkušená chovatelka Petra Poledníková..

Ukázal, jak důležité je i pro zvířata v zajetí jim vybudovat pokud možno přirozené prostředí...že i umělý odchov je pro přežití druhu důležitý, i když tím zvíře spoustu svých přirozených daností ztrácí (člověk nikdy nenahradí zvířecí matku).

A strašně, strašně moc se mi líbí úvodně citovaná pasáž - protože mi mluví z duše..protože taky miluji zvířata, mám blízko i k šelmám...ale nikdy jsem netoužila zvíře hňahňat, ocapkávat, žvachlat, mít z něj miláčka..podvědomě jsem vždy toužila po tom, co se Ludvíku Kuncovi podařilo - sledovat, pokud možno v přirozeném prostředí.. nezasahovat, respektovat...nenutit zvířata, aby se učila od nás, ale sledovat a učit se od nich....a teď už chápu proč. Dík pane Kunci za další skvělou knížku !!!
a všichni, co chcete doma lva, povinně přečíst !

a ještě jedna myšlenka : " Na závěr musím zdůraznit, že milovníci přírody a zvířat by se měli zamyslet nad otázkou, jak to vlastně s tou jejich láskou je. Je to láska, anebo jen sebeláska ? Jde o obdiv k přírodě, anebo obdiv k člověčenství ? Jde o hýčkání, anebo o přemýšlivý vztah k životu ?"