Chemické příběhy Sherlocka Holmese

21.04.2024

Nebylo to zlé, ale některé ty chemické zápletky mi přišly trochu na sílu. Hodnocení dávám jako průměr dvou možných přístupů.

Pokud jste nadšení chemici a chcete nějaké záludnosti, moc vás to neuchvátí. (3/5)

Pokud jste běžní čtenáři a chcete nové příběhy proslulého detektiva, věřím, že si to užijete. (5/5)

04.05.2023

Další skvělý pokračovatel díla síra Artura doyla příběhu Sherlocka holmese velmi dobře detektivní povídky tentokrát s chemického prostředí kde detektiv musí čelit tentokrát geniálním chemikovi ktery své znalosti dá do služeb zločinu. Povídky byli když sem byl ještě malý vysílány v pořadu meteor i po letech nestratili svoje kouzlo.

29.04.2020

Mistr to sice není a snaha jej napodobit někdy balancuje na hranici trapného plagiátorství, ale i přesto je výsledek docela dobrý.

27.05.2019

Nemíním diskutovat o přesném zařazení knihy - zda jde o apokryf, pastiš nebo spíše v tomto případě fanfiction (domnívám se, že k napsání těchto svěžích povídek musí být autor fanouškem Sherlocka Holmese).
Povídky jsou originální ve výběru témat a v řešení, vyžadujícím znalosti chemie (vždycky jsem ji měl rád) - poodkrývají nám pohled na Mistra z málo známého úhlu chemie užité v praktickém životě. Doporučuji všem milovníkům reálných detektivních zápletek (a chemikům zvláště) každého věku.
U tak mnohostranného génia, jakým Sherlock Holmes bezesporu je, není možné opomenout i další fasety jeho zálib: Ilja Hurník - Muzikální Sherlock.

21.11.2018

Na túto knihu som sa pred rokmi nesmierne tešila. Niežeby som bola vášnivým chemikom, ale nápad s "chemickými prípadmi" Sherlocka mi pripadal dokonalý. Kniha, žiaľ, nesplnila moje očakávania, hoci sa v nej nájdu i príbehy pútavé a nápadité. Zvláštnosťou je, že záporný hrdina prestupuje z poviedky do poviedky a v poslednej s ním, pochopiteľne, Holmes s Watsonom skoncujú, ako sa patrí. Netypickým je ono už zmieňované tykanie medzi dvoma ústrednými postavami, ktoré ma pri čítaní vyrušovalo. Hodnotím to ako nezvládnuté prekladateľské riešenie tohto javu, keďže v cieľovom prostredí (českom i slovenskom) je roky rokúce známym faktom, že Holmes a Watson si vykajú.

12.10.2018

Tohle bude asi překladem, protože povídky jsou jinak poměrně kvalitní a dobře vypointované, ale jako pravověrný Holmesolog se prostě otřesu, když v povídce čtu, že si Holmes s Watsonem tykají a jednou se dokonce osloví "starouši". Ale jak říkám, to bude asi věc překladu (možná že i toho původního do polštiny). Jen u jedné jediné povídky jsem si prostě nějak pořád nedokázal představit, jak vlastně si mohl padouch nanést na své vlastní oční bulvy nějakou světélkující látku, aby pak mohl přes výřezy v obraze děsit ubohou oběť zelenýma kočičíma očima... nevím, nevím, není to přece jen trochu moc?

10.08.2018

Sherlock Holmes je můj oblíbený detektiv,proto jsem po knize sáhl.Čekal jsem nějakou slátaninu,ale byl jsem překvapený,protože autor styl psaní dobře napodobil a kniha celkem logicky i navazovala na předchozí příběhy SH.

04.10.2017

Môj prvý kontakt s postavou Sherlocka Holmesa. Poviedky sú zaujímavé, ale nie je to "kanonický" Holmes.

Už coby školačka jsem milovala detektivky a chemii a když jsem nedávno v městské knihovně zahlédla povědomý název, znovu jsem neodolala. Roztomilé čtení, zpestřené ještě přeházenými stránkami na začátku mého výtisku.

02.08.2016

Výborný dárek pro každého chemika a jeden z nejlepších Holmesovských apokryfů.

20.12.2015

Už se nepamatuji, zda někdo tykal a nebo netykal, ale pamatuji si, že se mi to tenkrát velice líbilo a pak jsem to četl ještě jednou. Autor napsal velice pěkné pokračování. Podobně dobré pokračování psal Čechura.

13.10.2015

To tykání má myslím jednoduché vysvětlení: v anglickém originálu se to nerozliší, takže čeští překladatelé šli jednou cestou, polští zřejmě druhou... a překladatel polského apokryfu se držel originálu dané knihy a nikoli českého úzu pro Holmese. Je to překladatelská chyba? Je a není.
Když ovšem pominu tenhle nevýznamný, ale pro českého čtenáře dost rušivý detail, je to jednoznačně vůbec nejlepší Holmesovský apokryf, jaký jsem kdy četla. Pravda, Braunheld vždy a všude začne po čase být trochu nudný - čtenáře to ochudí o část překvapení, které od detektivky žádá, a i ten slavný Moriarty se ve skutečnosti objevuje jen v pár původních příbězích, osobně dokonce jenom v jednom. Ovšem tenhle moment předvídatelnosti je více než bohatě vyvážen stylem podání (přes ono tykání úžasně podobné originálu), rozmanitostí příběhů a zápletkami, za které by se Doyle opravdu nemusel stydět. Mazané uplatnění různých vlastností chemických látek zastává vždy hlavní detektivní záhadu, kterou je nutno rozluštit, a funguje to znamenitě.

Výhodou Golembowiczova chemického přístupu je, že ačkoli se drží ve viktoriánských vodách, nenechává se strhnout atmosférou, touhou romantizovat víc než Doyle sám, ani potřebou dokázat, že "to bylo jinak", ani potřebou ukázat, že, jak se tomu říká v angličtině, "he did his research". Nejsou tu žádné vhledy do slavných případů a životů osobností té doby, žádné špumprnákle se zamotanou Holmesovskou chronologií (jakkoli i ty mohou být zajímavé), žádné pečlivě dohledané detaily vystavené na odiv (s výjimkou těch chemických); jsou to prostě další z případů, v nichž se uplatnily Holmesovy detektivní vlohy, tentokrát jen s větším důrazem na jeho rozsáhlé znalosti chemie. Takže paradoxně, aniž by se Golembowicz nějak výrazně snažil o prostředí konce 19. století se vším všudy, ve výsledku je mnohem přesvědčivější, protože zachovává původní autorský přístup. Historie a prostředí vstupují do příběhů právě jen natolik, jak to vyžadují příběhy a jejich postavy samy, a tak je to správně.
Je to zatím jediný apokryf, u kterého se mi stalo, že jsem se musela po čase po přečtení zamyslet a uvědomit si, že o daném případu nepsal Doyle sám. Což je v rámci Holmesovských apokryfů úctyhodný výkon, protože naprostá většina z nich buď vůbec volí jiný přístup než Doyle, nebo když se snaží o totéž, případy a někdy i styl dost pokulhávají. Golembowiczovi se geniálním tahem podařilo vystihnout většinu toho, co dělá Holmese Holmesem, bez újmy na originalitě případů. Myslím, že ten geniální tah spočívá v tom, že tak jako v mnoha původních Doyleových povídkách je počátečním impulsem pro vyšetřování jen nějaká bizarní příhoda a ne hned na první pohled zločin. Právě v odkrývání temných pozadí takových podivných příhod se totiž nejlíp projevují Holmesovy jedinečné detektivní vlastnosti: jeho specialita je přece právě v tom, "vidět" to, co jiní nevidí, všimnout si souvislostí mezi detaily a domyslet sled událostí. Naprostá většina autorů Holmesovských apokryfů na tenhle trik zjevně ještě pořád nepřišla, ke značné škodě žánru. O to větší obdiv si Golembowicz zaslouží za to, že Doyla ve většině věcí tak dobře "prokoukl".

Novější vydání od Joty pod názvem Chemické případy Sherlocka Holmese obsahuje víc povídek než knížka z roku 1967 vydaná jako Chemické příběhy Sherlocka Holmese, takže doporučuju shánět Případy. :-)

26.08.2015

Chemické příběhy jsem četla v době, kdy jsem původního Sherlocka Holmese znala jak svoje boty. Připadalo mi, že ten mně neznámý Polák vystihl styl Sira Doyla naprosto skvěle, ale i mně strašně vadilo, že si Holmes s Watsonem tykali. Otázka je, jak vypadal originál, jestli to tykání není jenom v překladu. Ae i přesto je tohle kniha, ke které se často vracím.

03.02.2013

Velmi dobře psané příběhy. Jediné, co mě neustále trápilo, bylo, že si Holmes s Watsonem tykali. Přes to jsem se nějak nedokázala přenést.

30.01.2012

Skvělá kniha s novým geniálním zločincem, který se v mnoha ohledech může rovnat profesoru Moriartimu z Doylových knih.