Chiméra
Sebastiano Vassalli
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458827/bmid_chimera-OHD-458827.jpg
4
22
22
Sebastiano Vassalli situoval svou nejslavnější knihu Chiméra do vesničky jménem Zardino, jež kdysi ležela v Pádské nížině nedaleko města Novary, kde se za jasných dní jako chiméra vynořuje na obzoru vysokánská hora Monte Rosa. Zde se na přelomu 16. a 17. století odehrává příběh dívky jménem Antonia, „zardinské čarodějnice“. Antonia vyrůstala u jeptišek v novarském nalezinci, odkud si ji v jejích deseti letech odvezli bezdětní manželé Nidasiovi, kteří se k ní chovali jako k vlastní a poskytli jí šťastné dětství a dospívání. Zato ve vesnici ji lidé nemohli odpustit její krásu a jinakost. A lidská nenávist, spojená s nevědomostí a strachem, se stane Antonii osudnou. Příběh „zardinské čarodějnice“ se odehrává na pozadí široké historické fresky zaplněné řadou výrazných postav. Setkáváme se tu loupeživým rytířem Caccettou a jeho ozbrojenou bandou, falešným knězem pěstujícím v kostele bource morušového a knězem sužujícím své farníky bigotností, katem a jeho pacholky, intrikujícími biskupy, rýžaři, lacknechty, inkvizitory... Vassalli čtenáře se syrovou objektivitou, důkladností a bez příkras seznamuje s tehdejším drsným životem na rýžových polích i tíživým ovzduším katolické protireformace, jaké v dané části severní Itálii panovalo v době španělské nadvlády, kdy se zásadním způsobem formoval charakter italského národa. Zardino už neexistuje, nezbylo po něm nic. Z této mlhou obestřené nicoty vytáhl autor na světlo denní strhující příběh, zasutý hluboko v minulosti, a zpracoval jej svým nezaměnitelným způsobem do podoby, za nějž získal v roce 1990 významnou italskou literární cenu Strega a který dodnes budí obrovský zájem čtenářů.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2020
,
Pistorius & Olšanská
Originální název:
La chimera, 1990
více info...
Přidat komentář
Mám moc rád historické romány a tento se odehrává v Itálii, je zajímavě napsaný, je i trochu napínavý, trochu zábavný. Moc doporučuji.
miestami až hrozný príbeh pôsobil na mňa ako delová guľa do hrude, až som musel čítať s prestávkami, aby ma neroztrhlo od emócií... Tam, kde stávala dedina Zardino sa teraz stavia diaľnica, a Vassalli nám dáva nahliadnuť pod násyp času, aby sa nezabudlo, že kamkoľvek vkročíme, všade dýcha krutá história. Aj dnes upaľujeme svoje čarodejnice a strigôňov, len to robíme na sociálnych sieťach a v médiách, a na povahe ľudu a mocných sa takmer nič nezmenilo, len prostriedky, ktorými disponujú.
Další lahůdka od jednoho z nejlepších italských spisovatelů druhé půle 20. století. Vassali je skvělý vypravěč, navíc mísí poutavý děj s esejistikou a výlety do dějiny severní Itálie. Ve své podstatě ale Vassalli promlouvá svým románem k současnosti. Lidská povaha se zas tak nězměnila, jen ty kulisy jsou přeci jen jiné a o to Vassallimu jde, ukázat univerzálnost tam, kde někdo vidí jen příběh jednotlivce nebo oblasti. Vlastně to vůbec nemá být historický román, jako spíš román o Vassalliho současnosti napsaný jako historický exkurz. Román lze číst jako poutavý příběh, kdy ale, a to chápu, těm, kteří nemají alespoň základní znalosti dějin, bude připadat román zdlouhavý ve svých četných odbočkách od hlavní linie příběhu. Ale to dělá z Chiméry výsostnou románovou chiméru. Ale román si lze užít i bez znalosti historických souvislostí. Jen to nebude asi úplně ono, a proto má román nejen tady, ale třeba i na goodreads, průměrné hodnocení. I když by si zasloužil daleko lepší "vysvědčení".
Vassalli začínal jako autor experimentálních próz a skončil jako uznávaný autor románů takřka klasického střihu. Dobře je to patrné i v Chiméře, kde autor sem tam hodí odbočku a jako by nadnese svůj pocit z právě vyprávěného, nebo něco nedořekne, s tím, že se k tomu vrátíme, nebo, že to už stačí. A to vše činí naprosto suverénním způsobem. Vassalli byl v roce své smrti oficiálně nominován na Nobelovu cenu a podle mě by si ji zasloužil. Skvělý autor od nějž mě zatím nenudila jediná kniha. Díky Kateřině Vinšové za to, že Vassalliho dlouhodobě překládá do češtiny. Doporočuji.
Kdyby to byl román, bylo by to napínavé, zajímavé a smutné čtení. Ale není to román. Je to vyprávění z pohledu naší (nedávné) doby na oblast (pod vládou španělských Habsburků, tehdy ještě Filipa II.), již zmizelou vesnici v Pádské nížině ("placatině"), dobu, náboženství a temno let 1590-1610, doby dávno před vznikem jednotného "národa" a sjednocené Itálie. První polovina vyprávění je velice zajímavá - rýžoviště (netušila jsem, že, kde a jak se v Evropě v té době rýže pěstovala) a rýžaři (evropští otroci), taky bourci morušoví (pěstovaní v kostele; epizoda mne zaujala u později situované Madoně z hor), náboženství a vliv vládnoucího rodu (tedy tehdy rozdrobené španělské říše, nad níž slunce nezapadalo). Druhá půle je už hodně o stupňující se katolické tvrdosti a blížícím se procesu s Antonií jako čarodejnicí. Smutné poslední kapitoly včetně mučení jsem raději přeskočila.
Není to román, ale spíš zbeletrizovaná odborná publikace (typické dlouhatánské odstavce, spousta proloženého textu), s mnoha citáty a občasným vstupem autora ze své pozice pisatele a nadhledem skoro 400 uplynulých let. S ohledem na tento přístup a styl bych uvítala autorových vstupů více, aby jako Ital pomohl cizozemcům pochopit rozvoj budoucí Itálie, zrod moderního národa, včetně jazyka.
Čtivé to je, ale román by byl výrazně průraznější. 75%
"V sedmnáctém století se každý staral sám o sebe a o své záležitosti, a od toho, aby se staral o všechny, tu byl Pánbůh, tehdejší soudy měly jiné věci na práci."
Historický, inkviziční román, který poukazuje na lidskou hloupost a závist, která silou utržené laviny, může zničit život nejednoho jednotlivce. Kniha se mi líbila stejně tak i barvitý popis krajiny, prostředí kam byl příběh vsazen.
Štítky knihy
16. století 17. století italská literatura inkvizice psychologické romány upalování čarodějnic ocenění krása sirotci upálení, sebeupáleníAutorovy další knížky
| 2000 |  Labuť |
| 2020 | Chiméra |
| 2017 | Dva kostely |
| 2003 |  Nespočet |
| 1996 | Zlato světa |
Bohužel mi vůbec nesedl styl, kterým byla kniha napsaná. Už od začátku jsem měla problém se začíst, postavy mě dvakrát neoslovily a mnohdy zbytečně zdlouhavé popisky (a nekonečné odstavce) mě nudily. Mám ráda historické knihy a příběhy z prostředí čarodějnictví a inkvizice mě obvykle docela baví, ale tady mi to vůbec nesedlo. Kdyby to bylo pojaté jako román, tak by mě to možná oslovilo víc.