Chlad
Michael Koryta
V odlehlé severní části státu New York leží uprostřed stařičkých lesů pod temnou, nehybnou hladinou Chilewaukeeské přehrady zatopené městečko. Před sto lety bylo zničeno v zájmu vyššího dobra: aby měly miliony lidí žijících na jihu dostatek vody. Nebo tak to alespoň v té době tvrdili politici z Manhattanu. Místní rodiny byly donuceny opustit svou půdu, ale nepřestěhovaly se daleko a některé se nepřestěhovaly vůbec… Nyní se hlásí o slovo důsledky lidské arogance. Odborník, který má za úkol provést inspekci desítky let zanedbávané hráze, se stane svědkem záhadných jevů. Jak se ukazuje, obyvatelé městečka se nenechali ze svého domova vystrnadit bez boje a hodlají v něm pokračovat. Teď nastal čas, aby temné proroctví dosáhlo svého naplnění, a všichni, kdo nezapomněli, si pokládají otázku: kdo to bude teď? Protože z hlubin neúprosně stoupajících temných vod zaznívá volání po další oběti…... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2021
,
Kalibr
Originální název:
The Chill, 2020
více info...
Přidat komentář
Námět knihy opravdu zajímavý a první polovina se četla jedním dechem, pak ale přišel obrat, děj začal být neskutečně rozvleklý, dialogy a vnitřní monology se pořád opakovaly a posledních pár desítek stran už nešlo než přeskakovat. Z původního nadšení se stalo zklamání.
Knize dávám 3 hvězdičky. Námět skvělý, propracovani již méně. Chvílemi byla kniha velmi zajímavá, chvílemi nudná tak, že jsem ji nechtěla dočíst. Klidně mohla mít o něco méně stránek.
"Jediné, čo dokáže človeka naozaj vydesiť, sú veci, ktorým je ochotný veriť."
Súhlasím s autorom; a možno práve preto sa mi Chlad nezdal až taký ohromný, mrazivý ani desivý (nie žeby som nejako extra dôverovala pochvalným reklamným slovám na obálke od tria známych autorov, no aj tak som čakala niečo ohromnejšie, mrazivejšie a desivejšie, než sa mi napokon dostalo). Jednoducho, tie mysteriózne a duchárske vsuvky sa mi zdali skôr úsmevné, čo v rámci hororu asi nie je celkom optimálne; podobne prvky katastrofického románu zas predvídateľné a klišé (a to som v tomto žánri temer "nepolíbená").
Napriek tomu sa mi však Chlad zvláštnym spôsobom páčil. Zrejme vďaka hlavným postavám, ktoré autor vytvoril, či sa už bavíme o "správňackom" šerifovi Stevovi Ellsworthovi, jeho synovi Aaronovi, ktorý sa nám najprv predstaví ako typický zlý chlapec, postupne si však prejde vývojom, alebo o svojskom Mickovi Flemingovi, ktorý si v deji tiež vyskúša viacero polôh. No a tiež to prostredie priehrad(y), vytopeného mesta, vodných tunelov... Bolo cítiť, že autor si o daných veciach čo-to naštudoval, aj že okolo priehrady žil.
Takže ako čitateľka som napokon spokojná, hoci chvíľami som mala pocit nevyužitého potenciálu.
(SPOILER)
Těžko hodnotit: byl by to zajímavý katastrofický román nebýt nadpřirozených prvků, především duchů dlouho usilovně pracujících pod zemí na ... pomstě, připomínce minulosti, donucení současné generace zamyslet se nad tím, co a jak a proč dělá a jak to ladí s okolní krajinou, přírodou a minulostí. To vše se v knize motá navíc, od minulosti k minulosti, od apelů na ekologické/logické myšlení, po otázky "oběti" ve jménu něčeho většího, hlavně cizích lidí. A to vše ještě mělo pramenit v mýtech a magii.
Nemám ráda fantastično a sem se to opravdu nehodilo. Poctivě jsem se prokousala do konce (zbytečně dlouhé), abych pochopila všechny autorovy záměry a došla až k dotkání cílové látky. A zazlívám autorovi, že to se mu to opravdu nepodařilo - vzal si velké sousto, měl a chtěl něco podstatného sdělit, naneštěstí se to nějak rozplizlo. Zejména ty původní mýty a magie rozhodně nebyly srozumitelně zpracovány. Takže z toho zůstala jen jakási děravá síťovina namísto pěkně utkané látky....
Základní motiv vody byl úžasný, zejména když šlo katastroficky jednak o to, když se vody vyhrne z přehrady v Catskils najednou moc, a jednak o to, kdy se vody začne zničehonic nedostávat, a to ve většině osmimilionového New Yorku, protože 150 km vodních tunelů, obřích přivaděčů vody do velkoměsta, postupně kaskádovitě v sérii propojených přehrad selže. Pak by město prostě nepřežilo příliš dlouho. A evakuace? Nepovede se to většinou ani v případě prvním, natož druhém.
Díky těmto tématům jsme se podívali pořádně na zoubek umělé přehradní nádrži, městečku, které její stavbě v minulosti muselo ustoupit (ne úplně a ne bez odporu, což nese své následky), ražení podzemních vodních tunelů ve skalách i pod městem a na práci barabů...
"Na zemi nebyla jiná síla natolik odhodlaná a trpělivá jako voda."
Kingovi či Koontzovi se to dle oslavných výkřiků na obálce převelice líbilo, takže se to asi bude líbit i jejich čtenářům. Kupodivu velmi oslavně se vyjadřuje i Michael Connelly, jinak (ve svých knihách) přísný realista. Já jsem rozhodně realista a moc nadšení mi kniha nepřinesla.
Nuda, nuda, po 100 stranách odkladam a docitat knihu se mi ani nechce. Obálka pěkná, ale obsah prakticky o ničem.
Bohužel jedna velká nuda.....přeskakovala jsem stránky a koukla na závěr, jinak jsem nebyla schopná se do toho začíst....
Ale ano, mně se kniha líbila. Mám vztah k přehradám a vodním dílům. Fascinuje mně ta síla vody , když přepadá přez hráz.
Rád bych i vnitřek hráze navštívil, ale nevím zda je to možné. Autor atmosféru okolo přehrady skvěle vystihl. Sice bych knihu hororem nenazval, nicméně katastrofický román , určitě. A je cítit, že SC. okolo přehrady skutečně pobýval.
Rozhodně to nebylo "ohromné", v žádném případě "mrazivé" a už vůbec ne "děsivé". Za týden už si ani nevzpomenu, že jsem to četla.
Kniha pro mě byla zklamáním. Zaujalo mě víceméně jen líčení místa, kde se děj odehrával. Příběh samotný pro mě děsivý nebyl, působil spíše "utahaně".
pomalý a typicky sychravý podzimní duchařský příběh, který se rozjíždí zvolna, poznáváte postavy, (některé i přežijí), nesmíte čekat něco fakt děsivého, spíš víc mrazí z přírodní pohromy a té atmosféry.
Za sebe hodnotím jako docela slušné, hororové čtení. Námět s přehradou beru jako dost dobrý.
Nakonec i my, zde v republice, máme několik přehrad, o kterých by se dalo napsat mnoho děsivého... Ti, co se u nás potápí, ví o některých z nich své...
Jen bych krapet ubrala na celkové délce hororového příběhu. Ono někdy méně, znamená více...
Podle anotace jsem čekala víc, takže za mě docela zklamání. Ze začátku to vypadalo dobře ale pak se to vleklo, závěr veškerý žádný, do čtení jsem se musela skoro nutit, děsivé a mrazivé to úplně nebylo. Navíc jsme se nedozvěděli, jak to bylo s postavou Micka.
(SPOILER) Tohle bylo opravdu hodně hororové. Nesmyslná pomsta umanutých duchů a odvaha mladého Aarona se mi zamlouvaly a přála jsem Gillian, aby se dokázala vzepřít. Uff, vyšlo to...
Michaelovi Korytovi v ČR vyšlo viacero kníh, ale nikdy ma anotáciou (ani ničím iným) nezaujali, tak som si povedal, že ho (zatiaľ) nepotrebujem čítať. Keď sa v r. 2021 na trhu objavil horor Chlad od Scotta Carsona, strhla ma zápletka, ktorá na prvé vypočutie znela skvele: gigantická priehrada uprostred prastarých lesov, pod ktorou pred desaťročiami skončilo zatopené mesto a niečo tam stále žije. Geniálne prostredie pre vynikajúci horor! Dvojnásobne po tom, čo som len pár mesiacov dozadu čítal parádny, taktiež „vodný“ horor Rybář od Johna Langana. Koryta ma dostal: po kúpe Chladu som zistil, že Scott Carson je v skutočnosti jeho pseudonym. Takže nakoniec som si nevedomky Korytovu knihu predsa len kúpil. Ďalšiu si na 89% nekúpim. Ani od Carsona, ani od Korytu. Že sa na obálke rozplýva plno zvučných mien (King, Koontz, Connelly) mi nevadí, je to bežný reklamný ťah, s ktorým som sa veľakrát stretol a ešte sa veľakrát stretnem; ktovie, možnože Stephenovi za hlášky na obaly kníh iných autorov vydavateľstvá platia, neviem. Chlad bohužiaľ má 440 strán a hoci sa tempo nevlečie a autor vie rozprávať svižne, rýchlo meniac lokality a postavy, celé to na mňa pôsobilo strašne nezáživne. Napísané je to profesionálne a bez očividných chýb, ale matne, fádne, bez života. Akoby to písal počítačový program. Dokonalé prostredie je prítomné len na papieri. V praxi sa spisovateľovi nepodarilo vystihnúť jedinečnú tajuplnosť dotyčného genius loci, kde sa miesia staré mýty s modernými inžinierskymi metódami. Po pseudonyme je ďalším podrazom žánrové označenie. Chlad nie je horor, ale mysteriózny katastrofický triler. Neustále som sa naivne utešoval tým, že sa to rozbehne. Nerozbehlo. Ku koncu, hoci sa toho veľa dialo, ma to už fakt nebavilo a doslova som odratúval strany do konca.
Scott Carson je pseudonym spisovatele Michaela Koryty. Četla jsem od něj knihu "Kdo mi jde po krku", ze které jsem byla nadšená, ale tato kniha mě vůbec nebaví, nic se tam neděje. Odkládám nedočtené.
Schodou náhod jsem ji četla hned po Rybáři a tak nějak mi tam pořád zůstalo to zlo z Ashokanske prehrady, tak se mi kniha moc líbila a jen jsem čekala, co se tam vyvine =) Začátek možná odradí pomalým rozjezdem, ale pak se dají douvislosti dohromady a už to jede.
Štítky knihy
thrillery USA (Spojené státy americké) horory duchové a přízraky přehrady, přehradní nádrže duchařské rományAutorovy další knížky
| 2021 |  Chlad |
| 2018 |  Kdo mi jde po krku |
| 2010 | Asagaj / Italské lekce / Temnější než noc / Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů |
| 2012 | Tak chladná řeka |
| 2011 | Hymna zármutku |
(SPOILER) Kdybych tuhle knihu nedostala, tak bych si ji nejspíš nevybrala. Ale nakonec jsem za ni ráda.
Katastrofický děj v podobě protržené přehrady a následného zatopení městečka se stovkami mrtvých pod ní je až děsivě perfektně vykreslený. Myslím, že autor dokáže skvele vykreslit atmosféru příběhu Až z toho člověka mrazí, jak stačí pouhých pár minut ke katastrofě děsivých rozměrů. Kdo nezažil, tak si těžko dokáže takovou realitu stoprocentně představit. Včetně mě.
Snad jen zápletka v podobě pomstychtivých duchů nebyla úplně nutná, ale vlastně mi vůbec nevadila.