Chlad
Paul Tobin
Declan Thomas, bývalý pacient ústavu pro choromyslné, zničeného při požáru, má zvláštní schopnost vcítit se do šílenství jiných lidí – a občas je dokonce dokáže i vyléčit. Doufá, že jednoho dne vyléčí i sám sebe, ale dochází mu čas, neboť ho stíhá přízračný vrah. Navíc jeho tělesná teplota nebezpečně klesá. Kniha obsahuje kompletní série Chlad, Chlad: Prohnilé sémě a Chlad: Kosti jsou vrženy v jediném svazku o patnácti kapitolách, s doplněnými bonusovými materiály, včetně skicáře a dvou beletristických povídek od Paula Tobina.... celý text
Literatura světová Horory Komiksy
Vydáno: 2021 , Comics CentrumOriginální název:
Colder Omnibus, 2017
více info...
Přidat komentář
To byla jízda, od které se nešlo odtrhnout! Opravdu úchvatná kresba, která dokáže vyvolat emoce. Příběh mě zaujal, je originální a konec mě uspokojil.
„Každej má svoje vlastní šílenství.“ Sám zo seba som trochu prekvapený, že dávam plný počet, ale ono je to v rámci svojho žánru v podstate fakt dokonalé, takže si ich to zaslúži. Páčilo sa mi, že to má len dve hlavné postavy. Iní autori si myslia, že kvantita je viac ako kvalita a svoje príbehy zahustia desiatkami hrdinov, záporákov a antagonistov, v ktorých sa čitateľ stratí po prvých stranách (a do konca sa nenájde). Nie tak v Chlade. V ňom sa nachádzajú len dve hlavné kladné postavy a obe sú super a sympatické, čo nie je samozrejmosť. Akonáhle začne tempo mierne stagnovať, vyšle (zjavne totálne šialený) scenárista Paul Tobin na scénu dve ultimátne záporné: jokerovského Čiperu Jacka a nenapodobiteľného Obrtlíka. S pomocou fenomenálneho argentínskeho výtvarníka Juana Ferreyra (Temné noci - Metal) sa Tobinovi podarilo stvoriť čertovsky originálny Hladný svet. Vyzerá ako Silent Hill + Počiatok od Nolana + svety Dr. Strangea, avšak s dodatkom, že sa v ňom dejú veci, na ktoré rezignoval aj renomovaný Stephen Strange. Áno, niektoré zábery sú povedzme obyčajnejšie, ale Juan to okamžite vynahradí opulentnými scenériami, ktoré sú také úchvatné, že ak by som nesedel, určite by som padol. Jedna dvojstrana je extra unikátna: pozostáva z veľkolepých obrazov, z nich niektoré „ležia“, iné „stoja“ a ďalšie sú pre zmenu postavené na hlavu. Myslel som, že už som videl všetko, ale prstových psov alebo šialenstvo zhmotnené do cukríkov ešte nie. Z Chladu ucítite príjemne mrazivý závan Stephena Kinga, Joea Hilla, Carpenterovej Veci a Clivea Barkera. Nie je to však žiadne lacné (tobôž neschopné) napodobňovanie, vykrádanie, ani citovanie, dvojnásobne nie kopírovanie. Naopak, Chlad stojí suverénne na svojich vlastných nohách a tie končatiny sa ani na sekundu nezatrasú. Pôvodne som chcel povedať, že neverím, že tento človek písal detské komiksy Angry Birds alebo Spider-Man: Velká moc, velká zodpovědnost, ale ono práveže práve takýto autori napíšu pecku á la Chlad a všetci sa čudujú, kde sa to v nich vzalo, ja ale veľmi dobre viem, kde. Chlad nie je samozrejme úplne dokonalý. Jemne ma zaskočilo, že po tom všetkom, čo sa stalo, sa hlavné problémy vyriešia tak jednoducho (hoc treba dodať, že záver ukazuje, že možno nie). Ale to sú ozaj detaily. Monštruózny je nielen scenár (a pochopiteľne kresba s farbami), ale tiež samotný omnibus. S rozmermi 220x325 mm, počtom strán 416 a s váhou dve a pol kila (!) je to jeden z najurastenejších komiksov na našom trhu. K tomu masívne bonusy a hravý, zábavný a „živý“ preklad. Ono je to vlastne príbeh o láske, však? Proste delikátna pochúťka. Mľask.
Megatrip s úžasnou kresbou. Nad tím by určitě pohonil i Clive Barker. Všechny palce nahoru, dokud je mám...
Tak kresba nejméně za deset. To bylo úžasný tuhle bichli číst, respektive ji hlavně prohlížet a kochat se ulítlými bizarnostmi. Jednotlivé změny v kresbě podle příbehu byly opravdu úchvatné a jde skutečně o obrazovou orgii. Příběh je výrazně slabší, ale v rámci obrazu se to dá přejít.
Kresba nádherná, výjevy nočních můr velice reálné. Jenom ten příběh nějak pokulhával. Čekal jsem než se pořádně rozjede a potom se to rychle utlo. Konec uspěchaný.
Tak hned jako první musím říct, že kniha je to opravdu velkolepá, a to už jen svou velikostí a krásným zpracováním. Cena je sice šílená, ale plně pochopitelná a zasloužená. Kromě super příběhu je tam i řada bonusů z kresby, takže v tomhle ohledu jsem byl doopravdy potěšený a nebyla mi to škoda vybrakování peněženky.
Samotný příběh byl nakonec trošku jiný, než jsem čekal. Přestože je příběh dost hardcore a nebojí se krve a různých nechuťáren, tak byl paradoxně klidnější a v takovém pohodovém tempu. Zpracování bláznovství jako hlavního hybného motoru zápletky je originální a dává nejen velký prostor vyprávění, ale i naší fantazii a různému domýšlení si. Postavy byly sympatické a docela jsem si je oblíbil, i když u některých pořád visí dotazník, např. jsem celkově nějak moc nepochopil to Declano chladnutí, proč, jak to funguje a co to tam vlastně dělá. Chápu jak s tím Declan nakládá, ale nějaký původ toho, který je popsaný jen jako "propojení" s tím světem bláznovství, to mi asi nestačí. Úžasná postava je Jack, který jako by připomínal nějakou zvrhlou podobu Lokiho, a kdyby takový Marvel Loki skutečně byl, tak by to byla neuvěřitelně hustá šílenost. V podstatě je to takový mix Lokiho a Jokera, takže dokonale spadá do světa šílenství a je to divoká karta mezi postavami, která si může dělat, co se jí zachce. Podstatný je dějový zlom někde v první půlce, který řeší celou první zápletku a zavádí druhou, která je jiná, pro mě už asi méně sympatická, ale zase více otevřená objevování zvláštního světa za tím naším a minulosti Declana. Ten prsťákový záporák už mi nesedl a druhá polovina knihy tak byla trošku dojezd, ale to je jen osobní názor.
"Páni, to musím mít!" přesně to jsem si řekla když jsem tuhle knížku objevila na netu. A jsem za to ráda, protože samotný obsah je stejný odvaz jako obálka.
Na to že je to 416 stránková bichle jsem jí přečetla skoro na jeden zátah (co si budem, kniha vás tak jako tak nenechá usnout ;) )
Kresba komiksu je opravdu úžasně propracovaná, což oceníte hlavně u všech těch originálních příšerek. Bez této knihy by mě ani nenapadlo, že by člověka dokázala vyděsit tak obyčejná věc jako třeba prsty... Na horor vás může velice mile překvapit její barevné zpracování. Kromě tmavých odstínů zde najdete i všechny ostatní zářivé barvy, zároveň ale nepřijdete ani o kousíček děsivé atmosféry.
Samotný děj je plynulý a bez všech těch úžasných ilustrací i poněkud prostý. To hlavně proto, že autorovi šlo o psychiku postav spíš jak o jejich soukromý život... Ani v tomto ohledu kniha rozhodně není nudná, protože zde nechybí i nějaký ten masakr, vzpomínání na temnou minulost nebo šíleně děsivé události ze kterých vám i doma v obýváku stoupne hladinka adrenalinu.
Dva mini příběhy na konci knihy také stojí za pozornost. Když si je vložíte do kontextu celého příběhu, lecos vám vysvětlí. Nadhodí ovšem i spoustu dalších otázek k zamyšlení.
Co k tomu dodat: je to velmi děsivá hladová knížka se špetkou chladu navrch = Za mě povinná četba pro všechny milovníky hororu :)
Chlad... alebo skôr hlad? No závisí z akého uhla pohľadu sa na to pozriete. Tak poviem vám, že silnejší a strašidelnejší horor v komikse som nečítal (ak nerátam šialeniny od Džundžiho Itoa, ale to je manga). Fakt som sa bál čo sa stane s hrdinami, zaujímal sa aké tajomstvo skrýva Declan a ako veľmi bude hladný Jack Čipera a koľko prstov zase presekne Obrtlík. No kresba je fakt úžasná, nezameniteľná a fakt strašidelná. Ako tu už bolo spomenuté to ako vyzerajú psi je neskutočne strašidelné a fakt je to sila. Ono celá kresba je šialená (hlavne hladový svět) a fakt klobúk dole za taký šialený komiks. A tie dve písané poviedky v bonusoch boli tiež dobré. Pecka ako vyšitá. Odporúčam všetkým milovníkom hororov v komiksoch.
Ach, ta obálka! Uhranula mne okamžitě. Velkoformátové komiksy od Comicscentra patří, myslím si, k nejlepším tištěným počinům a tato záležitost se stala další v mém hledáčku.
Fáze prvotního listování proběhla lehce rozpačitě... Potřeboval jsem si zvyknout na Ferreyrův osobitý styl kresby. Musím říct, že při četbě samotné se projevila síla kombinace naivní barevnosti s druhou, temnější a nechutnější částí. Ferreyra navíc skvěle zachycuje emoce, ideální pro dílo s tématem šílenství.
Docela mne dostával syrový scénář: povrchní směsice bizarního příběhu se spoustou ironie a občas hloupoučkých dialogů (nebo myšlenkových pochodů postav). Co už... Předveďte se, pane Tobin! Přibalil jsem si ke čtení notnou dávku nadsázky, jen to ve mně celkově zanechalo nestabilní pocity a doposud si nedokáži vytvořit jasný názor: bylo to perfektní? Slabé? Suché? Autoři mi nasadili brouka do hlavy... Že by právě o něco takového šlo? Relativně často se k tomuto komiksu vracím, snad by se to dalo popsat jako „fascinace“. Hmm...
Když Comics centrum oznámilo tuto knihu, hned jsem se rozhodl, že si ji pořídím. Horory mám rád, ale hlavně kresba v ukázce mě nadchla.
Celkový koncept světa a jeho zákonitosti jsou velmi zajímavě a originálně zpracovány. Hlavní hrdina i hrdinka jsou sympatičtí a fandíte jím v průběhu celého příběhu.
A samozřejmě Ta kresba to je hlavní tahák tohoto díla v kombinaci s barevnou paletou. Skoro každá stránka je originál. Kniha naštěstí neobsahuje přespříliš textu, což je jedině dobře.
Máme tu spoustu nechutných scén, hlavně když se zde objevuje Obrtlík. Tato postava mě bavila více než hlavnější záporák Jack Čipera.
Jediné asi co bych vytkl je délka knihy. Ke konci mi to přišlo už docela natahované a tím pádem ne tak zábavné.
Jako celek hodnotím 80 %
("Jen dva prstíčky tam strčím a hned zase půjdu.")
Tak tohle bylo neuvěřitelný. Hned od začátku. A šílený. A neskutečný.
Nemám tušení, jak tenhle komentář začít, protože tam se toho stane tak moc. Přeci jen Čipera z úvodu není jediná ujetá věc v tomhle dílku. Což je těžký k uvěření, že? A musím říct, že mě Obrtlík bavil víc. Ne kvůli tomu, že mám obálku s ním, ale protože mě bavilo to, co jsem se tady dozvěděla. Navíc to příběhu konečně dalo smysl. A že jsem koukala! Jenže olala, když se Čipera vrátil, bylo mi ještě víc blivno. Ať se jde Obrtlík bodnout! :D ale jeho přítomnost dávala smysl a bylo to fajn. Celá ta minulost. Vážně mě to bavilo. Byť ta poslední třetina byla vážně nechutná. A jo, i přesto mi strašně chutnala.
Nechci moc psát o děje. Je to z toho důvodu, že jsou tady tři knihy v jedné, takže se k tomu komentář píše podstatně jinak. Ale řekla bych, že to prostě dávalo smysl, a celý příběh byl fajn. Stejně tak jako jeho konec. Přeci jen...vždycky jde jenom o to jedno, že? :)
No, a ke kresbě. Bylo mi jasný, že budu nadšená. Jeho práce mě bavila už v sérii s Arrowem, takže tady, kde má Juan Ferreyra celou knihu pro sebe, jsem si to už jenom vychutnávala. A to nejenom kvůli těm všem nechutným blbostem. Ne, ne, už jenom ten jeho styl mě baví. A já si ty nechutnosti, příšerky a fantazii užívala v jeho podání ještě víc. Ano, může to občas působit prvoplánově a aby to šokovalo. Ale mě to tak nepřišlo. Přišlo by mi to jako závist druhých, pokud by si to mysleli. Protože vymyslet něco takovýho? Wau! Ale taky je pravda, že na holuba se už nikdy nepodívám jako dřív :O
Kniha obsahuje ještě dvě kratší povídky Večeře s nepřítelem a Čeho se děsí noční běsi?.
Večeře s nepřítelem:
Příběh muže, kterému byl možná vrácen jeho zdraví rozum, ale to vůbec neznamená, že teď je už v bezpečí.
Co musím napsat je tohle: chvíli jsem si připadala, že z toho hrábne i mě. Tenhle příběh je napsaný strašně dobře a tím stylem, který mě strašně hrnul dopředu, až vyvolával vážně nepříjemný pocity. Tohle bylo fakt hnusný :)
Čeho se děsí noční běsi?:
Prostě jenom další normální den hraní si s jídlem, než mu z hlavy vylétne duha...
Povídka je psaná jako zpráva ze sezení s vyšinutým pacientem, ale něco tady nesedí. Něco smrdí. Hlavně když je známé jméno pacienta. Skvělá povidla.
Za obě povídky jsem moc ráda z toho důvodu, na jakou věc jsou zaměřené :)
Od Tobina jsem toho ještě moc nečetla. Ale co jsem zatím četla ode mě dostalo plnou palbu. Takže za mě spokojenost veliká :)
Jo, zmiňuje to tady dost lidí. Tak se taky přidám:
Já vám nevím, ale mě základní obálka nepřijde vůbec děsivá. Nevím proč. A to jsem holka, asi bych měla vrátit papíry. Ne, nepřijde mi děsivá. Děsivá mi přišla zcéna, z které kresba vychází. Kde vám dojde, že si to Declan nedělá sám (tady to je trochu upravené), ale kdo mu to dělá, a co stane potom, to bylo mnohem fujtajblovější. Srdíčko. Pa...
Kresba Juana Ferreyry, to je pastva pro oči. A pro silné žaludky. Jeho fantazie, která na stránky Chladu vyvrhla (nejde to napsat jinak) tak úžasně odporné výjevy, to je jedno z míst, která bych osobně nikdy nechtěl navštívit. Všechno tam má stovky zubů, stovky očí, trčí z toho kosti, visí na tom kůže, sypou se z toho vnitřnosti a teče z toho krev... A chce to někoho sežrat, ideálně vás. Klobouk dolů, kresba stojí přinejmenším za polovinou úspěchu Chladu. Zbytek obstarává příběh s dobrým hlavním hrdinou a NAPROSTO ÚŽASNÝM záporákem, který je tak šílený, že by i Jokera přiměl k odchodu do důchodu a sepisování pamětí. Paul Tobin v tomhle ohledu zaválel úplně stejně jako Ferreyra. Společně dali dohromady něco, co člověk ještě ani nedočte, ale už ví, že to bude brzy číst znovu (a že se mu o tom možná bude zdát).
Ta obálka mě dostala kdysi na Amazonu a přišlo mi škoda si ji kupovat "jen" v elektronické verzi a tak čekal jsem na opětovné vydání této knížky v AJ a ani jsem nedoufal, že bych se českého vydání dočkal ještě dříve. Jsem moc rád že mě můj feeling nezradil protože tohle je skvost.
Od děje jsem očekával, že bude nějaký superdůmyslně vystavěný, což vlastně vůbec není, ale ani za mák mi to nevadí. To kouzlo je jinde a tak dostáváme vcelku jednoduchý příběh, občas ne úplně logický, ovšem tak neskutečně bohatě a nápaditě odvyprávěný, a odvizualizovaný, že nad tím žasnu doteď. Ta nápaditost naprosto brutálních scén je neskutečná, vlastně jsem si nemyslel že bych si o takových brutalitách mohl někde v pohodě přečíst, protože o takových věcech se vtípkuje nebo si je člověk myslí, ale rozhodně nepočítá s tím, že by je někdo otisknul. Je to knížka u které jsem se po dlouhé době při čtení smál. Zvráceně smál, přesně těm zvrácenostem, které si autor s ledovým klidem dovolí. Chápu že některé lidi to musí vyděsit, protože to děsivé je až-až, ale mě spíše rozesmívala ta syrová bezprostřednost morbidního sarkasmu.
Úžasná kresba v tak velkém formátu, ve kterém je hladový svět o to více monumentální místo na které se nechcete dostat, je zkrátka radost si prohlížet.
Čipera Jack, ne úplně nepodobný Jokerovi se přebíjí s naprosto chladnokrevným posílačem na smrt, Obrtlíkem a těžko říci který z nich se mi líbí víc.
Tohle pro mě byla fakt pochoutka do které se určitě někdy pustím znovu, ale teď...mám hlad.
Odpor, který v mnoha lidech první cover s Declanem vyvolává, je totiž přenesen i na stránky komiksu. Není to jednoúčelová vějička. Ferreyra s citem pro věc a láskou v srdci kreslí všechny možné vykloubené údy, roztrhané čelisti, zlámané kosti a démony vnitřní či vnější. Hladový svět je v jeho podání makabrózním městem, kde rozklad a naprostá ztráta euklidovské logiky jsou tím nejmenším problémem. Více v recenzích.
No nevím jak to nejlépe shrnout... asi si to hodím do několika bodů.
1. Úžasná brutální obálka, jedna z nejlepších co jsem viděl. Už kůli tomuhle jsem to musel mít. Láska na první pohled. Až budu plešatej, tohle chci z druhé strany vytetovat na lebku.
2. Parádní kresba Juana Ferreyry (též autora všech obálek).
3. Ze začátku mě to hodně připomínalo Zámek a klíč. Ale naštěstí se to postupně od této premisy odpoutalo a příběh šel vlastní, originální cestou.
4. Příběh Paula Tobina? Jako tváří se to různě zamotaně, zašmodrchaně, ale vlastně to je vše celkem jednoduché. Přijde mě, že nás žene do situací (především v Hladovém světě) jen kůli fantasmagorickým a brutálním výjevům. Člověk si tu užije dost brutální a černý humor. Tedy když Tobinovi na jeho hru přistoupí. Někdy mě to štvalo, ale postupně jsem si na to zvyknul a pohoda. Ale co se týká záporáků, Jack Filuta mě občas fakt sral, zato agrárnímu maniakovi Obrtlíkovi jsem i dost fandil.
5. Maniakální pekelné výjevy z Hladového světa. Musím uznat že si to Ferreyra dost asi užíval, a některé nápady jsou parádní a já si to vlastně užíval taky.
6. Luxusní zpracování. Tak jak je u Comics Centra dobrým zvykem. Velký formát, paráda. Integrálka, všechny díly v jedné knize. Fakt paráda. Masakrální bichle, klasické bonusy jako náčrty a skici, Ferreyra vysvětluje, jak vymýšlel charaktery i jak dělal obálky. A že ty obálky jsou někdy dooost hustý. Navíc tam jsou ještě dvě povídky (psané) z toho světa. Takovej hezkej digestiv.
Celkově: pro mě je mnohem lepším produktem Requiem, ale i tohlecto jsem s chutí zhltnul. A vlstně to je dost o jídle...
***1/2
Mám radši pivo
než tebe!
U něj mi nevadí,
když je studený
jak psí čumák!
Pohltí tě... … chlad.
Přesně jak píše, v „Předmluvě“, Paul Tobin – ta obálka je hrůzostrašná, odpuzující a šílená (myslím tu původní, ne ty ve speciální edici pro slabší povahy :-) :-) :-)) to nám nikdo nevydá. Nakonec vydal, ale i mě vstávají nechutí chlupy na těle při pohledu na prst projíždějící dásní až k oku. „Obálka od Juana Ferreyra, pojďte se kouknout“. A bojte se toho, co najdete uvnitř příběhu. Věřte, že Jack Čipera nebo Obrtlík vás dokáží pokaždé překvapit. Tak jako své oběti.
Malá ochutnávka:
Jmenuju se Jack. Čipera Jack. Právě jsem šel okolo, když vtom mi zakručelo v břiše.
...„Šel kolem? Vždyť ses protáhnul skrz mříž!“
Všichni někdy máme hlad, no ne? A všichni si musíme jídlo pěkně vyčenichat. Když dostaneme hlad, je to k nevydržení, že jo?
...„Tys vyšplhal po tý zdi?“
Na straně 95 mě uhranula jedna scéna, respektive, psi, kteří ve scéně účinkují. Jsou pekelní, zlí a asi nebezpeční, pokud si to připustíme. Ale nejhezčí na nich je, jak vypadají, jak jsou nakreslení, ty nohy, ta podoba s jistou lidskou částí těla....no, víc neprozradím, pokochejte se tím chladem sami. Kapitola pátá má také šílenou obálku. Není sice tak brutální, jako úvodní přebal knihy, ale i tak je dost chladná. No prostě a jasně, kresba je dost šílená a nechutné scény střídají jedna druhou. Možná až moc.
Citát: ...bude pro tebe těžký tomu porozumět, nejseš blázen.
Určitě jste si všimli, že jsem zatím mluvil jen o kresbě. Ano, ta dělá příběh příběhem takovým, jaký je. Obsahově je to totiž již stokrát, ne-li tisíckrát, omletý příběh. Naposled jsem se s podobným námětem sešel třeba ve filmu Temný dům z roku 2020 (Scénář: Ben Collins a Luke Piotrowski ) a v komiksové formě se tomu dost blíží „Krajina půlnočních stínů“. Jinak pojaté, základ stejný. Je tedy jasné, že to šílenství kolem tohoto příběhu mě vůbec nezasáhlo a tak zůstávám chladný jen na 50°C.
Malá ochutnávka:
Toto jsou dveře. Mám dveře rád. Jejich pomocí se našemu životu otvírají nové možnosti.
Tohle jsou schody. Ty mám taky rád. Vedou nás na jiná místa.
Tohle je jiné místo. Tady já žiji. Jmenuji se Obrtlík, toto je můj pokoj a já ho mám rád.
Máš hezké prsty. Moc příjemné na dotek....
Věřte, je to v monstrech. Jde jen o to, kdo je nakreslí žravější, hnusnější a akčnější. Tak že v příběhu Obrtlíka mě dostali holubi. Vrků, vrků. Jsou vážně k sežrání. Tedy, pokud oni nesežerou dřív vás. V mnoha příbězích mají jiné podoby, ale jsou to stále oni. Někde je to had, jinde hrachovka onde TO byl zase mimozemšťan. Ano, jde jen a jen o pojetí dávno starého příběhu. Chlad není ničím jiným, než snahou pojmout prostě příběh trochu jinak. Ostatně ani tvůrci sami se s tím netají a tak tu narazíte na tři malá prasátka (pěkní kanci), rychlerostoucí fazoli – respektive obra, co z ní spadnul a v nekonečné řadě i vlka, toho mluvícího z Karkulky.
Citát: Když chceš něco uchovat velmi dlouho, dáš to do chladu.
Jak jsem již řekl, je to o kresbě. Pojetí kresby je neocenitelné, brutální a mnohým se bude zvedat žaludek. A pokud dostanete hlad, určitě si vzpomenete na prsty. Ale já si říkám, mám se toho „šílenství“ účastnit? Moc se mi nechce. Například chování Obrtlíka v tomto příběhu mi připadalo dost podivné, nelogické – prostě vycucané z prstů. Tak dost! STOP! Už jsem nasycen, ale obávám se, že se k tomuto příběhu už nikdy nevrátím. Zavřu za ním portál.
Citát: Tohle je hladovej svět. Nečekej tu žádnou logiku.
Asi nejsem typický konzument hororů. Jsem totiž značně vybíravý. Nemám rád vyvražďovačky, lekačky a nechutnosti. Mám rád atmosférické, mysteriózní záležitosti. U Chladu jsem tak nějak očekával od všeho něco. Nechutnosti i atmosférickou mysterióznost. Něčím mě ten komiks přitahoval a jeho grafické podobě jsem nedokázal odolat.
Vůbec jsem se nespletl. Ten komiks je krásně nechutný, ale zároveň je úžasně šílený. Chlad je totiž o šílenství a o všech jeho barvách. Jeho vizuální styl se sytými teplými barvami je v brutálním kontrastu s masakry, které zobrazuje. Pracuje s úžasnou fantazií a monstra jsou zde vskutku originální. Třeba takoví pětiprstí psi mě hodně bavili. Celé je to pak navíc odlehčeno jak humorem, tak také romantickým vztahem mezi dvěma hlavními kladnými postavami.
P.S. Pokud nebudete vědět, koho vám hlavní záporák připomíná, tak je to Till Lindemann. :-D
Na čtvrtou hvězdu to vytáhla famózní Ferreyrova kresba, jinak po scenáristické stránce se jedná spíše o lepší průměr. Dávám radši přednost propracovanějším a mnohovrstevnatějším příběhům, které tvoří třeba Moore nebo Talbot, v tomhle případě se spíš čtenář veze rychlostí blesku po různých hororových výjevech na úkor propracovanosti charakterů obou dvou hlavních kladných postav. Co si rozhodně zaslouží pochvalu jsou záporáci, jak Čipera Jack, tak hlavně Obrtlík, vášnivý to sběratel prstů všech velikostí a barev, jsou zapamatovatelné postavy. Jedná se tedy o takový popkornový zážitek, který rozhodně stojí za to, ale na druhé čtení vám krom krásné kresby nic nepřinese.
Část díla
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný dům |
| 2016 |  Liščí děti |
| 2017 | Prokletí vran |
| 2021 | Chlad |
| 2015 | Trávogeddon |
To byly vizuání orgie. Na mnohé obrázky se bude jen těžko zapomínat. Občas je to tak nechutné, až je to krásné. Z tohoot pohledu za mne absolutní nadšení. Pětiprstí psi jsou skutečně strašidelní, Jack dostatečně šílený a Obrtlíka si musíte zamilovat na první dobrou, ten se povedl. Ve srovnání s tím samotný příběh trochu pokulhává, občasné nelogičnosti v chování postav a fungování chladného světa, blázni ve skutečném světě na každém rohu, ... Ještě bych chtěl zmínit samostatné povídky na konci knihy, rozhodně doporučuji nevynechat.