Chladná ruka v mojí dlani
Robert Aickman
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544936/bmid_chladna-ruka-v-moji-dlani.jpg
4
12
12
Chladná ruka v mojí dlani vyšla v originále poprvé v roce 1975 a patří k Aickmanovým nejlepším sbírkám povídek. Mezi jejími osmi příběhy je zahrnuta i povídka „Stránky z deníku mladé dívky“, která získala cenu World Fantasy Award. Aickmanovy „podivné povídky“ (sám dával tomu označení přednost) jsou brilantně vystavěné příběhy, které v jemných odstínech vykreslují tísnivou atmosféru i obavy a strachy hlavních hrdinů. Čtenář se setkává s rozmanitými postavami, od muže, který stráví noc v hospicu, přes německého aristokrata až po ženu, která spatří obraz své vlastní duše. Postupným přidáváním realistických detailů Aickman ve svých příbězích zesiluje napětí spojené s dojmem zlého snu, v němž hlavní hrdina nevyhnutelně směřuje k nešťastnému konci. Ačkoliv se v jedné z povídek objevuje tradiční upírská tematika, všechny příběhy vynikají nekonvenčním obsahem, v němž to, co budí obavy, zůstává nedefinované a nevyřčené, což je činí ještě podivuhodnějšími a poutavějšími.... celý text
Literatura světová Povídky Thrillery
Vydáno: 2024 , FobosOriginální název:
Cold Hand in Mine, 1975
více info...
Přidat komentář
Je to kniha o 8 povídkách ... většinou měly takový temnější podtext a byly lehce zvláštní...některé slabší a jiné se mi líbily více... za mě ty lepší: Nože, Hospic, Setkání s panem Millarem, Hodiny...
Jak se píše na úplném začátku, záhada je to, co si lidé zapamatují, nikoliv její objasnění, což přesně sedí na tuto sbírku "podivných povídek". Atmosférou kterou Aickman kolikrát vytvoří, příběhy opravdu upomínají na Lynchovi snové filmy, hlavně Hospic a úvodní Meče, jsou toho zářným příkladem, konkrétně Hospic bych se nebál označit za jednu z nejmrazivějších a nejvíc zneklidňujících věcí. Konce jsou nejednoznačné a spousta věcí by mi asi došla až po opětovném čtení. Určitě doporučuji hloubavému čtenáři, který se chce nad příběhem a jeho smyslem zamyslet.
Hrozně mě baví číst ty ufňukané komentáře typu: ,,Nic jsem nepochopil. Nikdo mi nic nevysvětlil." Ono to bude asi tím, že Aickman přesně tento druh povídek píše; je to takový literární David Lynch. Ale je pochopitelné, že čtenáře, kterého autor musí vodit za ručičku jako malé děcko a třikrát mu všechno vysvětlovat, tento styl psaní nezaujme. Doporučuji tedy zůstat u pohádek.
Pro ty, co se chystají číst: není to horor, je to weird fiction.
S Aickmanem mám navlas tejný problém, jako svého času s Ligottim. Ten člověk prostě jednoduše neumí psát. ... Povídky většinou utnuté před rozuzlením, takže je čtenář akorát tak nas...štván s čím to právě ztrácel čas.
Chladná ruka v mojí dlani
Pro mě čtenářský zážitek roku - první kniha jednoho z mých nejoblíbenějších autorů weird fiction v češtině! A myslím, že ještě ke všemu nejsilnější Aickmanova sbírka - Meče, Pravá cesta do kostela (v češtině trochu klame překlad termínu church, ale s tím ani nejlepší překladatel nic nesvede), Stránky z deníku mladé dívky a Hospic patří k jeho nejoriginálnějším a nejpůsobivějším příběhům a ani zbytek není slabý.
A ke kritice - každý čtenářský zážitek je výsledkem spojení schopností a úsilí autora a čtenáře: někomu se může jevit kniha slabá proto, že do jejího čtení dostatečně "neinvestoval", ať již z jakéhokoli důvodu...