Chladná ruka v mojí dlani
Robert Aickman
Chladná ruka v mojí dlani vyšla v originále poprvé v roce 1975 a patří k Aickmanovým nejlepším sbírkám povídek. Mezi jejími osmi příběhy je zahrnuta i povídka „Stránky z deníku mladé dívky“, která získala cenu World Fantasy Award. Aickmanovy „podivné povídky“ (sám dával tomu označení přednost) jsou brilantně vystavěné příběhy, které v jemných odstínech vykreslují tísnivou atmosféru i obavy a strachy hlavních hrdinů. Čtenář se setkává s rozmanitými postavami, od muže, který stráví noc v hospicu, přes německého aristokrata až po ženu, která spatří obraz své vlastní duše. Postupným přidáváním realistických detailů Aickman ve svých příbězích zesiluje napětí spojené s dojmem zlého snu, v němž hlavní hrdina nevyhnutelně směřuje k nešťastnému konci. Ačkoliv se v jedné z povídek objevuje tradiční upírská tematika, všechny příběhy vynikají nekonvenčním obsahem, v němž to, co budí obavy, zůstává nedefinované a nevyřčené, což je činí ještě podivuhodnějšími a poutavějšími.... celý text
Literatura světová Povídky Thrillery
Vydáno: 2024 , FobosOriginální název:
Cold Hand in Mine, 1975
více info...
Přidat komentář
S Aickmanem mám navlas tejný problém, jako svého času s Ligottim. Ten člověk prostě jednoduše neumí psát. ... Povídky většinou utnuté před rozuzlením, takže je čtenář akorát tak nas...štván s čím to právě ztrácel čas.
Hrozně mě baví číst ty ufňukané komentáře typu: ,,Nic jsem nepochopil. Nikdo mi nic nevysvětlil." Ono to bude asi tím, že Aickman přesně tento druh povídek píše; je to takový literární David Lynch. Ale je pochopitelné, že čtenáře, kterého autor musí vodit za ručičku jako malé děcko a třikrát mu všechno vysvětlovat, tento styl psaní nezaujme. Doporučuji tedy zůstat u pohádek.
Pro ty, co se chystají číst: není to horor, je to weird fiction.