Chlapci z Pavelské ulice
Ferenc Molnár
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/112205/chlapci-z-pavelske-ulice-112205.jpg
4
70
70
Příběh ze života městských chlapců-studentů, kteří se rozdělí na dvě party a svedou mezi sebou "válku" o předměstskou parcelu, místo pro své klukovské hry. Veselé i těžké chvíle předměstských kluků vrcholí v bojích znepřátelených part a klukovská válka je draze zaplacena...
Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1958 , SNDK - Státní nakladatelství dětské knihyOriginální název:
A Pál-utcai fiúk, 1953
více info...
Přidat komentář
Smutný hlavní hrdina Nemeczek je prý v Maďarsku někdo jako náš Malý Bobeš, jen v razantnější podobě, maďarský temperament se nezapře. Legendární kniha, legendární postava, soupeření malých dětských gangů. Kluci napodobují své vojenské hrdiny (podobně jako kdysi naše parta z ulice napodobovala indiány a s olověnými tomahawky jsme v lesích sváděli boje s partou ze sídliště). Klukovské hry bez holek, emancipace někde daleko v budoucnosti, jiná doba, jiná zábava. Vlastnosti jako odvaha, zbabělost, statečnost, rozvážnost, obětavost prostupují skrz generace, a i v téhle jednoduché dětské historce z Budapešti začátku dvacátého století, z období monarchie, v pestré směsici národů, jsem jich našel vrchovatě.
70 % (zatím 63 hodnotících s průměrem 84 %).
(SPOILER) Tuto útlou knížku z dobročinného bazaru jsem si vzala s sebou na dovolenou a přestože jde o dětskou literaturu, navíc určenou spíše klukům, zhltala jsem ji během chvíle. Dýchlo na mě z ní moje vlastní dětství - dny trávené venku, soupeření různých part dětí, snaha chovat se spravedlivě a čestně, ale i průšvihy, zranění... naštěstí v našem případě vždy s dobrým koncem. Žádný internet, žádné mobily, řádné sociální sítě, žádné elektrokoloběžky... není to tak dávno, a přesto je dnes svět úplně jiný. Jistě lepší v tom, že chlapec jako Arnošt Nemecsek by se zcela jistě uzdravil... ale co to ostatní? Někdy mám pocit, že právě všechny ty moderní vymoženosti berou dětem dětství – a možná ještě víc klukům jejich klukovství... Doporučuji k přečtení nejen dětem, ale i jejich rodičům.
Táto kniha ma v detstve a dospievaní akosi obišla, nuž som sa to rozhodol napraviť až teraz, v pomerne zrelom veku 56 rokov. A neľutujem. Ktovie, ako by to na mňa pôsobilo vtedy dávno, hm. Dnes to na mňa veru zapôsobilo. Závan starých čias, nostalgia, detstvo na konci 19. storočia, zbierka archetypálnych postáv. Statočnosť, odvaha, súdržnosť, priateľstvo, zmysel pre česť, povinnosť a fair play, sebaúcta... obetavosť. Vlastnosti, ktoré sú dnes už takmer zabudnuté. To všetko na mňa z tejto skvelej knihy zavanulo.
Kniha mého dětství.Svého času jsem ji uměl téměř nazpaměť.
Bitva dvou part o prázdnou parcelu.A smutný konec.
Vynikající, byť na můj vkus trošku příliš depresivní. O knížku se budu zajímat i nadále. Představuje pro mne do určité míry reprezentanta maďarské literatury pro mládež, i maďarské literatury jako celku. Rád bych se pokusil postupně zhlédnout i všechna její filmová zpracování, je jich totiž povícero, a snad najdu i čas abych sem informace z wiki a filmových databází přenesl. Kniha mimo mnoha menších vrcholů má ještě dva závěrečné, pro které není prakticky možné na ni zapomenout. Mám na mysli jak osud Nemecska tak i osud ohrady, klukovského hřiště, kolem které se děj celé knihy točí. Pokud trošku znáte Budapešť, a podíváte se na mapu, na místa kde se příběh odehrává, uvědomíte si ten skok, jak se město za to zhruba století rozšířilo. To se samozřejmě týká většiny měst. Pamatuji se jak mi otec vyprávěl o dětských hrách v Mozartově ulici na Smíchově pod Bertramkou, kde vyrůstal v době, kdy tu Praha prakticky už končila, a dále už byly jen zelené stráně. Přiznávám, tehdy jsem mu tak trošku nevěřil. Dnes v těch místech už končí samotné centrum města, a za dobu co jsem na světě jeho okraje poskočily prakticky snad o 10 km dál.
Knihu hodnotím asi tak na 3,8/5, dám jí tedy trošku nerad jen ty 4 hvězdičky. Mám prostě raději knihy úsměvnější, zatímco v tomto případě jde o silný dramatický příběh, jakkoli vychází z osudů chlapecké dětské party z níž nejstarší členové jsou již právě na hraně dospívání. Pokud budete číst knížku večer před spaním, tak si nad závěrem zřejmě, společně se všemi zde komentujícími čtenářkami společně zapláčete.
Jsem šťasten, že se mi podařilo čirou náhodou získat za symbolickou cenu první české ještě předválečné vydání. Možná se pokusím pro zajímavost o něco podobného ve slovenštině, mám dojem, že slovenský překlad předběhl české vydání asi o tři roky.
Předpokládám, že se ke komentářům ke knize ještě vrátím, a jak ta filmová zpracování, tak to první slovenské vydání upřesním.
Přiznávám, čekala jsem po nadšených komentářích tady víc... takový maďarský Foglar, méně moralizující, ale zase postrádající hodnoty umění dohody, smíru...a také smutnější a bezvýchodnější.... Ale uznávám, nejsem kluk a není mi 10.
Jako dítě jsem jí nečetla, i když jsem přečetla snad všechny knihy v dětské knihovně. Narazila jsem na ní v doporučení někoho zde na Databázi knih a nelituji. Dvě party kluků, skvěle popsané boje a zážitky. Autor jde až do krajnosti a to je silná stránka této knihy. Stále jsem doufala v dobrý konec a věděla, že nepřijde.
Nevím jestli bych knížku ocenil v úplně klukovském věku. Asi by mi vadily maďarské názvy a jména, protože dětské uvažování je v tomhle primitivní. Jako odrostlejší jsem byl ale hluboce zasažen. Četl jsem na doporučení a dále doporučuji. Moc dobré.
Pravěká kniha, parta kluků, přátelství. Děti ji nečtou a číst nechtějí, dospělý čtenář ji ocení.
četla jsem kdysi jako dítě (jak už je to dávno!) - a moc se mi to líbilo; doufám, že se to bude líbit i dnešním dětem a mladým;
Podle mě má co dát i dospělému. Je to bezesporu kniha čtivá, vtipná, dojemná i poučná. V každém případě doporučuji ke čtení a to i v případě, že už nejste v 6. třídě. :o)
Bubo bubo má stoprocentní pravdu.I já jsem Nemcka oplakala a když jsem viděla i film měla jsem dojem, že se už nikdy nebudu smát.To už je ale opravdu hodně dávno,,,,,
Byla to povinna cetba v seste tride, a stala se jednou z mych NEJ na dlouhou dobu. I kdyz jsem toho Nemecka oplakala.
Ano, ano, Stammel mi mluví z duše. Rozhodně je to jedna ze silných knížek vydaných v edici KOD a i když mi jako klukovi tu a tam připomínala třebas Foglara, rozhodně postrádá jeho až mentorskou didaktičnost. Určitě ji teď musím doporučit vnoučatům, když už jsem to neudělal u svých dětí!
Prvotřídní kniha pro mládež. Molnár moc hezky vykresluje charaktery chlapců, takže jsem se s nimi a s jejich patáliemi lehce ztotožnil. Pak už jsem si jen se zatajeným dechem užíval napínavá dobrodružství, popsaná s parádním smyslem pro humor na jedné a dramatičnost chvíle na druhé straně. Až mě překvapilo, že se ještě dokážu pro takové klukoviny zapálit!
Nejhezčí a nejhřejivější ovšem je, jak Molnár skrze jednotlivé kluky přesně a přesvědčivě vykresluje hodnotu cti, odvahy, skromnosti a dalších vzácných kvalit duše. Kdybych měl děti, udělalo by mi radost, našli-li by v této knížce své vzory:-)
Co posouvá knihu do kategorie mimořádných je ale především závěr, tvořící protipól rozjařené dětské hře. Do příběhu zasáhne smrt a konečnost. S takovou silou, že je až uzemňující. Existenciální tíži, jakou nacházíme při překračování hranice dětství vstříc dospělosti, zachytil Molnár s mistrovským citem. Nasadil celé historii korunu, která sice bolestivě tlačí, ale která má velkou cenu.
Čekal jsem, že knížka bude kratochvílná. Dostal jsem mnohostranný duševní zážitek.
Štítky knihy
maďarská literatura dětství Budapešť
Opět hmatatelný důkaz toho, jak výzva rozšiřuje obzory - myslela jsem, že budu číst knížku s dějem z Londýna, ale než jsem to stihla, byli jsme v Budapešti ;-) Jinak bych ji asi v životě nehledala a nenašla..
Strašně mě překvapilo, jak byla dobrá! Tak stará, ale tak dobře napsaná! S tak jemným humorem v částech, kde byl na místě, s tak čistým smutkem v místech, kde byl potřeba..
Mile mi připomněla Bratrstvo Bílého klíče, které jsem milovala já i posléze naše děti. Moc pěkný návrat do stylového, noblesního a čestného dětství :-)