Chlapec a hvězdy
Jaroslav Seifert
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406252/chlapec-a-hvezdy-BLa-406252.jpg
4
125
125
Jedna z nejkrásnějších básnických sbírek českého básníka Jaroslava Seiferta, jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu, jež hluboce ovlivnily zejména mladé čtenáře.
Přidat komentář
Udělejte si čas a zaposlouchejte se do básní, které jsou poctou Ladovu idylickému světu, vycházejí totiž z té zvláštní, krásně poklidné atmosféry jeho obrázků. V téhle sbírce ale najdete daleko víc, pan Seifert se podělil o své vlastní osobité myšlenky a subjektivní pocity a „učesal“ je pro vás do krásných veršů. A nejen to, tyhle verše mají zvláštní až kouzelnou moc vyvolat vzpomínky a pocity v každém z nás, ... tím, jak jsou plné harmonie a poetické krásy, ... tím, jak vyprávějí o plynutí času ... o dětství uprostřed přírody, o dospívání a jeho touhách, o venkově a jeho tradicích, o dětských hrách, a taky o čarovných pohádkových lesích, kde není problém potkat vílu nebo vodníka ...
Jsou jako stvořené třeba k večernímu usínání :-) ...
„Tou nocí tichou, chladnou
pod tmavomodrou bání
na zem jen vločky spadnou,
hvězdy zůstanou na ní.“
... a pod jejich vlivem snít pak můžete klidně celou noc :-) ...
„Jen ostružiny rozhrnu
a překročím pár stínů,
už spěchám cestou po drnu
do stráně na mýtinu.
Převislé větve rozplétám,
cesty jsou zotvírány.
A zas vás všechny najdu tam
už nad plnými džbány.
Život nás hodil na pospas
bez výbavy a věna.
Poznávám tváře, ale čas
už setřel mi s nich jména.
Však přece jenom zůstaly
tu věta, tu pár slůvek
a pod chvojí se usmály
rty černé od borůvek.
- Madlenko, co jsi dělala?
ptám se hned nedočkavý.
To je ta, jež se usmála.
Cůpky má kolem hlavy.
Sbíral jsem s vámi jahody,
teď výčitkám se bráním.
Spadl mi lístek do vody,
do světa šel jsem za ním.“
/Na borůvkách/
Díky Jaroslavu Seifertovi ožívá důvěrně známá ladovská krajina.
Seifert vzdává hold nejen Josefu Ladovi, ale i Karlovi Jaromíru Erbenovi. "To jeden básník z Miletína/ zavinil, že tu musím šít."
(s. 59)
Seifert vzpomíná na dětství, básně k obrázkům řadí na základě ročního cyklu.
"Co ještě? Což si nevzpomenu,
co by tak ještě mělo cenu
pro tuhle vzpomínku?" (s. 87)
"To víte, za padesát let
v světě se hodně věcí změní.
Kdepak jste, kluci zatracení,
chtěl bych vás tu dnes uvidět." (s. 76)
Seifert navozuje idylickou atmosféru, v níž je smrt přirozená, což dokládá báseň Ponocný.
V básni Vodník oslovuje i Josefa Ladu.
"A ptal se: Pana Ladu znáte?
Já: Ano, co si račte přát?
Bych zeptal se, kdy tentokráte
přijde ho opět malovat." (s. 33)
Holoubek přinesl v zobáčku
Popelce oříšek zlatý.
A když ho Popelka rozlouskla
byly v něm bálové šaty.
Už jako dítě jsem u Vánoční koledy plakala. Dnes jsem si to zopakovala. Krása, nostalgické vzpomínky, některé plné naděje, některé smutné.Nad touto sbírkou si vždycky uvědomím, že tohle bylo moje první setkání s panem Seifertem. A z tohoto setkání vznikla láska k veršům a obdiv k člověku, který nám čtenářům, toho tolik dal.
Jaroslav Seifert - básník - nositel Nobelovy ceny za literaturu. Buďme na něj hrdí.
Byl jsem svědkem toho. když ji vnučkám k hezkému usínání četla babička - moje žena. Holkám se čtení moc líbilo, my se ženou jsme u čtení pár slzí otřeli- u těchto veršů si člověk uvědomí, jak život letí. Jak s oblibou citujeme doma ( propůjčili jsme si to z Nikoly Šohaje - Bylo tu, není tu, havrani na plotu... )
Dnes jsem si tuto sbírku, inspirovaná zdejší DK, půjčila . Část jsem přečetla v chodu pracovního procesu, ale bylo mi hodně líto toho, že jsem se nemohla na čtení až soustředit, tak jsem ji právě před chvílí dočetla celou znovu, v klidu noci, kdy jsem od čtení nebyla ničím rušena. A možná jsem ji měla přečíst ve dne, strašně moc by se mi teď o sbírce chtělo s někým povídat, protože.... " my víme, proč jsi rozechvělý, když ozval se náš starý hlas, tys žil a my jsme odbíjely, pomalu, ale jistě čas"
Nádhera, úplně jsem na tuhle sbírku zapomněla a najednou takový nostalgický návrat do dětství, do mládí, návrat domů..."Dotýkám se těch vzpomínek, tak něžně, jako rány".
Je mi sice smutno, ale krásně , smutně-smutno, pár slziček se mi z očí spustilo, ale to asi každému, kdo tuhle sbírku četl.
Koupila jsem si nové vydání knížky Chlapec a hvězdy, tentokrát je bez Ladových obrázků, vlastně je zcela bez obrázků, ale má překrásnou ilustraci na vazbě od Pavla Sukdoláka. A i bez obrázků se to dětem líbí, naše pětiletá Evelínka chtěla překvapivě stále dokola číst Chlapec a hvězdy a Vánoční koledu. Když pak už šla spát, ještě jsem si v tichu a trošku s dojetím, užívala.
"Když sníh a náhlé ticho vánic
kraj celý ochromí
jdu sněhem - a nemyslím na nic -
silnicí pod stromy.
Chodívám do vsi od kostela,
ale i ves už oněměla.
A pěkně bylo mi."
Děkuji moc za tak krásné verše.
Krásná sbírka, krásné verše...
Píseň o dětství
Dejte mi, chlapci, trochu hlíny,
chtěl bych si s vámi stavět hráz
a nedívat se na hodiny
a neslyšet, jak míjí čas.
A brouzdati se chladnou strouhou,
vždyť ruce, nohy nezebou.
A život, cestu krásnou, dlouhou,
teprve míti před sebou.
Jako každý rok ji otvírám v čase adventním a nechám promlouvat krásná slova a obrázky milovaného Josefa Lady. Jsem tam - s nimi. Stranou od spěchu, stresu, starostí...uprostřed krajiny dětství
Jak pojmenovat tyto krásné básně?
Napadají mě dvě slova - laskavá poezie...
Jaroslav Seifert se svými slovy dotýká našich lepších já...
Po přečtení každé básně se v srdci rozezní zvon, v očích se zalesknou slzy a duší se prožene především smutek. Básně na mě tak působí, i když mnohdy to na první pohled tak nevypadá.
Seifert je v této poloze nepřekonatelný...
Samozřejmě vás dostane titulní báseň, poté nikdy nezapomenete na ROZHOVOR, ale co s vámi udělá VÁNOČNÍ KOLEDA? Rozerve vás na kusy, udělá vás "takhle maličkým", nebo "takhle maličkou" a pokud při této básni nebudete plakat, tak nemáte srdce....
Bravurně zpracovaná básnická sbírka, jež osloví jak dospělého, tak i dětského čtenáře. Mohu vřele doporučit. To jak Seifert zpracoval krásy každého ročního období je prostě dokonalé.
Chlapec, co raději chce "neslyšet, jak míjí čas". Chlapec, co "má za kloboučkem rozmarýnku a ta to poví". Chlapec, co táhl "beze slova sáňky ... aby ji dolů svez". Takového chlapce jako bych znala. Takového, který dnes snad chce zachytit alespoň vzpomínku na dětství v proudu mysli a udržet ji živou tak dlouho, jak jen to půjde, než prosmýkne se mezi prsty.
Krásné pohlazení po duši!
Verše plné vzpomínání mnohdy s pohádkovými motivy, které jsou však plné nostalgie, melancholie, skepse. Verše plné neobyčejných poetických přirovnání, které z obyčejných věcí jako zabíjačka nebo sbírání hub činí věci výjimečné.
Přestože na vás z básní občas dýchne i závan smrti, přesto vás naplňují krásou, nadějí, mnohdy radostí, ale mnohdy melancholií. Jste okouzleni jednoduchostí verše, spojením mystična s realitou, jste okouzleni genialitou tohoto básníka. Posuďte sami:
Kde bydlí víla?
Asi v mechu, celou noc tančí bez oddechu, pak věneček si odstrojí a ustele si pod chvojí.
A co má k jídlu?
Místo kávy do hrníčku si sbírá z trávy třpytivé rosné krůpěje a ráno si je ohřeje.
A to jí stačí?...
Jestli jí to opravdu stačí si již přečtěte sami. Stojí to za to! Opravdu!
ZAJÍMAVOST: Básnická sbírka vyšla v r. 1956 s podtitulem: Verše k obrazům Josefa Lady. A věřte, opravdu některé básně si lehce spojíte se známými Ladovými ilustracemi.
P.S. Abych objevila ve velkém pražském knihkupectví tuto knihu, musela jsem se hluboce sklonit, ba přímo kleknout. Nenápadná knížečka velikosti A5 o 70 stranách. Nenápadná svým vzhledem - velká svým obsahem. Po přečtení ještě jednou s úctou poklekám a ještě více chápu, proč je tento spisovatel - básník jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu.
P.P.S. Jsem ochotná za jakoukoli Seifertovu sbírku vydat poslední peníz. Chcete mě zruinovat, pane Seiferte?
P.P.P.S. Možná bych měla zakoupit sbírku: ,,Šel malíř chudě do světa". To, abych věděla...:-)
Verše plné něhy, pokory, lásky...
Vody se hnuly, praskl led,
kalný proud opřel se o kry.
Jdu sněhem, snad už naposled;
bořím se, sníh už je mokrý.
Sněženka ze tmy vyhlédla,
schoulena v ledové pěsti,
a ptala se, celá pobledlá,
smí-li v té zimě už kvésti.
Ještě se schovej nakrátko,
ještě si, sněženko, zdřímni.
Až otevřeš své poupátko,
já skončím písničku zimní.
Soubor básniček psaných podle ilustrací Josefa Lady. Zde je vidět básnické umění Jaroslava Seiferta, jenž dokáže podle obrázku vymyslet poetický příběh vztahující se k němu. Básně jsou většinou z prostředí vesnice, nechybí zobrazení přírodních úkazů (rozpuk přírody na jaře, rozkvetlá louka apod.).
Když se hvězdy vyrojily,měsíc byl jak šátek bílý. Ztichla celá ves. Za oknem už světlo zhaslo jiné bledší padá na sklo.A jen někde v chlévě řinčel řetěz o řetěz.Skvělá kniha a poezie..A Lada se Seifertem je skvělá kombinace.
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1971 |  Maminka |
| 1999 | Všecky krásy světa |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1984 | Býti básníkem |
Ty verše sladce chutnají, a když se vysloví, zní stříbrně. Kloužu-li po nich jen očima, vypadají, jako když se do rampouchu opře slunko...a taky voní...zkrátka, zase u nich sedím jako to děcko na mýtině a nemusím se starat o čas...