Chlapec, který přežil pochod smrti
Pavel Taussig
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380712/bmid_chlapec-ktery-prezil-pochod-smrti-QTB-380712.jpg
3
161
161
V roce 1981 sepsal Pavel Taussig pro svého staršího syna k jeho jedenáctým narozeninám svůj životopis. To proto, že i jemu bylo jedenáct, když se ocitl v Osvětimi. Poté přežil ještě tábory Mauthausen, Melk a Gunskirchen a pochod smrti. Při popisování zážitků použil jen své vlastní zápisky. Psal si deník a zážitky od zatčení přes koncentráky do osvobození tak, jak je měl v čerstvé paměti. S nikým se přitom o nich nebavil, psaním si krátil dlouhou chvíli v nemocnicích v Rakousku, kdy byl ještě přesvědčený, že ani jeden z rodičů válku nepřežil. Postupně pak Pavel Taussig text doplnil o poznámky, dokumenty vystavené v koncentračních táborech a těsně po osvobození i o přepis původního deníku, který psal od 4. května 1945 do 27. 7. 1945.... celý text
Přidat komentář
Kniha je pěkná ale chybí mi tam ta krutost te doby a hlavne te situace. Lze poznat že vše popisuje dite které nevidí ty krutosti které se děli jinak se mi kniha moc libila
Příběh jsem četla v rámci čtenářské výzvy - poměrně krátký deník, ve kterém mladý chlapec popisuje těžké dny svého uvěznění, pochodu smrti i následné osvobození a dny v nemocnici. Je zajímavé, že nejvíce ho zřejmě ovlivnil neustálý pocit hladu, proto tak podrobný popis jednotlivých jídel.
Jako autentickou výpověď a svědectví o myšlenkách a zájmech dítěte v mezní situaci, případně životopisnou retrospektivu knihu beru, literatura to moc není a popravdě mě ani příliš nezaujala. Vybrala jsem si ji výhradně kvůli výzvě, protože jsem o autorovi nedávno něco četla na internetu.
Opravdu nedoporučuju číst, pokud je člověk zrovna hladový. Zhruba polovina pojednává o jídle.
Osobně se mi špatně četla.Autenticnost jiste z pohledu maleho chlapce ale nijak me neoslovila.
Kniha obsahuje pár stránek chlapcova příběhu, jinak je to spíš jídelníček. Nijak mě nezaujala.
Jako deník malého dítěte je kniha psaná,
rodině autora věnovaná.
Ve své paměti se vrací zpět,
a stránky ožívají nacistickým zlem,
kde malý chlapec je v táboře uvězněn.
Strach, hlad i zima po nocích na každého číhá,
přežít jeden další den je pro každého velká snaha, plot je totiž vábením, kterému se stěží odolává.
Čtyři cesty do táborů malý chlapec zakusil,
čtyři pochody smrti silou vůle přežil.
Pak se světlo rozzáří, z temných stínů vychází,
jako vojska, jenž všechny z vězení osvobodí.
Psal se rok 1945 a válka konečně utichla,
pak se v červený kříž proměnila.
Zbývající stránky deníku už jsou věnovány lahodnému jídlu a touhou zase najít svou rodinu.
Příběh by měl silnou vypovídající hodnotu, kdyby neexistovala spousta dalších s hrůznějšími osudy. Nicméně deník je jedinečný, protože se nedívá zpětně přes politické kukátko. Týraného člověka (a ještě dítě) opravdu nezajímají principy, ale jídlo. Neřeší, jestli dotyčný je nácek nebo partyzán, zajímá ho, jak se chová k vězňům.
V přežití žádná ušlechtilost není, maximálně v románech.
Útlá, drobná kniha plná vzpomínek a fotografií. Opět stravitelná pro čtenáře, které tematika zajímá, ale potřebují, aby byl text v rámci možností stravitelný.
Velkou část knihy tvoří popisy z prostředí nemocnice, kde byl autor kvůli svému zdravotnímu stavu nucen pobývat. Zde si můžeme všimnout, jak velkou roli hrálo tehdy v životě člověka jídlo.
Náročnějším čtenářům by však tato kniha mohla přijít zbytečná. Já osobně jsem byla ve výsledku trochu zklamaná, čekala jsem trošičku víc.
Za me spis jidelnicek nez pribeh. Cekala jsem pribeh,pocity atd misto toho jsem cetla jen jidelnicek. Tezko se mi pisou takova slova o knizce tykajici se tak zavazneho tematu,ale takovy pocit jsem z knihy mela.
Zase úplně jiný příběh z pobytu v koncentračních táborech, ale bohužel zpracování knihy mu ubralo hodně na síle. Opravdu je to literatura faktu, nečekejte beletrii.
Tři hvězdičky, ale jenom proto, že je to takové důležité téma. Zpracování knihy, hodně nešťastné. Poznámky autora pod čarou jsou špatně zvolené, uvítala bych, kdyby je autor vměstnal rovnou do textu. Přesto první polovina knihy, byla stále lepší, než ta druhá. Jakmile došlo na samotné deníky, tak číst po patnácté to samé, no to bylo opravdu hrozné. Chápu, že tomu chtěl autor dodat autentičnost, ale stačilo by jich pár a ne všechny. Myslím, že jsou lépe zpracované knihy, které dají čtenáři mnohem víc, když už si chce přečíst, něco o hrůzách v koncentračních táborech....
Zápisky hýčkaného jedenáctiletého chlapce Pavla, který přežil pochod smrti a pobyt v několika koncentračních táborech doplněný o poznámky dospělého muže. Maličká knížečka s velikým obsahem očima dítěte nám vypráví svůj příběh. Abychom nezapomněli.
Další kniha z období koncentračních táborů, sice jsem ji dočetla, ale nenadchla mě. První část byla lepší, i když přeskakování na text pod čarou dost rušil. V další části, kde chlapec popisuje hlavně co jedl, bylo dost nezáživné...
Četla jsem hodně knih na toto téma, tato byla nejslabší. Kniha je napsaná formou deníku,vůbec se mi nelíbilo, jak byla kniha zpracována.
Knihy s tématikou koncentračních táborů mě zajímají, ale tady tahle mě zrovna neoslnila.
Zajímavé čtení zase z jiného pohledu. Myslím, že rodina Taussigů může děkovat vyšší moci, že byli deportováni až ke konci války.
Autor nepopisuje takové hrůzy, jako se dočtete v jiným svědectvích přeživších a právě proto je zde cítit ještě nezkažený dětský optimismus a víra v lepší svět.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 2021 |  V kolektivu oblíbená |
| 2012 | Hana |
| 2020 |  Prežil som pochod smrti |
| 1992 | Jedinečná svätá |
| 1987 |  Blbé, ale naše / One (party) liners / Sprechende schnappschüsse aus dem Realen schilda |
Dle mého jsou i lepší knihy o druhé světové válce. Kniha mě nenadchla. Jak už je v komentářích zmíněno jedná se spíše o jídelníček. Části knihy které se věnovaly jinému tématu mě bavily o mnoho víc. Zajímavá kniha, ale nic co byste nenašli v jiné.