Chlapec na drevenej debničke
Leon Leyson
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262487/bmid_chlapec-na-drevenej-debnicke-EDi-262487.jpg
4
690
690
Leysonovo rozprávanie presvedčivo zachytáva nevinnosť malého chlapca, ktorý prežil ukrutné útrapy koncentračného tábora.
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2013 , Fortuna Libri (SK)Originální název:
Leon Leyson: The Boy On the Wooden Box, 2011
více info...
Přidat komentář
Při čtení této knihy jsem zatajovala dech. Nikdy jsem ještě takovou podobnou nečetla (a to mám knihy o tomto tématu opravdu ráda), ale ty emoce z ní přímo sršely. Kolikrát jsem si při čtení musela dát pauzu, protože se mi jen z toho pomyšlení na popisované události udělalo špatně, ale o to více ta kniha ve mně zanechala. Pan Leyson má můj obdiv, že i po tolika letech dokázal na toto období svého života myslet a napsat něco takového, co nám všem může připomenout, co se tenkrát dělo.
Tohle snad musí po přečtení zasáhnout každého. Mě teda určitě. Pokaždé když přečtu knihu na téma holocaustu,stále víc a víc obdivuji všechny, kteří tohle zvěrstvo přežili.
Přečteno jedním dechem za pár hodin. Během čtení se ve mne měnily pocity smutku, zoufalství a radosti. Při představě, že toto prožívá můj syn jsem měla po celou dobu čtení slzy v očích. Emoce jež si autor prožíval z toho jen sálaly. Nejsem milovník válečných knih a dlouho jsem otálela než jsem ji začala číst, ale pak jsem se nemohla odtrhnout. Za mne prostě skvělá kniha, silný příběh.
Nejspíš bych dala pět hvězdiček, jako mnozí z vás, ale k tak vysokému hodnocení mi přece jen chyběl wow efekt. Ano, je to silný příběh, a nejednou mě bolelo srdce tak, že jsem cítila všechnu tu tíhu zbytečně zmařených životů, všechnu tu beznaděj, bolest, hrůzu, a bylo mi všelijak, jen ne hezky... A brečela jsem, protože to prostě nejde, nebrečet, když člověk čte něco takového. Přesto jsem četla knihy, které ve mě zanechaly hlubší jizvy, proto jen tři hvězdičky. Rozhodně však stojí za přečtení a ano, i mě začal zajímat muž jménem Oscar Schindler, takže si snad konečně pustím film Schindlerův seznam, který jsem dosud neviděla...
Silný příběh. Vždy hledám slovo které vystihne knížku. Tady těch slov bude více. Neskutečná odvaha malého chlapce a soudržnost rodiny je nekonečná. Tohle je jedna z těch nej knížek z 2. světové války. Bezkonkurenčně.
Tohle byl velmi silny pribeh a ja nevim jestli se hodi napsat, ze se mi kniha libila...
Kniha me velmi zasahla a vehnala slzy do oci. Jako ostatne vsechny knihy s touto tematikou, ktere jsem kdy precetla.
Toto tema (holocaust, valka, vyhlazovani Zidu ) neprestanu cist a treba jednou pochopim proc...
Kniha dle pravdivého příběhu očima malého chlapce, který dospíval ve velice zlé době a že musel vzhledem k okolnostem dospět velice brzy. Jen stěží si dokážeme představit utrpení, které museli tito lidé prožívat. Je až neuvěřitelné, že měl chlapec tolik štěstí v tomto pekle a že se dokázali jako rodina stále držet pospolu, ačkoliv dva bratři takovéto štěstí bohužel neměli. Je to velice emotivní příběh a jsem ráda také za úvodní a závěrečné slovo. Zaujalo mě, že po přesídlení se do USA byl tento mladý muž naverbován do armády a celých 16 měsíců trávil v japonské Okinawě. Přiložené fotografie přidaly na realitičnosti. Více jsem si dokázala představit jednotlivé představitele. Kniha se čte velice dobře, určitě doporučuji k přečtení.
Tento odstavec mluví snad za vše:
......Omráčilo mě, když řidič zastavil a šel ke mně. "Tady nemůžete sedět," prohlásil. "Zadní sedadla jsou pro negry. Musíte si přesednout dopředu." Ta slova pro mě byla jako pořádna facka. Najednou jsem si vzpomněl na Krakov, kde nám nacisté nařídili sedět v zadu v autobusu......Proč v Americe existuje něco tak odporného? Naivně jsem věřil, že tento typ diskriminace se týkal jen Židů pod nadvládou nacistů. Teď jsem zjistil, že existuje nerovnost a předsudky dokonce i v této nové zemi, kterou jsem již začínal milovat.....
Čtení této velice emotivní knihy umocnil sobotní film v TV "Schindlerův seznam"
Ten seznam se dobro samo.
ten seznam je život,
ten seznam je ostrov naděje.
Jak píše rodným jménem Leib Lejzon - židovské dítě z tohoto seznamu, tak Oskar Schindler zachránil větší část jeho rodiny a hodně dalších židů.
Na str. 212 píše: Oskar Schindler byl hrdina. Dokazuje, že jeden člověk se může postavit zlu a něco změnit.
Ať čtu jakoukoliv knihu s touto tématikou, tak mě mrazí . Vážím si svého života.
Kdo zachrání jeden život, zachrání svět.
Další autentický příběh o holokaustu, příběh malého židovského chlapce a jeho rodiny z Polska, který přežil díky své odvaze, štěstí a Oskaru Schindlerovi. Nepřestává mě udivovat krutost války, ale také následná lhostejnost, nevraživost až nenávist nežidovských spoluobčanů po jejím skončení. Návrat do normálního života rozhodně nebyl snadný.
Kniha podle skutečného příběhu. O Židovském chlapci, který měl v životě štěstí. "Oskar Schindler si myslel, že můj život má cenu. Myslel si, že stojí za to mě zachránit, i když tím, že mi dával šanci žít, vystavil svůj vlastní život nebezpečí."
Velmi emotivní knížka doporučuji přečíst.
Kniha, ktera me svym pribehem naprosto pohltila. Precetla jsem ji za den. Pan Leon Leyson si prosel peklem.
Příběh byl opravdu silný, jako všechny o téhle době. Doufám, že mě to navnadilo si konečně přečíst i Schindlerův seznam, na který se hodně dlouho chystám a po této knížce, bych ráda o tom pánovi věděla trošku více.
Další kniha s tímto tématem, která mě obohatila o další pohled na holocaust. Skutečný emotivní příběh malého Leona, který přežil. ♥
Jsem ráda, že se mi tahle kniha dostala do ruky. Hrůzy pracovních, koncentračních a vyhlazovacích táborů nesmí být zapomenuta. I po mnoha letech v nich zůstala autentičnost malého chlapce, který musel dospět v hrůzné době. A ještě víc oceňuji i vzpomínky na dobu poválečnou.
K obsahu knihy netřeba se vyjedřovat, zase jeden silný příběh. Za mě bych chtěla ale vyzdvihnout formátování textu. Ač mám mladé a zdravé oči, je to pohlazení číst text, který není na sobě namačkaný a písmo není titěrné. Přečteno za jedno odpoledne. Krása.
Až neuvěřitelný příběh malého židovského chlapce Leona Leysona a jeho rodiny z období holocaustu. Patřili k lidem, kteří za záchranu života vděčí Oskaru Schindlerovi, poněkud kontroverznímu nacistickému továrníkovi. Leonova nejužší rodina měla štěstí - kromě Leona se zachránili i rodiče a další dva sourozenci. Dva nejstarší bratři a členové širší rodiny však do jednoho zahynuli. Kniha, v níž L. Leyson vzpomíná na dětství prožité v letech nacistických hrůz, popisuje zoufalství, ztrátu naděje i jiskřičky informací o průběhu války, které přinášely naděje nové. Věděli však, že v okamžiku se vše může změnit. Že je třeba nejen štěstí, ale i obrovské opatrnosti, vynalézavosti a v jistých chvílích i odvahy. Malý Leon několikrát riskoval vše, když se v pracovním táboře snažil nalézt své blízké, od nichž byl oddělen, když přesvědčoval stráže, že měl při dalším přesunu přijít do skupiny, kde již byla jeho matka... po letech přiznával, že někdy bylo až nepochopitelné, že se mu podařilo proklouznout. Nejsmutnější na celé knize jsou myšlenky chlapce o tom, proč nežidovští polští občané, obyvatelé Krakova, jejichž život zdánlivě plynul ve starých kolejích jako před 2. světovou válkou nic neudělali proti vraždění Židů krakovském ghetu, proč byli k tomuto utrpení svých někdejších sousedů a přátel zcela lhostejní. Autor však nihoho nesoudí - jak příznačné pro lidi, kteří prožili ty největí hrůzy. Pro současného člověka je asi nejdůležitějším vzkazem právě autorův osobní příklad: nesuďme, ale nebuďme lhostejní. Važme si svého života, ale postavme se i za životy jiných lidí, když je to třeba.
Dojem z knihy mi poněkud kazil ne úplně dobrý překlad (místy chybné skloňování, kostrbaté věty i patrně chybným překladem vzniklé faktické chyby). Chápu, že když jde o bestseller, je snaha jej rychle přeložit a vydat i v jiných jazycích, ale zvláště takové téma by si zasloužilo trochu pečlivější práci. Také nechápu tak široké řádkování v knize (jako pro školáky) - pokud by byly mezery mezi řádky užší, kniha mohla být útlejší. Ne, že by to bylo až tak zásadní, na druhé straně mi plýtvání stránkami připadá přinejmenším podivné, v kontrastu s tím, co se dočítáme: lidé v ghetu a pracovních táborech trpěli hladem a nedostatkem všech základních potřeb.
Netřeba slov, kdo chce si přečíst tak si přečte, kdo ne tak nechá ležet. Těžké hodnotit, řekla bych jen co se týče stylu jednoduše napsané z pohledu kluka, žádná těžká literatura. Téma hodnotit nebudu, jak už jsem psala kdo chce si přečíst, tak si přečte...