Chlapec v parku
Ashley J. Grayson
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387473/bmid_chlapec-v-parku-Swm-387473.jpg
3
91
91
Dylan Aaronsen, prodavač v obchodě se zdravou výživou, chodí během své obědové přestávky každý den do stejného parku, kde si užívá okolního klidu a baví se sledováním kolemjdoucích. Všimne si zde také malého osamělého chlapce, který se pravidelně objevuje na vyšlapaném plácku u zdejšího jezírka. Čím bedlivěji ho ale sleduje, tím víc je mu jasné, že s chlapcem není všechno v pořádku. Připadá mu apatický, a když od jisté chvíle začne na jeho pažích pozorovat modřiny, uvědomuje si, že musí jednat. To, co byl zpočátku jen běžný zájem, se rázem mění v posedlost a Dylan se vydává na temnou a děsivou cestu, na jejímž konci má nalézt cosi, co celý jeho dosavadní život obrátí vzhůru nohama. Pravda je totiž ještě mnohem horší, než si kdy vůbec dokázal představit…... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2018
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
The Boy in the Park, 2017
více info...
Přidat komentář
Začátek je takový rozvláčnější, ale neměla jsem pocit nudy. Spíš zajímavý druh nejistoty, tušení. Já jsem teda dost brzy přišla na to, jak to celé je ( samochvála, která mě potěšila), ale vůbec mi to nevadilo. Četlo se to pohodově, celkem citlivě napsané. Mně to přišlo i smutné, ikdyž by to měl být thriller. Hodnotím vysoko, ale možná každému nesedne způsob vyprávění.
Spoiler:
Hned od sezení s paní doktorkou mi bylo jasné, kam se bude příběh ubírat.
Jak to ve skutečnosti s Dylanem a ostatními je a že se jedná o případ mnohočetné osobnosti v následku týrání v dětství.
Proto se u mne šok ani překvapení nekonalo, neboť přesně tak, jak to skončilo, jsem předvídala už od počátku.
Nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla. Super psychologický román. Od příběhu jsem se nedokázala odtrhnout a konec byl naprosto parádní. Určitě doporučuji. Hodnotím 5*.
Knížka mě ve výsledku mile překvapila a věřím, že se mnohým bude velmi líbit, zejména těm, co se s touto pointou ještě nesetkali nebo běžným nečtenářům žánru. Já ji tedy měla z části vyzrazenou, ale i tak jsem si příběh poměrně užila a hodnocení zde mi přijde zbytečně přísné.
Až ke konci knihy mi vše začalo dávat smysl. Jinak příliš rozvláčné a zvláštní.
Rozuzlení mi přišlo poměrně očekávané, až tak mě nepřekvapilo. Ale potvrdilo se mi, že psychothrillery nejsou nic moc pro mě. Na rozdíl od některých předchozích komentářů mě bavila spíš první půlka, ve druhé jsem pochopila, o čem to je a musela jsem se malinko nutit to dočíst.
Nedočteno...odloženo...patrně jsem se tím ochudila o níže avizovaný překvapivý konec, nicméně prodírat se spletí slátanin a detailního (navíc opakovaného!) popisu choreografie hrdinových svačinových dýchánků v parku po mně nemůže chtít ani A.J.Grayson, jehož/již (?) tímto připisuji na index.
Na obalu píšou " top psychothriller." No, psycho asi jo, ale top a thriller určitě ne. Kniha nudila, chybělo napětí, spád. Celá myšlenka by byla fajn na povídku, kdyby se na ní trochu zapracovalo, ale na román? Ani náhodou.
Téměř celá kniha sestává jen z myšlenkových pochodů, pocitů a rozvleklých popisných statí postavy jménem Dylan a samotný děj knihy je tak vytěsněn někam do pozadí. Je to hodně nejasné, nesrozumitelné, matoucí. Přibližně od poloviny se některé věci začnou pomalu vyjasňovat a v samotném závěru pak do sebe vše zapadne, a čtenář tak konečně pozná veškerou hrůzostrašnost tohoto příběhu. Jenže teprve ten závěr knihy je pro čtenáře skutečně čtivý, a to je docela malá náplast na těch předchozích tři sta poněkud nezáživných stran.
Vůbec to nebylo špatné. Psychologický román, který se vám dostane pod kůži.
Ale docela chápu to nízké hodnocení. Začátek je dost nudný, děj se víc rozběhne až v půlce knihy, i tak větší spád nečekejte. Ale to jsem po téhle knížce ani nechtěla.
Týrané dítě a porucha osobnosti. Tyto dva aspekty se podařilo autorovi velice dobře zachytit a vylíčit. Krutý příběh.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Držím v ruce klacík. Lacláčky mám pevně stažené přes ramena. Cítím, jak se mi o čelo otírá neposedná kšiltovka. Hrotem klacíku protínám hladinu a dívám se, jak maličké vlnky tančí ve slunečním svitu. A na okamžik, na kraťoučký, blažený okamžik, neexistuje žádná bolest. Neexistuje smutek. Neexistuje strach.
Existuje jen jeden nádherný pohled. Je skoro dokonalý. A já jsem skoro volný.
Za mě jedna z nejlepších knih. Starost a posedlost, zmatek... Nedokázala jsem knihu odložit. Zvrat na konci mě úplně překvapil, nečekala jsem to.
Nemohla jsem se vůbec začít a celkově mě kniha moc nezaujala, všechno takové nijake
Prvních 150 stran strašná nuda. Pak se už začíná něco dít, věci se dávají do pohybu, ale pořád si říkáte - jak to všechno spolu souvisí? A na konci dostanete odpověď.
Nějak nevím jak hodnotit,ale nejspíš se přikloním k tomu,že to byla dost zajímavá kniha. Od začátku už si víceméně přejete,aby byl konec a vy se dozvěděli,jak to celé je.A konec vás tak zmate,že pak nevíte o čem celá kniha byla. Nebudu nic prozrazovat,ale v téhle oblasti se nevyznám a upřímně mi to přijde přitažené za vlasy.
Četla jsem to jedním dechem. Občas se mě nebavilo přílišné popisování situací, ale i tak je příběh velmi chytlavý. I když strašný. Mám ráda knihy, u nichž netuším děj, natož závěr. A tou tato kniha určitě je.
Roztahané, vleklé, nudné. V polovině jsem měla sto chutí knihu odložit, ale řekla jsem si. Pokud se dalších 10 stran nebude nic zajímavého dít, nechám toho. Nakonec to dostalo trochu spád a druhá polovina knihy už se četla lépe. Četla jsem se zaujetím i když mi bylo jasné kdo je kdo. Knniha své místo v mé knihovničce rozhodně mít nebude.