Chlast neboli Cesta sekčního šéfa k moři
Alex Koenigsmark
Burleska z předmnichovské republiky: Vysoký vládní úředník, rozhodnutý zakročit proti všem nešvarům, jede na Podkarpatskou Rus vyšetřovat zpronevěru, ale brzy se dostává do osidel pro něho dosud neznámého kouzla vodky. Postupně přestává být sám sebou, jeho svět, představy i touhy se mění, celá jeho cesta se vyvíjí jinak, než předpokládal, a končí překvapivě i nečekaně. V rozvíjení děje, vršení scén i epizodických situací se uplatňuje Koenigsmarkův smysl pro ironii, nadsázku a grotesknost i schopnost kresby postav a charakterů. Současně však i schopnost pronikat k podstatným rysům lidské povahy, které se derou a povrch, jakmile se člověk zbaví masky, s níž dosud žil.... celý text
Přidat komentář
Jak rychle proběhne destrukce osobnosti sekčního šéfa v prostředí, které je mu naprosto cizí? Rychle. Tak rychle, že se až člověku tomu nechce věřit. A mohl by namítnout, že není možné, aby se slušný člověk stal bezvládnou loutkou nasáklou vodkou, neschopnou reálného úsudku. Neupírám nikomu právo v tu nevíru, ale protože jsem si na vlastní kůži vyzkoušel, jaké je být v takovém prostředí a jak je samozřejmé napájet se vodkou, jak zvláštní je chovat se jinak v jiném světě, je pro mě Koenigsmarkův příběh naprosto reálný a naprosto pochopitelný. A tak mi promiňte, že pár procent přidávám jen kvůli vzpomínkám.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2011 | Černá krev: příběh z 18. století |
1999 | Jiřina Jirásková o sobě |
1996 | Lásky a nelásky aneb není tam nahoře ještě někdo jinej? |
2007 | Siromacha |
2008 | Jiřina Jirásková osobně |
Já nevím, jestli je to nějak spojeno se životním obdobím nebo co, ale ta knížka je naprosto skvělá. A ta věta o tom, že blázni vypadají vždycky mladší, se dostane asi do mnoha mých odpovědí na otázku: Kolik je ti let?