Chlípnice
Michał Witkowski
Román Chlípnice wrocławského prozaika, kritika a publicisty Michała Witkowského (1975) byl bezesporu jednou z hlavních literárních událostí loňského roku v Polsku. Okamžitě vzbudil vlnu zájmu, horečnatá diskuse se vedla na stranách všech velkých periodik, v televizi i na internetu. Proč? Především díky tématu, které Witkowski zvolil: zaniklý svět nočních parků 70. a 80. let, ruských kasáren, špinavých nádraží a páchnoucích veřejných záchodků, portréty zženštilých, vykroucených homosexuálů, žijících sexem a pro sex. Mizející vyšší sféry dna, viděné očima dvou starých břichatých štětek, oslovujících se ženskými jmény Patricie a Lukrécie. Jejich nostalgické vzpomínky na doby socialismu, kdy každý měl co jíst a kde spát, jejich ztracenost v dnešním světě, kterému nerozumějí. Knihu lze přirovnat k dílu Jeana Geneta či Witolda Gombrowicze, a to nejen díky tomu, o čem vypovídá, ale i díky tomu jak. Witkowski má neobyčejnou schopnost vyprávět, portrétovat, vytvářet osobité kouzlo, napínat, ošklivit, bavit i dojímat, ovšem budí také rozpaky konzervativní většiny, což ve své době činili jak Genet, tak Gombrowicz. Witkowski výborně a přesvědčivě naplňuje marnou snahu našich autorů zpodobit tvář života v postkomunistické zemi.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , Fra (Agite/Fra)Originální název:
Lubiewo, 2004
více info...
Přidat komentář


Teplý mikrokosmos. Docela ojedinělá sonda do sfér, které klasický smrtelník ani netuší. Vtipné, ulítlé a přesto jako celek smutné.


Kniha je zajímavá, v pražské MeetFactory hráli divadelní hru podle této knihy pod názvem Buzní kříž.


kdyz opomenu chvilemi vtipne a chvilemi dost horke liceni osudu postav... v celku sviznem az zmatenem tempu, na knize je fascinujici, jak se Witkowskemu (mozna mimodek) podarilo zachytit, jak se starsi generace spatne vyrovnavaji za zmenami po zmene systemu. Takovou porevolucni sociologickou sondu v zabavne literature se zadnemu z nasich spisovalu vystavit nepodarilo.


Bohužel mě kniha nijak neoslovila,.. Nejde o děj, jako spíš styl psaní,.. Hrozný slovosled, příběh místy strácí hlavu a patu,.. v půlce jsem musela zaklapnout,.. :o(

No tedy.. :) Něco takového jsem ještě nečetla a to jsem zvyklá na oplzlosti a nechutnosti od jiných autorů, tohle bylo ale napsaný upřímně a ze skutečnosti, tak to mělo uplně jiný nádech.. Trošku mě zklamal natažený, už se lehce neustále opakující konec, ale dojem to nepokazilo..


Ať žije Patrície a Lukrécie =DDD Skvěle se to čte, lehce zvrhlé, vtipné a super čtivé =)


Velmi zajímavá kniha, zobrazující spoutaný nespoutaný život gay komunity v socialistickém Polsku bez přehnané romantiky. Knihu jsem přečetl během tří nocí v Berlíně.
Witkowski má neobyčejnou schopnost vyprávět…
Pro mě tedy ne.
Vůbec se nedokážu začíst, a už vůbec mě dané téma neoslovilo.
Zřejmě jsem ta konzervativní většina.