Chomout trojského koně
Jan Šťovíček
Turecký med, turecké sedlo, turecká káva. Turecký záchod, turecké lázně.Turecký sed. Turecká šavle, Mozartův Turecký pochod. A také turecké hospodářství, poturčenec horší Turka, Turek vod vokurek. Rozinky sultánky. „Smradu jako v Cařihradu.“ To všechno dalo světu Turecko. V každodenním životě je dost podnětů na to, aby člověka přepadla zvědavost a podíval se na vlastní oči, jaké Turecko doopravdy je. S lehkostí a vtipným nadhledem psaný cestopis Jana Šťovíčka, alias Sorrela, prozrazuje, že je rozlehlé, nádherné a úctyhodné, ale také nevypočitatelné a nebezpečné, že je v zemi tradiční kávy, Homéra a jeho Tróje, dávné říše Chetitů a biblického Araratu stále co objevovat a poznávat, zejména jeho úžasné obyvatele. Ačkoli si členové výpravy i tentokrát podmanili hned několik horských vrcholů, včetně pětitisícového Araratu, plavili se po jezerech či Středozemním moři a tradičně sjížděli i peřejnaté řeky, stala se jejich dobrodružná, sportovní, nebo chcete-li outdoorová, expedice nakonec také výpravou etnografickou.... celý text
Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2007 , OlympiaOriginální název:
Chomout rojského koně, 2007
více info...
Přidat komentář
Příští týden jedu na dovču do Turecka (poprvé v životě do Malé Asie), tak jsem sahla v knihovničce po dalším Šťovíčkovo cestopisu a už na prvních stránkách knihy pochytávám zajímavé informace, rady, tipy a krom cestovní horečky (na kterou trpím postupem let nějak víc a víc), mi v žilám začíná vřít dobrodružná krev. Ty Šťovíčkovo cestopisy na mne působí hodně pozitivně, takové pěkné vykopnutí do Světa :-) A ještě k tomu, jsem se v tomto díle dočkala i mých oblíbených mapiček :-) To je moc dobře! Po prvních stránkách hodnotím knihu všemi hvězdičkami a beru sebou na cestu :-)
Po návratu a dočtení doplňuji: Moc pěkné a hodilo se!
Autorovy další knížky
2016 | Špicberky - Království ledních medvědů |
2010 | Afrika bez malárie |
2011 | Afrikou od severu k jihu |
2004 | Mapy končí nad Nordkappem |
2004 | Kam Alláh nevidí |
Všechny cestopisy Jana Šťovíčka hltám jako o život. A někdy v nich o život skutečně jde, ale s kapitánem Sorellem bych se nebála vydat na cestu ani já...