Choosing Death: Nepravděpodobná historie death metalu & grindcoru
Albert Mudrian
V roce 1986 bylo zcela nepředstavitelné, že by death metal a grindcore mohly mít kdy dopad na populární kulturu. Záhy však tento barbarský amalgám hardcore punku a heavy metalu začal vytrvale vytyčovat samu hranici hudebního extrému. Ze zárodků roztříštěné komunity undergroundových nadšenců, vzájemně směňujících nahrávky, povstaly kapely snad v každém koutě světa, načež se death metal a grindcore šířily rychleji než příslovečný mor od nemrtvých požíračů masa. V roce 1994 tak mělo každé z nejprominentnějších vydavatelství obou žánrů na svém kontě hodně přes milion prodaných deathmetalových a grindových desek. Právě vzestup, pád a zmrtvýchvstání obou těchto tváří hudebního extrému mapuje kniha Choosing Death: Nepravděpodobná historie death metalu & grindcoru, a to očima a ušima (ve kterých tedy notně zvonilo) muzikantů, producentů a vydavatelů, kteří hnali obě hnutí kupředu. „Death metal a grindcore jsem vnímal jako návrat k extrémnější verzi punku,“ konstatoval svého času John Peel. „Tahle muzika je krokem na území vyvrhelů, daleko za hranice jakékoliv agresivní hudby, kterou kdy předtím někdo slyšel.“... celý text
Literatura faktu Encyklopedie Hudba a zpěv
Vydáno: 2024 , MetalgateOriginální název:
Choosing Death: The Improbable History of Death Metal & Grindcore, 2016
více info...
Přidat komentář
Velice kvalitně zpracovaná historie dvou extrémních hudebních žánrů. Skalní fanoušky toho asi moc nepřekvapí a spoustu věcí budou vědět. Je to čtivě napsáno a má to i hezký doprovodný materiál v podobě fotek.
Jen je škoda, že není rozdělena na více dílů (jako např. Encyklopedie black metalu), kde by se autor mohl více věnovat jednotlivým obdobím a kapelám.
Patřím k těm, kterým se z řazení grind core do metalu kroutí a slézají nehty. Grind core není metal! Ke cti knize budiž, že ukazuje, že se grind core zrodil z punku a ve svých úplných počátcích neměl s (death) metalem valně společného. A aniž bych to myslel nějak vyloženě negativně, kniha je zářným úkazem, jak to vypadá, když o grind core píše metalista (bez urážky). Spousta jmen chybí (kde jsou, kurva, alespoň Agathocles?) a ještě před půlkou knihy jde grind core v podstatě skoro zcela stranou (vrací se jen prostřednictvím reunionů). Prachbídná zmínka o Nasum je píše výsmechem. Jako není to vůbec špatná kniha, jde z ní cítit zápal, nadšení, spousta odvedené práce a ohledně death metalu (a několika starých grind kapelách) mi dala spoustu informací, ale prostě ohledně grind core jde o promarněnou práci. Redukovat grind core na sotva deset jmen a ty současnější zcela ignorovat…