Chopinův rukopis
Jeffery Deaver , Lisa Scottoline , Lee Child , Joseph Finder , David Hewson , Peter Spiegelman , S. J. Rozan , Erica Spindler , James Grady , P. J. Parrish , Jim Fusilli , David Corbett , John Gilstrap , Ralph Pezzullo , John Ramsey , John Ramsey Miller
Harold Middleton viděl na vlastní oči zvěrstva páchaná v bývalé Jugoslávii. Beznadějná snaha vypátrat válečné zločince a vydat je spravedlnosti ho však připravila o iluze, a tak se dnes věnuje sběratelství a ověřování pravosti rukopisů. Jeden z nich, partitura skladatele Frederyka Chopina, však skrývá tajemství, které může ohrozit životy tisícovek Američanů. Middleton odváží partituru z Polska k analýze a ani v nejmenším netuší, že se právě stal terčem vražedné štvanice. Je obviněn z vraždy, pátrají po něm federální agenti, pasou po něm hrdlořezi. Největší hrozbu však představuje temná postava z Middletonovy minulosti: záhadný muž, jenž si říká Faust… Román Chopinův rukopis je dílem patnácti spisovatelů, kteří patří k nejlepším světovým autorům thrillerů. Základní obrysy vtiskl příběhu Jeffery Deaver, jenž napsal úvodní a dvě závěrečné kapitoly, ovšem jinak ponechal zcela volnou ruku spoluautorům.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2009 , DominoOriginální název:
The Chopin Manuscript, 2007
více info...
Přidat komentář
Lehčí štafetová detektivka s hudební naukou, proč ne. Patnáct písmoběžců si předává psací kolík a každý zůstává natolik egoistou, aby do své kapitoly vcucnul další postavy, načež je pokračovatel efektně utopí v krvi, aby nebylo přelidněno. Kdo to má nejtěžší? Ten, co navazuje na čím dál více předchozích kapitol a má rozvinout a zároveň neopustit dějovou nit anebo primas Deaver, který začátek hochštaplersky rozjel a finále detonoval v komiksové zkratce? Ovšem štafetáři se přece potkávají v domluvených bodech čili jakási traťová osnova musela být předem kolektivně načrtnuta, ne? 44/19
Působilo to na mě poněkud zmateně. Velká bublina a nic. Jo, holt 15 autorů je na jeden román asi moc :)
Na to, že to nepsal jen jeden autor, ale bylo jich víc, je to docela slušné. Závěr byl zcela typický pro Deavera.
Nejen pro milovníka hudby dobrá a napínavá zápletka, občas bych nepohrdla "kompasem", abych se vyvedela ze zmatenosti z množství postav, předstupeň největšího lumpa jsem odhalila, hlavního ne. Ráda se k tomuto autorovi vracím, oceňuji, že v tolika lidech "deaverovina" byla zachována!
Přestože to bylo napsáno několika autory, je to taková klasická Deaverovka. Nebyl znát nějaký velký rozdíl mezi stylem psaní. Na tak krátkou knížku byla možná až moc překombinovaná. Doporučila bych ji číst co nejkratší dobu, protože se tam objevuje poměrně dost postav a s delšími přestávkami by se mohli plést. Není to přímo typ knížky, u které bych si řekla "wow, to bylo něco", ale zároveň to opravdu něco bylo. Dávám 4,5*.
Kniha byla velice zajímavě napsaná i když jsem se na začátku trochu ztrácela jak to každý psal svým způsobem tak nakonec to bylo velice čtivé. Od někoho to bylo lepší od někoho se to četlo hůře, ale tim se to doplňovalo a byl to velice dobrá kniha a dobrý příběh se záletkami které bych třeba vůbec nečekala.
Připadalo mi, že někteří autoři jednotlivých kapitol tomu nedali to pravé nadšení. Občas se děj poněkud rozcházel a bylo tam až moc zápletek... Ale nápad aby každou kapitolu napsal někdo jiný se mi celkem zamlouval, jen to chtělo trochu víc snahy a zaujetí pro společný cíl.
Az do konce knihy jsem dej tak nejak nepochopila. Bylo hodne znat,ze kazdou kapitolu pise nekdo jiny a jde si svou vlastni cestou. Cetla jsem vzdy jednu kapitolu pred spanim a do druheho dne jsem zapomnela o cem o cem vlastne kniha je. Urcite se k ni vracet nebudu.
Velmi mně zaujal nápad spojení mistrů pera do jedné knihy v jedné dějové linii. Povídkové knihy nemám ráda, protože se děj nestačí rozvinout a už končí, takže tohle slibovalo uspokojení mé touhy po délce knihy, obsahové plnosti a rozvinutosti.
Zpracování bohužel nefungovalo ani trochu. Každý autor si dosadil vlastního hrdinu, vlastní děj, místy se zdálo, že jsme hrdinu zapomněli kdesi na letišti a nevíme jestli se pro něj chceme vrátit.
Asi ne úplně špatné to nebylo,ale na můj vkus bych řekl trochu"sešité"Není to kniha ke které bych se vracel.
Tak tohle se opravdu nepovedlo. Děj knihy byl až vynuceně poslepovaný s nepřeberným počtem postav,když si každý autor málem dosadil tu svou. Těch mrtvých je tam taky nějak moc. Ke knize se určitě už nikdy nevrátím. Ztráta času.
Na celé knize se mi v důsledku líbil pouze nápad, že se o případu dá rozjímat jako o symfonii. Jako celek mi však přišla natvrdlá - zápletka je příliš překombinovaná a závěr navíc naznačí, že ne vše je zdaleka vyřešeno. Je sice sympatické, že sem tam zemřou postavy, u kterých to člověk nečeká, ale jinak vše spěje k od začátku tušenému konci. Dost mě zaskočilo i umělé chování postav, které se projeví nejvíc, když hlavní padouch před zatčením začne vykřikovat „To ne já, to někdo jiný!“, což je mu následně uvěřeno a vzápětí už dotyčný uniká s lišáckým úsměvem na rtech. Kde to proboha jsme, na sjezdu veselých fotbalistů po lobotomii?
Samozřejmě, že se dočkáme nejednoho nečekaného odhalení, ale nevím, jestli je to mnou nebo autory, ale jejich „nečekaná“ odhalení mi přišla spíš komická, než překvapivá. Ač se snaží přesvědčit všemi dostupnými prostředky, že situace se má tak a tak, od prvních vět je poměrně jasné, že věší čtenáři bulíky na nos, stejně jako postavám v románu.
Profesionálně, přesto poněkud sterilně odvedená práce. Což ovšem nemůže překvapit nikoho, projekt tohoto typu ani nemohl skončit jako literární bomba. Na cca 200 stranách příliš mnoho dějových zvratů, příliš mnoho postav. Zatímco jeden autor rozvine postavu, protože je mu nejspíš sympatická, další ji naopak pohřbí či zcela ignoruje. Přesto se tu operuje s poměrně zajímavých příběhem, přesně ve stylu knih Jefferyho Deavera. Takže přesně za 3. Zajímalo by mě, jak by podobný projekt dopadl v rukách českých autorů.
Veliké zklamání strašná slabota.