Chrám Matky božej v Paríži II (dvojzväzkové vydanie)

29.05.2023

Klenot světové literatury. Chrám Matky Boží v Paříží je monumentem jak stavebním, tak literárním (a to obecně Francii její historii a Francouze příliš nemusím). Velikán však francouzské - a světové literatury v něm za neuvěřitelných pět měsíců vytvořil dramatický příběh o lásce, posedlosti a zradě. Kromě oddaného Quasimoda, naivní Esmeraldy a odpudivého Klaudia Frolla mezi hlavní postavy patří i samotná raně gotická katderála, již Hugo vzdal ve svém vydaném díle takovou poctu, že se dá považovat za další hlavní postavu tohoto literární budova, komu jinému se to v jakém literárním díle podařilo?

Lidská myšlenka když změní formu, změní také způsob vyjadřování ; kamenná kniha, tak pevná a trvanlivá, ustoupila knize papírové, ještě pevnější a trvanlivější.

25.02.2023

(Začátek u svazku 1.)
Stěžejní část díla, tedy příběh, je v základě romantickou báchorkou, kterou můžeme nalézt ve většině tehdejších dobrodružných děl. Nečekané a nepravděpodobné náhody, padouši a kráska v nesnázích. Jen ten neohrožený hrdina nějak chybí. Nebo je jím Quasimodo sám? Hm… Každopádně to, co román povyšuje nad brakovou literaturu, je nadhled, se kterým Hugo popisuje veškeré dění. Místy se setkáme i s tragikomickými situacemi a upřímně, fakt jsem se bavil. A za to si autor zaslouží velké plus.

11.07.2020

(SPOILER) Chrám jsem si chtěl přečíst již po vzplanutí pařížské Notre Dame vloni v dubnu, leč nakonec jsem se k tomu dostal až prostřednictvím Českého rozhlasu.

A udělal jsem dobře, protože si nejsem jist, jestli bych u samotné knihy vydržel. Začátek je opravdu zdlouhavý, neboť V. Hugo patrně považoval za nutné nejprve všechny postavy a scénu dokonale vykreslit. Zde může mít čtenář problém rovněž s faktem, že v celém příběhu není vyloženě kladné postavy (snad vyjma kozy).
Postavy jsou však nejlepší částí této knihy. Marnivý kapitán Phoebus, pro kterého je život jen hra a který se stal osudným pro Esmeraldu. Esmeralda, která dává přednost Phoebusovu tělu před Quasimodovou duší. Quasimodo, jenž se neváhá bít s kde kým na počkání, aby skončil ve smrtelném objetí s platonickou láskou. Mladý Gringoire, který dá v rozhodujícím okamžiku přednost záchraně kozy, před svou manželkou, které vlastní záchranu dlužil. Gudula, která jednak prožije takřka polovinu svého života v askezi a modlitbách za svou dceru a zároveň jí v nevědomosti při náhodných setkáních přeje smrt. A nebo spravedliví měšťané či spíše měšťanky, které chtějí v jedné chvíli smrt Esmeraldy a vzápětí tleskají jejímu zachránci. A v neposlední řadě páter Claudius Frollo.

Právě Frollo je podle mě nejlépe napsaná postava příběhu a jedna z nejlépe charakterizovaných postav v literatuře vůbec. Na první pohled je prezentován jako hlavní antagonista příběhu, ale ani to není jednoznačné. Vždyť je to právě Frollo, který zasvětí svůj život vědě, a to na úkor vlastních radovánek. Právě tento kněz zachraňuje bezbranného Quasimoda, když jej chtějí bohabojní měšťané utopit nebo ještě lépe upálit. Je to však také tento muž, který zahořkne a z nedostatku lásky se změní v karikaturu kněze, který intrikuje a neváhá jít přes mrtvoly..

Na závěr mám trochu problém s celkovým vyzněním příběhu. Co má být poselstvím příběhu, je-li vůbec nějaké? Že vzhled není roven duši? Nebo že kameny katedrál mají mnohdy víc zbožnosti, než Evropané, kteří se neváhají hlásit ke křesťanským kořenům?

Tak jako tak, Zvoník od Matky Boží bezesporu patří mezi klenoty světové literatury.

11.07.2020

Krásný leč chvílemi zdlouhavý příběh. Byť začíst se do něj může zabrat notnou chvíli, stojí za to vytrvat.

„Láska se podobá stromu. Vyrůstá sama od sebe, zapouští hluboké kořeny do celé naší bytosti a nezřídka nepřestává kvést a zelenat se ani na rozvalinách našeho srdce.“