Chrlení krve

13.04.2019

"Báseň nenese myšlenku zřejmou
na první pohled. Je v nevýhodě
jsou rozenkou své doby, rozenkou hodiny,
ohlašované nevolností
i těkavým neposednictvím. Nemá přehled." (s. 35)

Divišova sbírka Chrlení krve se skládá ze tří částí: Beseda o poezii, Chrlení krve a Deset rad synkovi do života.
Litanie připomínají Ginsbergovo Kvílení.
"Tvůj táta je mistr v litaniích klnutí.
Bejvaly časové, kdy spěchal domů a beze všeho diváctva,
v domě prázdným,
pozavírav dveře a utěsniv okenice,
hrnul ze sebe španělské veletoky
klnutí a hřímání,
a tak se zachovával zdráv a silen." (s. 88)

Ve verších se odráží autorova zkušenost, vnímání socialistického bezčasí. "Spěchej! Štvi se! Nedej na infarktózní sejčky. Je mi osmatřicet let a nad všechno pochopení, po tolika bílejch horách, odvrávoravších vojscích, mé srdce bije jako zvon a domáhá se, jako trochu směšný tragéd, vypachtovaných práv." (s. 97)

V prvních dvou částech zaujme typografická úprava - využití pravé strany
k poznámkám/ mezititulkům, levé k vlastnímu textu.

Chrlení krve je založeno na řadě otázek.
"Co je srdce, kdy ožívá? Tedy s tím mořem, budiž -
stoupne jeho hladina, vypláče-li se tam srdce?
Kdy se srdce chvěje?
Kdy zaplesá?
Co je to vlastně zaplesati?
Jak to že jste to slovo vysmáli a zapomněli?
Kdy srdce skáče?
Kdy si alespoň maloučko poskočí?
Kdy mlčí?
Jak to vypadá, když mlčí?
Kdy oněmí?
Kdy pukne?
Kdy se rozletí?
Kdy se utiší?
Kdy je rváno z těla, a kým a čím, a jak to vůbec
přijde?
Jak je daleko od jednoho srdce ke druhému?" (s. 26)

Autor si hraje se slovy. "Upozorňuji, že jsem kladl otázky zcela počáteční, prvopočáteční, prvotní, prvokové." (s. 27)

Objevují se časté aluze. "A Jack London v sarkofágu režné, slastně plovoucí,
předčasně, v plachtě nadávek -
to je jedno." (s. 54)