Chrobáčiky
Jan Karafiát
Chrobáčiky patria ku klasickým a stále obľúbeným dielam českej detskej literatúry a mali by byť neoddeliteľnou súčasťou každej knižnice. Pripomeňme si, že postavičky chrobáčikov a lienok sú nám blízke pre svoje pravdivé ľudské vlastnosti, nielen tie dobré, ale i tie horšie.
Přidat komentář
Babička a děda mi ji předčítali, když jsem byla malá - to jsou pro mě moc krásné vzpomínky a myslím, že to bylo tím, že jsem moc nechápala pozadí knihy. Když jsem se ke knížce vrátila trošku starší, tak popravdě musím přiznat, že mě moc nechytla. Dávám tři hvězdičky, hlavně za ty vzpomínky a nostalgii.
Dnes bych ji určitě nečetla ani já a nebudu ji číst ani svým dětem.
Odpad! Na každé stránce je cítit naprostý fanatismus. Kniha je místy dost nechutná vzhledem k tomu, že je to pro děti (např. koťata co uhořela, protože neposlouchali). Pro silně křesťansé blázny je to asi vhodné, ostatním to nedoporučuji.
V dětství byla tato kniha mojí nejoblíbenější. Jsem ráda, že jsem měla možnost ji číst. Dnes se dokonce stala součástí i mé výzvy. :)
Maminka mé partnerky nedá na Broučky dopustit, četl jsem je tedy o vánočních prázdninách vnučkám a věřím, že tento můj názor je nadlouho jediný střet v komunikace s mojí skorotchýní- podle mě se nejedná až tak moc o pohodové dílo, holky nejdříve smutněly, pak brečely, nakonec se bály a tak jsem se vrátil ke klasickým pohádkám, kde všechno dobře dopadlo a holky šly v klidu spát. Třeba to ocení jako větší, ale já už se k této četbě vracet rozhodně nebudu.
Přečetla jsem si Broučky a přestala trhat sedmikrásky.
Krásná kniha - o životě i o smrti.
Dost depresivní... Když jsem byla dítě a bylo mi to čteno, tak mi to nikdy takhle depresivní nepřipadalo. Až teď.
V dětství nám ji četla mamka před spaním. Pamatuji si, že se mi to líbilo, ale už tehdy mi příběh přešel smutný a dost náročný.
Když jsem se jako dítě koukala na seriál černobílý, nepřipadal mi tak smutný, jako četba této knížky. I když smrt představovaly chudobky, moc smutné pro děti. Mým vnoučkům ji již četl syn, ale podruhé už prý do toho nepůjde.
Nádherná kniha, kterou miluji už od dětství a snažím se jí předávat dál, dalším generacím. Karafiát krásným způsobem vysvětluje, že smrt je součástí našich životů, ať se nám to líbí nebo ne. Pokaždé, když vidím sedmikrásky, vzpomenu si na Broučky a jejich osudy.
Broučky oceňuji až jako dospělá. Jako dítě jsem se bála žluny tak, že jsem odmítala se na knihu byť jen podívat. (A to nemluvím o kouzelném Večerníčku.) Dnes se podívám na trávník a hned vím, že pod růžovými sedmikráskami jsou hrobečky broučinek, pod bílými spí broučci. Dnes uvidím vřes a vím, že tam bydlí laskavá Janinka s kmotříčkem a kmotřičkou. A na zimu ucpáváme okna mechem, alespoň slovně. A když v se létě v trávě za zahradou začnou tetelit maličká světýlka, vím, že malí broučci poprvé rozžehli lucerničky a letí na službu... A přeju jim, aby nepotkali žlunu, i když se jí už dnes nebojím :-)
klasická dětská kniha, kterou by podle mě mělo znát každé dítě. V dětství jsem ji měla moc ráda. Stejně tak i stejnojmenný Večerníček.
Milovala jsem televizní zpracování. Knihu jsem četla až teď svým dětem, máme na chatě vydání po babičce. Dětem i mně se moc líbila. Starší dcerka se dost vyptávala, bavilo mne vysvětlovat některé výrazy a to nejen ty zastaralé. Jsme spíš věřící rodina, ale i na mně byla ta nekritická a bezbřehá poslušnost trochu moc. Mrtvých broučků mi tam také přijde hodně. Na druhoustranu se mi líbí s jakou samozřejmostí broučkové smrt berou. Tady mi ta poslušnost vůbec nevadila. Kniha se dobře čte, ale dnešním dětem je třeba řadu věcí objasnit. Jazyk je půvabný.
S deťmi sme si ju čítavali a mohli mnohé smutné príbehy hneď aj preberať, dovysvetľovávať. To už mali viac ako 3 roky. Preto mi zostali milé spomienky aj na to, ako rozumne (primerane svojmu veku) dokázali ich spracovať a prijať.
V dobe, keď Ján Karafiát žil (Čo ešte jeho "dávne časy" spomínajúci rodičia, prarodičia!!!), vyvádzal týfus, neliečiteľná tuberkulóza, čierny kašeľ a mnohé pandémiou hroziace choroby a k tomu pre mnohých aj živorenie v biede bez ústredného, elektrického, plynového kúrenia bez možnosti zaobstarať raždie nieto ešte drevo alebo uhlie, iste takto vymreli aj celé rodiny. To bola ich vtedajšia realita...
Ak tu niekoho zaráža, že sú príbehy často smutné, tak si dovolím pripomenúť námatkovo rozprávky Hansa Christiana Andersena - Dievčatko so zápalkami, Malú morskú vílu alebo Oscara Wildea - Šťastný princ a lastovička. Tu možno deťom ukázať, k čomu vedie bezohľadnosť, ľahostajnosť alebo obetavosť.
V Dobšinského Prostonárodných slovenských povestiach padajú hlavy, krv sa leje potokom... Pred niekoľkými rokmi som ich čítala deťom našich známych a až som sa zdesila, s akým ľahkým srdcom na tej mnohej krutosti vyrastali moje deti v "posvätnej úcte Veď je to Dobšinský!"
Aj keď asi to už nie je až tak vnímané v dnešnej dobe, keď obrazovky, monitory a aj mnohé knihy sa doslova červenajú násilím prezentovaným dospelým ale aj deťom.
Je to milá kniha nejen o životě broučků. Ačkoli kniha káže velice tradiční hodnoty a jasně odkazuje na křesťanskou víru a poslušnost vůči Bohu , což je dle mého osobního názoru přežitek, je to stále hezké a nevinné čtení. Ale zajisté to není další naivní dětská pohádka. Sice to asi není pro četnost mrtvých broučků nejlepší vyprávění na dobrou noc, ale rozhodně bychom neměli děti přehnaně chránit před realitou života. A tahle kniha velmi laskavě ukazuje, že ne vždy všechno končí šťastně.
Nádherná klasika a jejich - spali a spali a dobře se jim spalo, mě dodnes dostává do dětských let.
Snad jsme za mého dětství měli doma nějaké socialistické upravené "bezbožné" vydání, ale v Broučcích jsem nadpřirozeného boha, ani příkazy poslušnosti nikdy neviděla. Naopak jsem Broučky vždycky vnímala jako symboliku přírodních cyklů (po smrti z člověka/broučka atd. něco vyroste) Naštěstí každou knížku si každý může přebrat po svém, ačkoli asi zrovna Karafiátovi by se to dvakrát nelíbilo :) A už vůbec ne to, že za největší a nejakčnější pohádky jsem v dětství považovala právě biblické příběhy :)
Broučci... Krásná kniha. Měla ji ráda moje babička, která ji četla mojí mámě - a té se taky moc líbila. Tu knihu, kterou měla babička, mám ještě dnes já, je to hodně staré a krásné vydání. Taky ji mám moc ráda, jako malé mi ji četla maminka, později jsem ji četla sama.. Když byly dceři dva roky, vyšla knížka Broučci s obrázky Ondřeje Sekory, dceři jsem ji koupila a byla to první větší knížka, kterou jsem jí předčítala. Moc se jí líbila. Výtisk po babičce zůstal v knihovně na pěkném místě a dcera si mohla prohlížet obrázky té nové. Běžel čas - a stěhovali jsme se.. A tu knížku po mojí babičce pořád mám, ale ta druhá se někam zatoulala... Dcera je už dospělá, koupila jsem nové vydání Broučků - opět s obrázky Ondřeje Sekory, dala jsem ji do knihovny vedle té knížky po babičce - a teď tam čeká - a těším se, jak ji budu číst vnučce nebo vnoučkovi... To už nezáleží tak na mně, ale Broučci čekají se mnou..
Štítky knihy
pohádky náboženství smrt pro děti zfilmováno hmyz přežití v přírodě loutkové divadlo broučci klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2004 |  Broučci |
| 1991 |  Broučkova pozůstalost |
| 2017 | Broučci: Broučkovy pohádky |
| 2008 | Broučci - knížka s divadélkem |
| 1906 | Broučci a Broučkova pozůstalost |
V dětství tato kniha patřila mezi mé oblíbené i díky ilustracím :)