Chromý Jelen
John Fire Lame Deer , Richard Erdoes
Slavná kniha, která vznikla v první polovině sedmdesátých let jako zápis vyprávění siouxského medicinmana, je plná přirozené moudrosti i humoru. Chromý jelen, stařec, který má za sebou pestrý a bouřlivý světský život (pracoval jako člen kmenové policie v indiánské rezervaci, kradl auta, pašoval alkohol, živil se malováním reklam, strávil přes rok ve vězení a vylodil se jako americký voják v Normandii) je současně člověkem neobyčejně duchovního založení, který se ve stáří stal jedním z několika málo \"svatých mužů\" svého kmene. Seznamuje nás s tradičním způsobem života Indiánů, jejich hierarchií hodnot a životní symbolikou a současně tento způsob konfrontuje s hodnotami naší civilizace. Kniha je vybavena dokumentárními fotografiemi.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2004 , PasekaOriginální název:
Lame Deer, Seeker of Visions, 1976
více info...
Přidat komentář
Posloucháno jako audiokniha a musím říct, že to byl opravdu skvělý poslech a zážitek. Vyprávění Chromého jelena mě zaujalo svou upřímností, přímočarostí i moudrostí. Chromý jelen toho zažil opravdu dost a ne vždy to byly příjemné a radostné zážitky, ale líbilo se mi, jak prožíval každý okamžik, jak bohatý měl život plný různorodých zkušeností. Ve svém vyprávění si vůbec na nic nehraje, mluví bez příkras a to je na jeho vyprávění (alespoň pro mě) velmi cenné. Škoda, že kniha již není k dostání v tištěné podobě (jen v antikvariátech a za šílené ceny). Vřele doporučuji.
Chromý Jelen toho prožil opravdu hodně. Dětství mezi Indiány, bělošskou školu, práci klauna na rodeu, kriminální kariéru, vylodění v Normandii a návrat k Lakotské spiritualitě. Ve zralém věku se už jako medicinman setkal s Richardem, novinářem Rakousko-Uherského původu. Kromě přátelství přineslo toto setkání i knihu o životě Chromého Jelena, a hlavně jeho pohledu na svět bílých i rudých, na svět duchů a svět "zelených žabích kůží". Velmi silná výpověď.
posloucháno jako audiokniha. a neposlouchala jsem naposled...Vyprávění Chromého Jelena má v sobě hloubku, moudrost, ale i hněv, nadhled, sílu a hlavně velkou dávku humoru...od dětských let až do let kmetství.....
Jak přežít s tradicemi a konfliktem světa bílých a rudých...všechy ty ztráty ? jak zachránit svůj mizející národ ? Chromý Jelen nehledá odpovědi, ale nabízí nám pohled svýma očima, svůj život. A odkaz...
Co je v životě důležité ? žabí kůžičky to nebudou....
"Dědečku Duchu, slituj se nademnou, ať můj lid může žít...."
Doporučuji !!!
Nádherná knížka! Plná moudrosti.
Poslouchala jsem jako audioknihu a hlas pana Mrkvičky tomu dodává tu správnou atmosféru.
DOPORUČUJI.
,, Svět zelených žabích kůží"........
Každá civilizace má své tradiční zákonitosti, ve které nachází svou typickou identitu.
Je správné, že se do podvědomí může dostat i skutečný příběh národa indiánů.
Poutavý příběh excelentně v audiočetbě načtený L. Mrkvičkou, jenž mu neskutečně sedl.
Historie rodu, válek, lásek, a osudu protkané moudry a zákonitostmi přírody, bylo poznáním, že život je darem a víru v něj si krášlí po svém každý sám - svoboda ducha je to, co nám nemůže nikdo vzít.
Citace:" Jakmile začne jít o peníze, všechno rázem zkysne."
Poutavé, poučné a uchu lahodící čtení.
Myslím, že jsem knihu neocenila tolik, kolik by si zasloužila, protože jsem od ní očekávala víc a také něco trochu jiného. Očekávala jsem více hloubky a duchovního poselství, které v knize sice je, ale spíše jen implicitně vyznívá z popisu indiánských tradic a rituálů. Já jsem ho tímto způsobem bohužel nedokázala moc vstřebat. Také mi trochu vadila hořkost ve vztahu k bělochům a všemu modernímu - vzhledem k tomu, čím vším si museli Indiáni projít, ji sice naprosto chápu, ale přesto jsem od duchovně založeného muže čekala smířlivější a vyrovnanější přístup.
Kniha je ale rozhodně zajímavá a chápu pochvalné komentáře, spíš jsem ji asi četla v nesprávný čas a s nesprávným očekáváním.
Sepsané rozhovory Lakotského medicinmana ze siouxského kmene a světoběžníka Johna (Fire) Chomého jelena a podobného ,,Ahasvéra,, Richarda Erdoese nezaujmou pravděpodobně každého čtenáře. Autoři kladli hlavní důraz na duchovní stránku života indiánů. Jejich každodenní úděl druhořadých lidí postrádá náboj dobrodružných a napínavých románů. Je to prostá skutečnost, která začíná genocidou, vystěhováním do rezervací, úmyslný prodej levného alkoholu a následný alkoholismus, diskriminací a snahou o převýchovu na ,,opravdové americké občany,, ale taky začínající vztahy mladých dvojic v minimalistickém prostoru a každodenní realita v rezervaci.
Chromý jelen: my indiáni žijeme ve světě symbolů a obrazů, kde duchovní a všední tvoří jednotu. Pro vás jsou symboly jen vyslovená, nebo napsaná slova. Rozdíl mezi bělochy a námi je tenhle. Vy věříte ve spásné síly utrpení, pokud to utrpení snášel někdo jiný, vzdálený, a před dvěma tisíci lety. My věříme, že je na každém z nás, abychom si vzájemně pomáhali, dokonce i svou vlastní bolestí. Bolest pro nás není nic abstraktního, ale něco velice skutečného. Nenakládáme to břemeno na svého boha, ani se nechceme připravit o setkání tváří v tvář s duchovní silou. Porozumění nepřichází lacino a my nechceme aby ho pro nás získal nějaký anděl, nebo svatý a přenechal nám ho z druhé ruky.
Rada pro čtenáře, kteří mají zájem o tuto dnes nedostupnou knihu. Využijte meziknihovní výpůjční službu a zaplatíte jen 60,-Kč poštovné. Je to kniha, která má určitě svoji hodnotu (223,-), ale na toto téma najdete nyní na knižních pultech min. tři podobné tituly. Za zpracování tématu knihy oběma autory dávám zaslouženě *****
Výpověď Chromého Jelena je opravdu důležité dílo indiánské tématiky. Podobných zpovědí jsem četla několik, ale tato je něčím specifická - hloubkou, uvěřitelností. Čtení takových knih povznáší, ale také bolí, protože nelze oddělit indiánskou kulturu, filozofii a víru od jejího vyhlazení.
Ach, my čtercoví lidé...
Vyprávění Chromého Jelena nejen o životě indiánů. Pro mě kniha hodně k zamyšlení a jen mě utvrzuje v mém názoru o absolutní nespravedlnosti, kterou tento národ musel prožít. Je moc dobře, že její napsání dodalo ostatním sebevědomí a sílu nevzdávat se a bojovat o svá práva.
Ráda jsem si ji přečetla. Celá kniha je vyprávěním Chromého Jelena a autora a rodinou. Velmi poutavé čtení. DOPORUČUJI!!!!
Kniha sa číta jedným dychom .Medicinman putavo rozpráva o prirodzenom živote , ktorý my zkorumpovane civilizovaný europania už prirodzene nevidíme!Kniha ma veľmi prekvapila.
Škoda zaniklej indianskej kultury a škoda ,že tento národ takto dopadol.USA im zmluvne doteraz dlží obrovsku časť Black Hills , našlo sa tam ale zlato a tak šup s indianmy do rezervacií.USA na indiánoch páchalo genocídu!
Pokud mám napsat něco k této knize, musím zmínit nové a velice vydařené vydání z roku 2023, nakladatelstí Květy života. Vyšla knížka mnohými čtenáři dlouho očekávaná a s ohledem na toto i nakladatelstvím nadprůměrně opečovaná (barevné celostránkové ilustrace berou dech!).
Knížka sama je vyprávěná člověkem mladší doby kamenné, který byl neurvalým zásahem dějin nucen se přenést o mnoho století dopředu, do civilizace, která mu byla očkována a která mu byla ve své podstatě tak cizí a nepochopitelná, že ji nikdy nepřijal za vlastní. To mu ovšem nebránilo, aby využíval jejích výdobytků jak se jen dalo (pomsta rudého muže?). Nemáme mu to za zlé, dokonce to můžeme i obdivovat. Je koneckonců zvykem, že bílý muž si zase z jeho kultury vybírá jenom to, co se mu hodí jako vhodně doplňující jeho způsob života, ať je to tomahawk, potní chýše, náhodné indiánské výrazy, části filosofie, rituály nebo třeba mýtus o hrdém a dokonalém rudochovi.
Tak v knížce stojí Chromý jelen, zástupce poraženého národa, proti celému bílému světu a Erdoes poctivě zaznamenává, nekomentuje, nebrání se. Možná by byl radši sám Indián.
Knížka se dá rozdělit na dvě poloviny - ta první, čtivější, vypráví o životě vypravěče, o jeho Cestě a v druhém plánu o hlubokém smutku ochočeného přírodního člověka nad nemožností žít život způsobem předků. To vše prošpikováno nemilosrdnou kritikou fungování vítězné civilizace. Kdo by se divil! Druhá polovina pak provází bělocha indiánskými zvyklostmi a rituály, což ocení zejména ti, kterým chybí, nestačí nebo se nelíbí lidové zvyky naší české kotlinky.
Při četbě knihy jsem si uvědomoval, jak mi v naší literatuře chybí (nebo neznám) nějaký srovnávací kritický pokus o objektivitu na dané téma střetnutí těchto dvou civilizací. Jak se to stalo, že se v průběhu let proměnil status rudocha z lovné zvěre a polozvířete (dobrý Indián je mrtvý Indián) na ideál svobody, new age a dokonalosti vůbec? Je zde přítomno cosi jako kolektivní vina a soucit s decimovaným etnikem, stejně jako to vidíme na dnešním Izraeli? Indián z toho přitom vychází jako mnohem dokonalejší bytost než Žid. Proč? Ideál vznešeného rudocha je přece pořád jen ideálem, což nám Chromý jelen mezi řádky dokazuje a jiní (Helena Valérová, John Tanner) potvrzují.
Na závěr ještě podvratná otázka do debaty: Nedělal si Chromý jelen z Erdoese po celou dobu prdel? Jeho smyslu pro humor by to odpovídalo.