Chrpy a města
Vítězslav Nezval
V poslední sbírce Chrpy a města se autor pokusil o syntézu avantgardního objevitelství s básnickou tradicí.
Přidat komentář
Poezii prakticky nečtu, proto si ani netroufám knihu hodnotit. Tuto sbírku ale doporučuji všem patriotům, nejen těm brněnským :-)
Knihu Chrpy a města mám už mnoho let. Nikdy jsem nepřečetla všechny básně, až nyní.
Jsem doma sama, tak jsem si "recitovala nahlas". Jak kdyby básně psali dva různí lidé. Některé se mi nelíbily, ale ten zbytek - ty byly skvostné, plné lásky k životu, k člověku a k rodné zemi básníka. Pražské romance také stály za přečtení, o katu Janu Mydláři, tak ta je.
I katovi se čelo zpotí,
i když to není vždycky znát . . .
Trest smrti ledakoho zkrotí,
však přesto, věřte, já jsem proti,
já, já Jan Mydlář, pražský kat.
Autor popisuje v knize své zážitky z dětství, život před válkou, v protektorátě i poválečném čs.
Sbírka je jako pole notně prorostlé koukolem. Angažované básně (např. Noční host) postrádají vnitřní účast autora, ani výsledek tedy žádné emoce nevzbuzuje. Jiné však svědčí o jeho veršotepeckém nadání. Ledoví muži: „Ledoví muži přicházejí z dálky, z veliké dálky přicházejí k nám. Už vkládám dopis do obálky, ledoví muži přicházejí z dálky, já vzpomínám … Co bylo včera na nábřeží květů, ó lásko, domove, kdo napíše dnes za mne tuto větu, co bylo včera na nábřeží květů, a dnes jsou ledové? Ó zahrado, střez pečlivě svou růži, sic mráz ji zabije, ó zahrado, střez pečlivě svou růži, nedávej srdce ledovému muži, nešťastná Žofie!“
Nadchlo mě, že už na straně 12 v básni Syn lidu jsou verše "Můj otec strávil ve zdech města Brna svých osm roků", tudíž spadá do čtenářské výzvy, kvůli které jsem to četla. Další zmínka o hřbitově v Brně je v notoricky známé Na břehu řeky Svratky.
Poctivě jsem dočetla až do konce. Nezvalovy verše se mi dobře četly, i když místy u mě vyvolaly úsměv, připomněly mi totiž školní četbu a nedělní chvilky poezie v televizi. Básně, do kterých Nezval nemontoval socialistickou propagandu, jsou dosti poetické a něžné. Těžko hodnotit sbírku jako celek (spíš horší průměr bohužel, jen některé básně se mi líbily).
Autorovy další knížky
| 2001 |  Manon Lescaut |
| 1969 |  Edison |
| 1999 | Básně noci |
| 1966 | Sbohem a šáteček |
| 1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
Nezvala miluju, ale tato konkrétní sbírka mi sedla jen napůl - tři hvězdy za ty básně, které vyšly ze srdce a z čiré radosti tvořit, a ne pro potřebu politické propagandy.