Chtěl jsem jí zazpívat
Jaromír Nohavica
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45193/chtel-jsem-ji-zazpivat-45193.jpg
5
35
35
Obsáhlý výbor z písňových textů Jaromíra Nohavici je koncipován jako kniha poezie určené ke čtení, nikoli jako dokumentárně pojatý soubor všech jeho písňových textů. Akcentuje texty vážnější a nadčasové a ukazuje tak jejich autora vůbec poprvé knižně jako významného současného českého básníka. Texty v knize zahrnuté vznikaly v rozpětí 38 let a v chronologickém řazení umožňují sledovat vývoj autorova psaní, jeho hlavních témat, proměn i návratných motivů. Zejména v poezii milostné a osobně konfesijní patří Jaromír Nohavica k našim nejvýznamnějším básníkům.... celý text
Přidat komentář
Nad lotosovým květem
na vteřinu zastavil se čas,
na břehu cop si plete
dívka jež má velmi tichý hlas,
je slyšet klapot větru
o koruny sekvojových dřev,
na tisíc kilometrů
slyším její velmi něžný zpěv.
Mládenec útloboký
odvazuje od břehu člun
v rákosí u zátoky.
Měsíc se vynořil z vln,
z nebe se na zem sypou
stříbrňáky dynastie Čchen
a starý básník Li-Po
báseň píše na pergamen...
Mám ráda Jaromíra Nohavicu, za jeho úžasný básnický talent, za jeho poetiku a něhu, za jeho vtip a humor, za jeho lidskost a moudrost i za jeho všechny chyby. Je jen málo takových...
Můj Dobroděj! Dobro mi dává po opakovaným čtení už spoustu let, je to nádherný i bez hudby - a co teprv s ní!
"Do tmy tě zavinu jak do šály
A noční krajinu opřu o skály
Za nima za nima za nima za nima
Hladit tě budu očima"
Kdybych byla chlap, opravdu by mě mrzelo, že neumím psát milostnou poezii jako pan Nohavica.
Ale jelikož jsem žena, nechávám se jen kolébat na vlnách něžných slov, příznačných pojmenování a opojných příslibů.
Jeho verše, to jsou koncentrované emoce v nejsilnější podobě, je to rána přímo do srdce, bolest z odloučení, nostalgie chmurného večera o samotě, je to láska k ženě, touha i vzrušení, je to vztek na politický systém, který nezměníte, vztek na lidi, které jste měli rádi, smutek z minulého, naděje budoucího, je to smutný podchod nádraží ve městě, kde už nejste doma, byt, kde jen přebýváte, je to postel, kde už nemůžete spát, jste to vy, ale už si nepatříte...
Je mi úplně jedno, kdo mu dal jaké metály a jestli je měl nebo neměl přijmout. Jarek prostě umí a ostatní není dulezite. Jeho poetická duše je plná lásky, touhy, smutku i dětské hravosti a dokáže to všechno přenést na čtenáře nebo posluchače. Těžko hledat podobného.
"Všechny ty krásy, co jsem kdy poznal, ty v sobě mám,
závratě lásky i přečtené knížky i lidi, jež znám,
obrat mě o všechno, chcete-li, můžete,
to, co však v sobě mám, to mi nevezmete, ..."
Obdivuji texty Jaromíra Nohavici ... zachycující životní zkušenosti a zážitky, pomíjivost světa, potěšení ze života, i hlubiny lidské mysli, a s nimi celou paletu našich emocí... mám ráda hravost, jindy zasmušilost jeho textů, ... a mám ráda jeho milostnou poezii, ...
jen ten stejný cwok může pochopit čaroděje v hlavě co píše něco na papír a nikomu to nedává smysl. miluju ty jeho zrcadla křivá...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1990 |  Brnkání na duši |
| 2010 | Chtěl jsem jí zazpívat |
| 1994 | Písně Jaromíra Nohavici od A do Ž |
| 2004 | Den bude dlouhý |
| 1992 |  Poslední mejdan |
To bylo takové miloučké. Krásné texty, jež pohladí po duši.