Chtěla bych ten strom
Jaromíra Kolárová
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/104562/bmid_chtela-bych-ten-strom-ePA-104562.png
4
111
111
Hlavní postavu románu, dvacetiletou Zuzanu, poznáváme v okamžiku, kdy se přichází představit na své nové místo jako sekretářka ředitele velkého obchodního domu. Ze vzájemných sympatií mezi ní a jejím šéfem vznikne záhy obapolné citové vzplanutí; je však možné, aby mezi dvěma lidmi rozdílných generací a rozdílných životních zkušeností mohl být takový vztah, který by odolal všem překážkám, jež přináší životní realita?... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem četla před mnoha a mnoha lety, poté co jsem ji objevila jsem zde na DK. Znovu jsem ji přečetla...a ..Kdo jsi bez viny hoď kamenem...
Lásku neodsuzujme, že k nám přišla, ať už jsme kdokoli a kdekoli...ale lásku chraňme, jako křehký květ, aby neodešla... protože bez lásky je velice těžké žít.
Věřila jsem té mladé, naivní dívce, že nerovný vztah se starším mužem zvládne, život je však oba semlel svými starostmi tak moc, že byli najednou na konci sil. Pokud není společný jazyk k mluvení , není třeba hledat slov...nejsou a nebudou ....
Zuzana se zamilovala do osmapadesátiletého muže, manžela, otce dvou dospělých dětí - syn maturant, dcera studentka VŠ. Bohužel ze snu o hezkém životě procitla poměrně brzy - stala se neplacenou pecovatelkou své imobilní tchyně, musela sledovat manželovy pocity viny vůči dceři, které se snažil kompenzovat finančními dary. Naštěstí pro Zuzanu i Jana ještě nebylo příliš pozdě vrátit se na pomyslné rozcestí a vydat se správným směrem, tentokrát bohatší o neocenitelnou zkušenost.
,,Důležité je to, co děláš, myšlenky a pocity jsou tvoje, jenom tvoje, děvenko.“ Kniha, kterou jsem si vybrala k četbě z hodně osobních důvodů. Je to již starší dílo a jsem si docela jistá, že většině dnešních čtenářů už moc nemá, co nabídnout… Já jsem ale spokojená. Četla se skvěle a také oceňuji opravdu realistické pojetí příběhu.
Četla jsem ji v 18 letech a byla jsem nadšená. Nakonec jsem díky této knize dostala 1 z maturity v ČJ . Měla jsem otázku ženy v literatuře.... Doporučuji
Za mě jedna z moc hezkých a čtivých knížek. Četla jsem ji mnohokrát jako mladá holka, teď jsem si ji přečetla znovu a musím říct, že se mi líbila i teď, i když jsem v letech babičky.
Tuhle knížku jsem četla před mnoha lety a přesto si z ní pamatuji překvapivě hodně. Jenom ta hlavní hrdinka mě štvala svou sobeckostí, povrchností a hloupostí natolik, že víc hvězdiček prostě dát nemůžu.
V té době byla spisovatelka velmi oblíbená. Psala hodně o vztazích v rodinách, o partnerství, životních eskapádách. Zamilovanost může přijít v každém věku, záleží zda vznikne silné pouto, které přetrvá a nebo skončí.
Obyčejný lidi, který se prostě zamilujou, chvíli si to užívaj, pak se v tom plácaj a pak se prostě rozejdou... v tomhle případě mladá holka a starší chlapík. Z podstaty trochu béčkovej příběh neskutečně pozvedl jazyk a styl autorky, kterej je lehkej a má švih, děj plyne v příjemným tempu. Postavy jsou díky jadrným komentářům jejich vnitřních hlasů od začátku do konce stoprocentně uvěřitelný. Trochu mě vytáčela ta holka - ztřeštěná, impulzivní a nelogická, chvílema fakt napřesdržku. Ale takovou má Kolárová snad v každým svým románu.
Otevřeně přiznávám, že tenhle román jsem nezvládla. Omlouvám se všem, kterým se líbil a na jejichž doporučení tady jsem si ho pořídila, ale nikdy mne knížka neodradila tak rychle jako tato. Zvládla jsem bezmála tři kapitoly, ale cítila jsem odpor už po pár stránkách.
Styl, kterým autorka píše, mi vyloženě nesedl, větná stavba, výběr slov, podprůměrné. Antipatie, které jsem cítila vůči hlavní hrdince, se kterou jsem dle anotace měla v úmyslu se ztotožňovat, byly vskutku intenzivní. Zuzaně mělo být dvacet let ale její uvažování bylo pro mne naprosto nepochopitelné. Při čtení jsem brzy přešla od nevěřícnosti k pocitu naprostého znechucení a po dlouhé době jsem nějakou knihu nedočetla.
Byla jsem nadšena. Kniha o vztazích v minulých letech, kdy ještě v 25 letech bylo manželství vlastně povinné. Poutavě psané, zajímavé osudy. Doporučuji
Kniha je skvělá, čtivá, opravdu k přečtení jedním dechem..nejlepší je na ní ale to, že si uvědomíte, že soudruzi a soudružky měli úplně stejné problémy jako dnes my. Zařadila bych ji do povinné četby, stejně jako např. Paní Bovaryová je totiž nenásilnou poučkou do života, nad níž je fajn se zamyslet. Ono to tak prostě bylo, je a bude...
Knihu jsem četla jako mladá- ...náctiletá holka a do dnes si pamatuji své pocity při čtení. Teď jsem právě ve věku té padesátileté ( v mých 18 letech věk stařeny nad hrobem, co ničemu nerozumí a čeká jen na smrt) a trochu se mi ty moje pocity změnily. Neodsuzuji a ani nekritizuji žádnou zúčastněnou stranu - čtu si nyní komentáře a říkám si, jak to paní Kolárová uměla krásně vypsat...
Četla jsem taky kdysi dávno jako náctiletá, tenkrát jsem přečetla vše, co mi přišlo pod ruku, teď jsem se k ní vrátila, potřebovala jsem ji do Čtenářské výzvy (nejoblíbenější kniha rodičů - tedy mojí mamky, i když nechápu, proč zrovna tato kniha). Příběh mi přijde moc smutný až depresivní, holt paní Kolárová se umí dostat pod kůži. Naštěstí to jak se říká "dobře dopadlo". Ve skutečném životě znám pár takových vztahů, dnes už se to tak neřeší, většinou jim to klape a lidi po padesátce jsou dnes vlastně i v úplně jiné kondici, o nějakém stáří se vůbec nedá mluvit.
Tuto knihu jsem četla snad dvacekrát, tolik se mi líbila a vůbec knihy paní Kolárové jsou moc krásné a moc ráda jsem je četla.
Už je to dlouho, co jsem četla tuto knížku, ale nesmazatelně mi utkvěla v hlavě. Paní Kolárová dobře rozuměla ženské duši. Její statečné hrdinky jsou nezapomenutelné.
Ve své době hodně dobrý a čtivý román, ještě se na něj občas někdo zeptá. Paní Kolárová psala pěkně, uměla vystihnout vztahy v rodině i pocity ženských hrdinek. (A zajímavé jsou i vzpomínky jejího syna Co už máma nenapsala - tip).
Krásná kniha. Jak mi mohla zůstat tolik let utajena? Nikdo není černý nebo bílý, všichni jsou vinní bez viny. Příběh se vám dostane pod kůži a přemýšlíte nad svým vlastním životem........
Štítky knihy
nevěra zfilmováno milostné romány komunismus psychologické romány milostné vztahy mezigenerační vztahy
Autorovy další knížky
| 1979 |  Léto s kovbojem |
| 1983 | Veronika, prostě Nika |
| 1976 | Holky z porcelánu |
| 1986 | Chtěla bych ten strom |
| 1981 | Cizí děti |
Zajímavé, jak se literatura a hlavně myšlení a jednání lidí změnilo od roku 1984. Zuzana , která se zamiluje, ne na první pohled , ale za to si stojí za svým je vlastně dobrá , spravedlivá a romantická dívka . A všichni ji odsuzují, je i svolána schůze ROH , manželka si osobně dojde stěžovat až k ní domů.... Jak by vypadala kniha Chtěla bych ten strom v roce 2024 ?
Jedno je jisté, krása naší mateřštiny v plném zásahu, oslava našeho nádherného jazyka ve všech popisech přírody, okolí , všechny ty vůně chtějí tančit , všechny pocity chtějí rozkvést a rozdat svoji krásu ..a nakonec zůstane smutek a prázdno s možností nového začátku.
Tak hodně štestí Zuzano.