Chudí v Lodži
Steve Sem-Sandberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250686/bmid_chudi-v-lodzi-250686.jpg
4
120
120
Do malého lodžského ghetta ve čtvrti Baluty, které sloužilo "konečnému řešení židovské otázky" v letech 1940-1944, soustředili za války nacisté na dvě stě tisíc Židů, z toho pět tisíc lidí z Čech. Autor provází čtenáře životem tohoto "města ve městě" vystavěného na lži. Z obyvatel se stávají otroci pracující bez ustání pro říši jejich vlastních vrahů, na smrt jdou tisíce dětí, nemocných a starých lidí, vlna transportů sílí, nahuštěné ghetto se vyprazdňuje, až se stane městem duchů. Historická fakta, čerpaná z dokumentů, jsou mistrně překlenuta a dotvořena románovou imaginací. Kniha, podle kritiků nejlepší švédský román za posledních třicet let, se stala celosvětovým bestsellerem, byla nominována na Cenu Severské rady a získala prestižní Cenu Augusta Strindberga.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2011
,
Paseka
Originální název:
De fattiga i Łódź, 2009
více info...
Přidat komentář
Oceňuji, že autor si "zmapoval terén", člověk se dozví mnoho zajímavého. Na druhou stranu děj byl těžkopádný, místy jsem se musel do čtení nutit.
Ať už knihu otevřete na kterékoliv straně , všude je bída, šílené poměry a bolest . Nicméně knihu nemůžete číst od začátku do konce, lze jedině postupně mezi jiným čtením . Sama kniha je něco mezi deníkem lidí kteří v Lodžském ghettu žili a faktografií ,bohužel není rozděleno je vše namícháno . Jako doporučující čtení je hodné číst Pianistu , mnohé z obou knih do sebe "krásně" zapadne.
Šílené čtení. Téma ghetta v Lodži je oproti Terezínu a Osvětimi méně známé, přitom je to tak tragické místo vzhledem k osudům i českých Židů za války. Knihu doporučuji. A také doporučuji návštěvu města Lodž, je to úchvatné město. A určitě nezapomeňte navštívit židovský hřbitov a vlakovou zastávku Radegast. Nedkutečná atmosféra...
Napsaná velice kostrbatě, slibovala jsem si mnoho a nedostala jsem ani třetinu toho co jsem očekávala.
Knihu jsem opakovaně odkládal a zase se vracel zpět. Ne, že by byla tak dobrá, aby mne přitahovala, ale abych jen mohl říct "Přečetl jsem a nic moc". Styl autora je pro mne prazvláštní, nevyhovující. Víc mi to připadalo jak popisovaný dokument, ale takový bych si ani v TV asi neprohlédl.
Nesmírně cenná kniha, je znát obrovská práce, kterou si s rešeršemi autor dal. Škoda jen, že si nějak jednoznačněji neujasnil, jestli chce napsat odbornou historickou práci, nebo román. V této podobě nemá kniha ani poutavost zbeletrizované historie, ani systematičnost odborné publikace (kterou by doprovázel poznámkový aparát). Chudí z Lodže se pohybují na pomezí, to knize podle mého názoru velmi ublížilo. Škoda té promarněné příležitosti.
Knihu odkládám. Asi teď nejsem ve správném rozpoložení na styl, jakým je napsána. Kdyby měla 200 stránek, snad bych to ještě dala, ale takhle by to bylo pro mne příliš.
Kniha je spíše dokumentem, po 100 stranách se mi neuvěřitelně pletou jména (to se mi nestává) a naprosto se mi do knihy nechce... Možná časem zkusím znovu, ale teď na to nemám.
Kniha plná smutku a paradoxů. Kniha o odporných myšlenkách a blátě na nohou i v duši. Kniha o kleci bez mříží, ale ostnatem drátu na srdci.
Chudí v Lodži jsou neuvěřitelná kniha. Více než 500 stran beznaděje a rutiny v té nejpřísernejsi podobě. Bolest, zmar a zase bolest.
Kniha je působivá, bohužel psaná pro mě dost těžko. Mnoho pasáží bylo zbytečně děsivých a odporných bez dalšího smyslu. Nikam nevedly, jen děsily
Lodžské ghetto bylo pro mě vždy zhmotněním nejhorší bídy, hladu a smrti. Toto je má první kniha o tomto pekle a myslím, že jich moc o Lodži nebylo napsáno. Díky knize jsem zjistila, že tam také fungovala výroba pro říši s ohromným ziskem, kde pracovali židé. Proto také existovalo ghetto až skoro do konce války. Mám však pocit, že kniha na 500 stranách říká málo. Jako by to byl průlet černým snem. Všechny události a důležité osobností jsou sice zmíněny, ale tak nějak malátně. Bez souvislostí a zhodnocení, jako faktografický dokument to moc nebylo. Ani strhující děj s nějakou zápletkou. Jen prostý popis událostí, jakoby nad věcí a zároveň niterné duševní pochody. Takže zvláštní, ale lepší než nic. Spíš dobré jako impuls něco si o tom zjistit nebo se rovnou vypravit do Lodže.
Spíše 3,5, nicméně dlouho už jsem nečetla tak mrazivý "dokumentární román", do kterého jsem se dost dlouho začítala, ale pak se mi ho těžko dařilo odložit. Historie-beletrie, můžeme tomu věřit každé slovo, a přitom má text charakter dost děsivého snu. Není to asi četba pro každého, ale kdo u knihy vydrží, snad litovat nebude...
Knihu jsem odložila nedočtenou, špatně se mi četla, nevyhovoval mi autorův styl.
ke knize jsem se dostala až nyní, po krátkém váhání jsem se začetla a musela se od knihy cíleně odtrhávat, udělat si čas na zpracování faktů. Autorův částečně dokumentární styl mi vyhovoval, ač jsem občas měla takovou tendenci - když to nedočtu, tak se to vlastně nestane... Člověk samozřejmě ví poměrně přesně, jak kniha skončí (v obecné rovině), i přesto to pro mě byl silný zážitek. Také první kniha o životě v ghettu z pohledu zevnitř...
Hrozne jsem se trapil pri cteni teto knihy.. styl jakym je napsana mi nesedi, ale udalosti v knize popisovane me zajimaji. O 2.svetove jsem toho cetl hodne, ale nikdy z pohledu zidu zavrenych v ghetu. Proto jsem ji docetl a vubec toho nelituji. Pro trpelive ctenare spravna kniha.
Ta kniha, resp. to co popisuje, vzbuzuje mrazení a husí kůži i po roce, kdy jsem jí četl. Není to beletrie ani literatura faktu, Spíš něco mezi. Ale krásně ukazuje, čeho je "člověk" schopen.
Chudí v Lodži... Nejlepší švédský román za posledních 30 let? Ne, tak zle na tom švédská literatura určitě není (autor promine). Jednu hvězdičku dávám za odvahu autora pustit se do nelehkého tématu. Druhá je pak za pokus poskládat všechny nashromážděné reálie (osobní svědectví, zápisy z kroniky ghetta,...) do románové a jakžtakž čtivé podoby.
Ve výsledku se však čtenář nemá možnost tak nějak do děje ponořit - žádná hlavní postava, děj tak nějak plyne, po noci přijde ráno.
Autor dle mého nemá tak úplně dar vyprávět, alespoň co se týče tohoto nelehkého tématu, na kterém by si prsty spálil nejeden význačný spisovatel.
Přečtěte si tento odkaz: http://www2.holocaust.cz/cz/history/camps/lodz případně nějaké info na wikipedii. Dozvíte se to samé na dvou stranách místo 530ti.
Je až paradoxní, jak těžko se mi hledají slova pro hodnocení knihy, která ve mně zanechala tak hluboký dojem jako Chudí v Lodži. Je pravda, že styl není zprvu nijak extra čtivý, ale když si člověk zvykne a vydrží, tak je to opravdu velký zážitek nejen čtenářsky, ale i tak nějak lidsky. On je to takový jakoby „docuromán“ nebo jak to nazvat. Rozhodně je to ale styl, který dokáže velice sugestivně a možná nejlépe popsat ony tragické milníky minulosti, ty černé skvrny na svědomí toho kterého národa.
Strašné čtení, čeho je člověk schopen! Vůbec si neumím představit, kde brali sílu přežívat. Tuhle knihu jen tak nestrávím.