Chudí v Lodži
Steve Sem-Sandberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386520/bmid_chudi-v-lodzi-C1D-386520.jpg
4
120
120
Do malého lodžského ghetta ve čtvrti Baluty, které sloužilo "konečnému řešení židovské otázky" v letech 1940-1944, soustředili za války nacisté na dvě stě tisíc Židů, z toho pět tisíc lidí z Čech. Autor provází čtenáře životem tohoto "města ve městě" vystavěného na lži. Z obyvatel se stávají otroci pracující bez ustání pro říši jejich vlastních vrahů, na smrt jdou tisíce dětí, nemocných a starých lidí, vlna transportů sílí, nahuštěné ghetto se vyprazdňuje, až se stane městem duchů. Historická fakta, čerpaná z dokumentů, jsou mistrně překlenuta a dotvořena románovou imaginací. Kniha, podle kritiků nejlepší švédský román za posledních třicet let, se stala celosvětovým bestsellerem, byla nominována na Cenu Severské rady a získala prestižní Cenu Augusta Strindberga.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2013 , PasekaOriginální název:
De fattiga i Łódź, 2009
více info...
Přidat komentář
Moje pocity z téhle knížky vystihuje parafráze jedné recenze:"Kniha Chudí v Lodži se čtenáři nemůže líbit, vzhledem k tématu, které popisuje, ale donutí jej přemýšlet nad událostmi 2. světové války." Není to rozhodně čtení na klidnou chvilku před spaním, ale na pocity, které ve mě čtení Sandbergova textu vyvolalo, se nezapomíná...Ať je míra autorské fikce jakákoliv, chudí z lodžského ghetta se dostanou člověku pod kůži....
Sandberg se pokouší o objektivní náhled, je si vědom své převahy v možnosti zkoumat situaci, rozhodnutí a lidské kroky s obrovským časovým odstupem – nicméně si pozici nestranného pozorovatele nedokáže udržet úplně, což je patrné zejména u hlavní postavy knihy i ghetta Chaima Rumkowského. Do ověřených faktů a svědeckých výpovědí částečně promítá vlastní přesvědčení, jako by se tím snažil Rumkowského svéráznou postavu rozhřešit, modeluje podle toho často i jeho psychickou stránku, což v celkovém pojetí působí poněkud rozpačitě. Sandberg se totiž rozhodně nesnaží o nějaké větší bilancování, či vytváření předem nejasných závěrů, většinou předhazuje jen posbíraná fakta ozdobená spisovatelskou fantazií… Faktem ale je, že alespoň po té skutečně historické stránce se jedná o velice slušně provedenou knihu, bez zbytečného patosu i přehnaných výlevů násilí, která v tomto případě dovede umlčet i vtíravou otázku, kolik je toho o holocaustu ještě možné napsat a jaký to má, po tom všem, co už bylo napsáno, smysl. Osobně jsem se čtením problém neměla, případný čtenář by si měl uvědomit, že Sandberg se záměrně snažil tuto historickou etapu zpracovat poměrně z širokého úhlu pohledů a zdrojů a tím vlastně dosáhnout určité objektivnosti, které jedna postava, jeden vzpomínající člověk není schopen. 3,7/5
Kniha samozřejmě popisuje krutou realitu 2. světové války, ale tak nějak nemastně neslaně....měl jsem problém knihu dočíst...sice dočetl, ale že bych si sedl na zadek, to tedy ne....že tohle je ten super román, bestseller atd??
Asi je pravdou, že postav i příběhů bylo až moc. Stejně tak to bylo ve Leningradu od Anny Reidové, ale zde to byla vždy přímá svědectví, mělo to smysl.. Ale to nic nemění na tom, že Lodž je to nejpodmanivější město, jaké jsem kdy navštívila a každou knihu o něm prostě hltám... Byl to můj sen, procestovat Polsko a přenocovat ve Wroclawi, Lodži, Waršavě i Krakově a trošku panu Sanbergovi závidím, že díky psaní této knihy měl přístup do archívů a povídal si s lidmi, kteří tu historii znají... Doporučuji i knihy Andrzeje Barta a Wladislava Reymonta... Každopádně mě bylo líto, když jsem knihu dočítala, to své jsem si tam našla... I víc
Knihu jsem v půlce odložil. Příběh nemá spád, je tu příliš mnoho postav, ke kterým si člověk nevytvoří vztah a těch hrůzností je tu tolik, že po chvilce už přestanout na člověka emotivně působit. Řekl bych, že to není kniha pro každého, ale spíše pro lidi co se o toto téma blíže zajímají. A to, že jsem se v rejstříku postav hned na začátku čtení knihy dozvěděl, jak dopadne jeden z "hlavních hrdinů", taky nepomohlo..
P.S.:Tak jsem to nakonec dočetl, protože nedokáži nechat rozečtenou knihu, ale můj názor zůstává bohužel stejný.
Už když jsem někdy zjara četl recenzi se 100% hodnocením, věděl jsem, že tu knihu musím mít. Mediální masáž byla neúprosná - nejlepší švédský román za posledních 30 let, desetitisíce prodaných výtisků. To je sázka na jistotu. Knihu jsem tedy přečetl jedním dechem a ... nic se nestalo. Začal jsem tedy sám pro sebe řešit proč. Obsah je samozřejmě tak silný, jak jen být může. Navíc většina postav je reálných a ty události se staly. Bezvýchodné situace, přetrvávající pocit zimy a hladu, tohle všechno na mě při čtení samozřejmě působilo. Ale nemohl jsem se prostě ubránit tomu malinkému vnitřnímu Cimrmanovi v sobě, který během první půlky knihy neustále opakoval, "člověče, vždyť vy tam máte figur jak na orloji!". A to je možná ten hlavní důvod, proč mě to nemělo šanci strhnout - postav a drobných příběhů bylo tolik, že jsem neměl šanci se s kýmkoliv stotožnit a sledovat nit jeho osobního příběhu skrz celý román. Od půlky knížky už bylo jasné, že autor nevypráví silný příběh, ale popisuje příběhy všechny. Což v celkovém dojmu působilo až odtažitě - nejsou to silné příběhy na pozadí války (i když tam se zablesklo, jak se začal vyvíjet vztah otec-syn Prese Rumkowského), ale spíš obraz války celkový. Jenomže to je málo - když se řekne židovské ghetto, vidím hned Pianistu. Když se řekne židovské transporty, vzpomenu Motlitbu pro K. H. nebo Sophiinu volbu. A za tím vším samozřejmě Schnidlerův seznam. A všechna tahle díla mají společného jmenovatele - naprosto strhující lidský příběh. To mi bohužel u Chudých v Lodži chybělo a přestože je to skvělé dílo, v mém osobním hodnocení se těm nejlepším nevyrovná.
Kniha vypráví příběh židovského ghetta na základě dochovaných dokumentů, především podle kroniky ghetta, která popisovala hlavní události v této uzavřené části města Lodž. Většina postav tak představuje skutečné historické postavy, včetně kontroverzní postavy židovského staršího - předsedy Rumkowského. Šlo mu o dobro všech obyvatel, nebo ve svém počínání viděl jen své vlastní zájmy? Vedle těchto velkých postav kniha ukazuje život obyčejných obyvatel. Snaha udržet si práci, která byla zárukou sehnání potravy a oddálení možného transportu. Velký prostor je věnován dětem, protože ty byly v ghettu těmi nejvíce bezbrannými a zločiny na nich konali i lidé, od kterých by se podobné jednání nečekalo. Kniha je rozdělena do čtyř nestejně dlouhých částí, které popisují různé etapy v životě ghetta až do jeho úplného zániku v srpnu 1944, kdy s posledním transportem odcestovalo i židovské vedení města. Z knihy lze vyčíst každodenní realitu ghetta, kterou učebnice dějepisu popsat nedokáží. Proto i přes své beletristické podání (možná právě proto) pomůže kniha k poznání historie.
Pokaždé mě šokuje surovost a krutost, jaké jsme mi lidé schopni.A v této knize je obojího vrchovatě.Ale válka taková byla.Bohužel.Co mi však na této knize trochu vadí je přehršle postav.V knize je jich skutečně hodně a čtenář má po čase problém, vytvořit si k některé z nich hlubší vztah.Chybí silný příběh je to vlastně obraz ghetta jako takového.Neříkám, že obraz nezajímavý.Jen jsem možná čekala trochu víc.