Chuť žít
Pierre Teilhard de Chardin
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/133853/chut-zit-vybor-studii-a-meditaci-133853.jpg
5
10
10
Výbor studií a meditací francouzského myslitele. Pierre Teilhard de Chardin, nejvýznamnější soudobý náboženský myslitel, spojuje v osobitém a originálním díle přednosti básníka, mystika, filosofa a exaktního přírodovědce. Nechce nikoho obracet na víru. To by pokládal za opovážlivé počínáni. Pokojně rozviji před našima očima velkolepý a impozantní obraz kosmu – našeho příštího domova, a v tomto rámci si klade znepokojivou a burcující otázku: je „lidský náboženský ideál“, tj. otázka po smyslu lidské existence, ještě slučitelný s tradičním křesťanským ideálem? Na tuto otázku odpovídá výbor Teilhardových studií CHUŤ ŽÍT „Vy všichni jste strašlivě fascinováni zlem,“ říká Teilhard křesťanům, „proto nedokážete dát na úzkostné obavy dnešních lidi uspokojivou odpověď." Pronikavý rozbor situace člověka a jeho údělu vede Teilharda k vitálnímu, kosmickému, heroickému optimismu, k naději a důvěře v budoucnost lidstva a světa. Jeho kniha je vskutku něco jako transfůze krve – vlévá do žil křesťanů i nekřesťanů, především však zatvrzelých pesimistů, novou „chuť žít“.... celý text
Přidat komentář
"Spirituální" verze Teilhardových vědeckých textů (Místo člověka v přírodě, Jak věřím). Jde tu tedy nejen o to, zda veškerý vývoj hmoty směřuje ke Kristu, ale hlavně o to, co máme, směřuje-li, dělat se svým životem. Četba inspirativní, až burcující, a to - při vší úctě k Ikkjuovi - i bez pumpičky...
Zvláštní čtení, místy až s lehkou příchutí scifi vizionářství..
Četl mimo jiné na obří traktorové duši na Vltavě cestou k soutoku, drobná netěsnost (bylo potřeba cestou dofukovat pumpičkou, která byla zoufale nepromazaná a tudíž se k tématu hlasitě vyjadřovala) dodala celému čtení nahlas trochu legrační a zároveň osudovou notu - ve chvíli, kdy přestane člověk ať už vesele či smutně pumpovat, jdou nezadržitelně ke dnu jeho sny, a později i jeho holý zadek :o
Autorovy další knížky
| 1990 |  Vesmír a lidstvo |
| 1970 | Chuť žít |
| 1967 |  Místo člověka v přírodě |
| 1998 | Jak věřím |
| 2005 | Úvahy o štěstí a lásce |
Četla jsem začátkem roku Teilhardovu korespondenci, v níž reflektuje vznik některých svých děl a zároveň poskytuje duchovní vedení. Proto jsem už trochu tušila, co můžu čekat, když jsem otvírala tenhle dávný knihobudkový úlovek. A dopadlo to nad očekávání. Je pro mě těžké to nějak komentovat. Snad jen že patřím mezi ty, "kdo milují svět" (jimž je věnováno Božské prostředí), že se autor zabývá skutečnostmi, na něž jsem citlivá už od volby svého povolání, a že jsem mu hrozně moc vděčná, že je takhle promyslel. Do krajnosti, s tak hlubokým osobním nasazením. Veliká inspirace, jak žít neustálou adoraci uprostřed světa, v dobrém i ve zlém.
A bohužel, jeho obavy o některé cesty katolické církve se mi tady u nás zdají být nepěkně aktuální.