Chvilky s Janem Zrzavým

27.07.2023

(SPOILER) Docela milá knížka, i když některé kapitolky jsou opravdu víceméně zbytečné. Taky by mě zajímal Jan Zrzavý jako dítě nebo mladý muž. Známe ho všichni s baretem, v čepici, s brýlemi a s plnovousem. Jako mladíka ne. Pak by mne docela zajímalo, jak byl autor knížky s Mistrem spřízněn, protože Jan Zrzavý mu vyká. Synovci by snad nevykal. Ale to jsou celkem všechno drobnosti. Hlavně mi vždycky vadí u knih věcné chyby. A ta Destinnová s jedním "n" byla pro mě jako muzikoložku přímo fackou. A několikrát se tam to jméno opakovalo a pokaždé špatně. To se autor nemohl podívat, jak se ta slavná sopranistka píše? Nebo si byl tak jistý?! Dopsala jsem si k němu i datum narození a datum smrti. To narození tam v jedné kapitolce v závorce je, ale kdo by to hledal?! No, ještě pár kritických připomínek by se našlo. Ale dobře se to četlo, tak říkajíc jedním dechem. Knížku jsem si vzala z knihobudky v Řevnicích na nádraží a kvůli těm fotografiím si ji nechám. Hlavně kvůli těm fotografiím. Mohl tam dát ale i obrázky rodičů. To se dělá u životopisných knížek

27.11.2020

Moc milá knížečka, kterou jsem našla ve vyřazeném knihovním fondu za 10,- Kč. Hezky se mi o panu Zrzavém četlo. Mám ráda jeho i jeho tvorbu, byl to trochu morous, ale jistě hodný a spravedlivý člověk. Líbilo se mi jeho hodnocení dětských obrázků ve školní soutěži. Určitě se ke knížce brzy vrátím.

19.04.2019

Už dávno se žádný můj komentář tak diametrálně nelišil od názorů předchozích čtenářů, ale přesto - musím to napsat: Knížka se mi jeví být naprosto o ničem, směšná až trapná. Nevím, čím byl autor panu Zrzavému - sekretářem, najatým řidičem, kunsthistorikem zkoumajícím jeho dílo, sousedem přiživujícím se na slávě Mistra? To není jasné a jen současníci asi věděli, čím je pan Langpaul panu Zrzavému. Rozhodně však v této knížce mi Zrzavého výtvarnou poetiku, jeho umělecký vývoj a postupy nijak neosvětlil. Protože popsat v jedné kapitole, jak pan Zrzavý lpěl na klíčích, měl jich mnoho na jednom svazku, a ty potřebné stejně pořád někde zapomínal ... Nebo věnovat další kapitolku tomu, že hrozil holí všem řidičům, kteří jeli proti němu a reflektory jej oslňovali .... Nebo jaké barety a kulichy si večně sázel na hlavu (aniž by bylo řečeno, proč ani před ženami nikdy z hlavy nesmekl) - to jsou takové "pohledy do soukromí", až je mi trapno.
Mě Mistr z těch drobných epizod vychází jako umíněný nesnášenlivý stařík, který sekýroval celé své okolí a díky svému uměleckému věhlasu se od státních orgánů dožadoval výhod, ohledů. Významný umělec, přijímaný na Hradě, který nedal padesátikorunu za opravu budíku - raději jej rozmontoval a složil sám ... to mi jej ani jako člověka ani jako světoznámého tvůrce nijak nepřiblížilo Nechápu smysl této knížečky.
Můj vztah k jeho obrazům dostal ránu.

12.11.2018

Krásné povídání. Krásné chvíle strávené nad tímto povídáním. Krása, pohoda, klid - to na vás přímo dýchá z výtvarného umění Jana Zrzavého , z jeho vzpomínek a postřehů. Mám ráda chvilky s Janem Zrzavým. Dopřávám si je dost často. Někdy čtu, někdy jenom listuju. Nikdy mě to neomrzí.
Udivuje mne, že tady není víc komentářů. Přece nemáme mistra Zrzavého a jeho obrazy rádi jenom já a 1amu?