Chytněte mi guerézu
Gerald Durrell
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32008/bmid_chytnete-mi-guerezu-JSF-32008.jpg
4
187
187
Shánění zvířat pro zoologickou zahradu Durrella často přivádí do bláznivých situací. Durrellova zoo na ostrově Jersey samozřejmě není bez problémů, ale když chce někdo zachraňovat a rozmnožovat chráněné živočichy, musí s nimi počítat. A žádaná zvířata si musí někde opatřit, nejlépe v jejich domovině, takže se spolu s autorem podíváme za levharty a opicemi do pralesa v Sierra Leone a na úpatí mexického Popokatepetlu za vzácnými králíky. Chytněte mi Guerézu je také výpravou do nadšeneckých časů prvních ochránců divokých tvorů.... celý text
Literatura světová Humor
Vydáno: 1977 , Mladá frontaOriginální název:
Catch me a Colobus, 1972
více info...
Přidat komentář
Knihy Geralda Durrella jsem jako malý miloval a všechny přečetl hned několikrát. Jenže zatímco z O mé rodině a jiné zvířeně si toho dodnes pamatuji mnoho a některé části pro mě zlidověly, "guerézu" jako bych snad předtím až na drobné výjimky neviděl (např. osud vzácných bažantů). Kniha to totiž rozhodně není špatná, člověka baví obě části – jak ta o správě ZOO na Jersey, tak ta o lovu vzácných zvířat – neobsahuje ale pro mě nějaké zásadní kapitoly, které si člověk opravdu zapamatuje. I z toho, co sám autor v knize píše, jde o deník sepsaný a vydaný pro všechny jeho podporovatele v té době a zároveň užitečný zdroj financí. To není špatný cíl, ale logicky pak čtenář v současné době spíše šáhne po ucelenějším kousku, např. po Opilém pralese. A tuzemským čtenářům v té souvislosti velmi doporučuji publikaci Jak se dělá ZOO, která je zaměřena na proměny té pražské za ředitele Petra Fejka.
Můj návrat do dětství, který jsem podnikla kvůli Čtenářské výzvě. Kniha je čtivým a úsměvným nahlédnutím do provozu ZOO a na výpravy, jejichž cílem je zajistit pro ZOO nová zvířata. Líbí se mi především myšlenka, se kterou Durrell svoji ZOO zřizoval, tedy že cílem není přibližovat a ukazovat zvířata lidem, ale ochránit ohrožené druhy před vyhynutím, pokusit se je rozmnožit a časem třeba vrátit zpět do přírody. O jeho lásce k přírodě hodně vypovídá jeho odpověď na otázku, proč ochraně ohrožených druhů věnuje tolik čas:
"Když se mě lidé ptají, proč mi na tom všem vlastně tak záleží, odpovídám, že možná proto, že jsem byl v životě šťastný a svět mi poskytl mnoho radosti. Rád bych se za to odvděčil a také se vynasnažil splatit něčím užitečným svůj dluh."
Mám rád tohoto autora, už jako dítě jsem sledoval jeho přírodopisné dokumenty. Jeho knihy vždy potěší. Poutavě a hlavně z hlediska chovatele krásně napsaná kniha. Vřele doporučuji.
Do téhle knížky jsem se zamilovala jako dítě, četla jsem jí pořád dokola. Teď jsem jí musela vytáhnout znovu, když jsem se na dovolené setkala s guerézami (zaplaťpánbůh byla náhodou ve čtečce se mnou). Dnes už mi připadá autor trochu moc zakoukaný sám do sebe a své vlastní vtipnosti a hodnotila bych níže. Je to ale klíčová kniha, která mě přivedla k ochraně přírody, tak nechávám ze sentimentu pět hvězd.
Svěží a poutavé čtení od člověka, který svůj život věnoval ochraně a záchraně ohrožených zvířat. Někdy bych chtěla navštívit jeho zahradu...
Durrell byl pro mne již v dětství velmi oblíben. Nyní jsem se k němu opět vrátila. Příběhy jsou veselé i smutné zároveň. Psaný velmi poutavě. Durrell již ve své době věděl, že je nesmírně důležité přírodu chránit
Vedle O mé rodině a jiné zvířeně je to moje nejoblíbenější kniha od Durrella.
I z této knihy je zřejmé, jak pozoruhodným člověkem Gerald Durrell byl. Jeho láska ke zvířatům byla nejen opravdová a hluboká, ale také pragmatická. Tato jeho kniha poctivě a bez zbytečného sentimentu popisuje jeho "boj" za záchranu takového počtu zvířecích druhů, jakého byl se svými možnostmi vůbec schopen a to s vtipem, poutavě a přitom poučně.
Gerald Durrell má charisma a vyjadřování Jeremyho Clarksona a na rozdíl od jiných žánrů nemá v tom svém konkurenci, protože není tak suchopárný jako ostatní zoologové (které neznáme, protože jsou suchopární) a také disponuje darem jednoduše a poutavě vyprávět o zvířatech, která nám dosud nebyla známa, jako například – králík lávový.
„Strážce rezervace se ochotně rozpovídal. Samozřejmě že je zná a vídal je v nejrůznějších částech rezervace. Dokonce sám dva chytil, dodal hrdě. „A kde jsou“ ptal jsem se dychtivě. „Ale, snědl jsem je“ odpověděl. Tohle mi prosím řekne uprostřed přírodní rezervace jeden ze strážců!
Kniha ve svém závěru obsahuje mnoho poselství, které však nejsou greenpeacesácky agresivní. „Chováme se jako houf nerozumných dětí, které si volně běhají s jedem, pilou, srpem, puškou a vzduchovkou po rozrostlé a překrásné zahradě a pomalu, ale jistě ji mění v holou neúrodnou poušť.
Ja mám to staršie, zdá sa mi, krajšie vydanie. Durrellova knižky som hltal a stále ich mám vo svojej knižnici.
Už dlouho jsem nečetla knihu s takovou chutí. Milá a humorná i když spousta případu je smutných. Ne vždy se jim podařilo zvířátko zachránit a odchovat mladé, na odchytech si taky užili radosti a smutku , ale je to hezká optimistická knižka a Durrell je výborný vypravěč a velký člověk.
Další knížka pana Durrella, ve které však nepíše pouze o svých výpravách za zvířaty, ale významnou částí knížky je i vyprávění o zrodu a chodu vlastní zoologické zahrady na ostrově Jersey - o důvodech, které ho vedly k jejímu založení i o cílech, které by chtěl svou zoologickou zahradou dosáhnout. Píše i o svých důvodech, proč píše knihy a sám přiznává, že psaní knih je možností, jak pro chod své zoo získat potřebné finance. Někomu možná tato "vynucenost" může vadit, já jí naopak fandím. Našel cestu, jak nám čtenářům přiblížit svět divoké přírody prostřednictvím svých zážitků a poznatků a přitom ještě trošku zabezpečí chov ohrožených zvířat. Prima.
Tato kniha se Durrellovi opět moc povedla, velmi hezky napsané a úsměvné příběhy, většinou i s dobrým koncem.
Knížka není špatná, ale stejně z ní cítím, že Gerald Durrell hlavně milovník zvířat, to spisovatelství praktikuje jen z nutnosti. Tím neříkám, že by neměl psát, některé příběhy jsou opravdu zábavné a i zákulisí ze zoo ve mně vzbudilo zájem, ale jedno přečtení mi nejspíše stačilo.
Autorovy další knížky
| 1983 |  Mluvící balík |
| 1986 | O mé rodině a jiné zvířeně |
| 2008 | Ptáci, zvířata a moji příbuzní |
| 1996 | Zahrada bohů |
| 1988 | Ostrov v nebezpečí |
Jedna z prvních Durrellových knih, které jsem četl po O mé rodině. Naprostá pecka, díky Gueréze, Zoo v kufru apod. jsem začal trajdat po světě a jsem za to GD moc vděčný - bez Durrella, Attenborougha, Veselovského a Šebely by o nějakých skoro 40 let později moje letošní kniha *Ptačí svět očima fotografa* asi nevznikla.