Chyže pod horami
Božena Němcová
Bohuš Sokol, student práv, synek ze zámožné pražské rodiny, byl na návštěvě u svého strýce, který měl statek u Miškovců. Cestou od strýce ho zastihla bouřka a tak hledal přístřeší v hospodářství u rodiny Žatných pod horami v Pohroní. Je vlídně přijat a dovídá se od svých nenadálých hostitelů, že pocházejí z Čech. Jejich předkové se v době pobělohorské vystehovali na Slovensko. Žatným se říkalo „u Medvědů“. Hospodář vypravuje Bohušovi, proč tak o jejich statku říkají. Už hospodářův otec byl slavný medvědobijce a dostal proto název Medvěd. To se pak přeneslo na celou rodinu. Jeho syn Juro už od dvaceti let chodil na medvědy. Jednou se vsak z lovu nevrátil – neopatrný střelec, který mířil na medvěda, se netrefil a zastřelil Juru. Jeho žena se utrápila žalem a starým hospodářům zůstalo po nich hezké děvče – Katuška. Neopatrným střelcem byl, jak se později Bohuš dozvěděl, Bohušův strýc. Bohušovi se Katuška zalíbí a Katuška také myslí pořád na Bohuše. Bohuš zůstane několik dni u Medvědů. Bohuš se účastní slavnosti pálení ohňů. Když se Bohuš se svými hostiteli loučí, Katuška pro něj o samotě truchlí v sadě. Bohuš ji tam najde, pozná, že ho má rada a vyjeví jí také svou lásku. Odjede do Prahy, dokonči studia, a když zdědí po strýci statek, vezme si Katušku za ženu.... celý text
Přidat komentář
Útlá knížečka Boženy Němcové nás zavede do letních dní slovenských Tater do rodiny sedláka. Krásné písničky, stará čeština a romantický příběh, navíc moje vydání obsahovalo i úžasné barevné obrázky. Moc jsem si to užila.
Příběh ze slovenského venkova. Velkou radost jsem měla z dnes již nesrozumitelného českého jazyka, tak to byla výzva největší.
Kdo by neznal Boženu Němcovou a Babičku, takový se tu nenajde, ale tato povídka je něco zcela jiného napsáno slovy kde je opravdu potřeba slovníku ;)
Jak už zmínily komentáře pode mnou, Chyže pod horami je spíš etnografický obrázek než epický příběh, respektive jednoduchý děj je jenom záminkou k sondě do života tatranských Slováků (zejména je tu zobrazen obyčej pálení ohňů).
Studenta a malíře Bohuše Sokola donutí bouře přenocovat u neznámých horalů, rodiny Medvedů, která sestává ze starého hospodáře a jeho vnučky Katušky. Samozřejmě v sobě mladí lidé najdou zalíbení, a když Bohuš dostuduje, s Katuškou se žení, čímž zamotá hlavu zlolajným zněmčilým živlům.
Ze všech povídek od Němcové, které jsem na střední škole četla, mi tato přišla nejméně záživná, poněvadž národopis, a zvlášť ten český, je pro mě utrpení. Umím si ale představit, že ve své době působila jako provolání národní hrdosti a zároveň cenný souhrn etnografických faktů o bratrech Slovácích. A jistě, romantický příběh zapůsobí vždycky, byť je poněkud primitivní. To ale próze z 50. let nelze vyčítat. Nějak se národní literatura přece začít musí.
Skutečnost, že Bohuš maluje, mi přijde pro Němcovou typická: často předkládá ve svých textech autoreflexi umění. Národopisné pasáže mi zase silně připomínají Babičku a nezajímavá není ani spojnice mezi Slováky a Čechy prostřednictvím motivu Bílé hory.
Proti ostatním povídkám je tahle bez nějakého zvláštního příběhu, místy mi to přišlo vlastně jako taková studie o životě lidí z venkova, podobně jako Chudí lidé. Řekla bych, že ta povídka měla hlavně obrozenecký význam v době, kdy byla napsaná (ale možná jsem úplně vedle..)
Tato povídka z XIX. století je idylickým vyprávěním o životě horalů v Nízkých Tatrách. V příběhu, jehož děj se odehrává během tří červnových dnů a finále potom o rok a půl později, líčí autorka krásy tamní přírody, představuje tehdejším jazykem typické oblečení zdejších obyvatel, způsob hospodaření, lidové obyčeje, pověry i texty zdejších lidových písní. Je to pestrá pohlednice z cest, kterou vytvořila Božena Němcová na základě svých vzpomínek z putování po tamním kraji
je to kniha o vztahu mezi čechy a slováky a závěrečný efekt knihy je perfektní skandal v salonu v poněmčelé češce, která nemuže pochopit jak si skvělá partie uškodila když si vzala děvče ze Slovenska
Část díla
Autorovy další knížky
1958 | V zámku a v podzámčí |
1942 | Divá Bára |
2021 | Babička |
2002 | Povídky |
1988 | Velká kniha pohádek |
Zase moc krásné popisy paní Němcové slovenské krajiny i místních lidí a jejich tvrdého života. Tato povídka mě však oslovila ze všech nejméně, snad že příběh byl příliš stručně napsaný. Je to jen můj pocit a 4 hvězdy si za mě rozhodně zaslouží.