Chýže pod horami
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397763/bmid_chyze-pod-horami-l3g-397763.jpg
4
82
82
Bohuš Sokol, student práv, synek ze zámožné pražské rodiny, byl na návštěvě u svého strýce, který měl statek u Miškovců. Cestou od strýce ho zastihla bouřka a tak hledal přístřeší v hospodářství u rodiny Žatných pod horami v Pohroní. Je vlídně přijat a dovídá se od svých nenadálých hostitelů, že pocházejí z Čech. Jejich předkové se v době pobělohorské vystehovali na Slovensko. Žatným se říkalo „u Medvědů“. Hospodář vypravuje Bohušovi, proč tak o jejich statku říkají. Už hospodářův otec byl slavný medvědobijce a dostal proto název Medvěd. To se pak přeneslo na celou rodinu. Jeho syn Juro už od dvaceti let chodil na medvědy. Jednou se vsak z lovu nevrátil – neopatrný střelec, který mířil na medvěda, se netrefil a zastřelil Juru. Jeho žena se utrápila žalem a starým hospodářům zůstalo po nich hezké děvče – Katuška. Neopatrným střelcem byl, jak se později Bohuš dozvěděl, Bohušův strýc. Bohušovi se Katuška zalíbí a Katuška také myslí pořád na Bohuše. Bohuš zůstane několik dni u Medvědů. Bohuš se účastní slavnosti pálení ohňů. Když se Bohuš se svými hostiteli loučí, Katuška pro něj o samotě truchlí v sadě. Bohuš ji tam najde, pozná, že ho má rada a vyjeví jí také svou lásku. Odjede do Prahy, dokonči studia, a když zdědí po strýci statek, vezme si Katušku za ženu.... celý text
Novely Povídky Literatura česká
Vydáno: 1939 , Josef HokrOriginální název:
Chýše pod horami a jiné povídky, 1881
více info...
Přidat komentář
Příběh ze slovenského venkova. Velkou radost jsem měla z dnes již nesrozumitelného českého jazyka, tak to byla výzva největší.
Kdo by neznal Boženu Němcovou a Babičku, takový se tu nenajde, ale tato povídka je něco zcela jiného napsáno slovy kde je opravdu potřeba slovníku ;)
Jak už zmínily komentáře pode mnou, Chyže pod horami je spíš etnografický obrázek než epický příběh, respektive jednoduchý děj je jenom záminkou k sondě do života tatranských Slováků (zejména je tu zobrazen obyčej pálení ohňů).
Studenta a malíře Bohuše Sokola donutí bouře přenocovat u neznámých horalů, rodiny Medvedů, která sestává ze starého hospodáře a jeho vnučky Katušky. Samozřejmě v sobě mladí lidé najdou zalíbení, a když Bohuš dostuduje, s Katuškou se žení, čímž zamotá hlavu zlolajným zněmčilým živlům.
Ze všech povídek od Němcové, které jsem na střední škole četla, mi tato přišla nejméně záživná, poněvadž národopis, a zvlášť ten český, je pro mě utrpení. Umím si ale představit, že ve své době působila jako provolání národní hrdosti a zároveň cenný souhrn etnografických faktů o bratrech Slovácích. A jistě, romantický příběh zapůsobí vždycky, byť je poněkud primitivní. To ale próze z 50. let nelze vyčítat. Nějak se národní literatura přece začít musí.
Skutečnost, že Bohuš maluje, mi přijde pro Němcovou typická: často předkládá ve svých textech autoreflexi umění. Národopisné pasáže mi zase silně připomínají Babičku a nezajímavá není ani spojnice mezi Slováky a Čechy prostřednictvím motivu Bílé hory.
Proti ostatním povídkám je tahle bez nějakého zvláštního příběhu, místy mi to přišlo vlastně jako taková studie o životě lidí z venkova, podobně jako Chudí lidé. Řekla bych, že ta povídka měla hlavně obrozenecký význam v době, kdy byla napsaná (ale možná jsem úplně vedle..)
Tato povídka z XIX. století je idylickým vyprávěním o životě horalů v Nízkých Tatrách. V příběhu, jehož děj se odehrává během tří červnových dnů a finále potom o rok a půl později, líčí autorka krásy tamní přírody, představuje tehdejším jazykem typické oblečení zdejších obyvatel, způsob hospodaření, lidové obyčeje, pověry i texty zdejších lidových písní. Je to pestrá pohlednice z cest, kterou vytvořila Božena Němcová na základě svých vzpomínek z putování po tamním kraji
je to kniha o vztahu mezi čechy a slováky a závěrečný efekt knihy je perfektní skandal v salonu v poněmčelé češce, která nemuže pochopit jak si skvělá partie uškodila když si vzala děvče ze Slovenska
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Zase moc krásné popisy paní Němcové slovenské krajiny i místních lidí a jejich tvrdého života. Tato povídka mě však oslovila ze všech nejméně, snad že příběh byl příliš stručně napsaný. Je to jen můj pocit a 4 hvězdy si za mě rozhodně zaslouží.