Cikánské romance
Federico García Lorca
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14437/bmid_cikanske-romance-NQY-14437.jpg
4
25
25
Verše zachycují život španělských Cikánů, kteří jsou těsně spjati s divokou andaluskou přírodou. V jejich příbězích se prolínají vlivy starých kultur, hlavně římské, etruské či maurské. Základem veršů je silná melodičnost, která společně s veskrze moderním uchopením této látky staví i dnes toto dílo na přední místo evropské literatury. Z básnického díla, vydaného k dvacátému výročí smrti básníka, zabitého španělskými fašisty, zaznívá zpěv rodného kraje formou staré lidové poesie, přetvořenou tvůrčí osobitostí autorovou. Kreslí lyrické obrazy cikánů rodné Andalusie v několika citových postojích: v lásce i smutku, v boji, touze. V utrpení i prokletí a doprovází je sugestivním obrazem čarovné přírody, plné vůně květin, barevných nálad, stesku nebo opět nekonečného ticha. Příroda tak proniká do děje a přímo zasahuje i do osudů hrdinů. Jeho verše plynou širokým tokem, prudkým pohybem, s prostou stavbou a magickým kouzlem.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1956 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Romancero gitano, 1928
více info...
Přidat komentář
Nádhera, opravdu nádhera. Nejvíce se mi asi líbily básně o archandělech, ale všechny básně uvedené v této sbírce jsou vskutku jedinečné.
Nikdo dnes už nečte Lorcu? Jeho verše vznětlivé a žhavé jako slunce Andalusie? Cikánská jeptiška, Smrt Toníčka Camboria, Preciosa a vítr a moje oblíbená Nevěrná žena:
Šli jsme trávou, šlli jsme trním
ostružin až k rákosinám.
Pod keř vlasů nahrnul jsem
hnízdo z pěny místo klína.
Kravatu mám, už je dole.
Ona šaty rozepíná.
Já svůj řemen s revolverem.
Ona čtyři živůtky má...
Skvělý Lorca!
Škoda tě, básníku! Stále cítím tep tvé krve!
Autorovy další knížky
| 2008 |  Krvavá svatba |
| 2008 | Dům Bernardy Alby (převyprávění) |
| 1956 | Cikánské romance |
| 2011 | Dům Bernardy Albové |
| 1969 |  Zelený vítr |
Měla jsem dojem, že bude fajn číst andaluského básníka v Andalusii, přímo v městech, o kterých píše (Granada, Córdoba, Sevilla...). Ale i když je mi díky tomu asi několik krajinných motivů jasnějších, jakmile o krajině psát přestane, nemám tušení, o čem to mluví.
"Večer šílející horkým
šuměním a fíkovníky..."
"Hora se jak kuna ježí
agávovou srstí v dálce."
"Na noc Kozorožce čeká
hájek oliv rozdychtěně."
"Noc se bíle vyhranila
vápennými průčelími."
"Noc jak tiché náměstíčko
zdůvěrněla nenadále."
Spíš než surrealistická se mi sbírka zdála symbolistní se silným vlivem folklóru, který možná vysvětluje její... pouťovost. Nicméně u dvojverší
"Vtom jednorožec dálky
svůj roh rozdrtil ve sklo."
moje podvědomí zařvalo "Dalí!!!". Což jsem vzápětí zamítla s tím, že by mě to nenapadlo, kdybych Lorku nečetla ve Španělsku. Jenže! Wikipedie tvrdí, že se García Lorca s Dalím přátelil (dokonce u něj nějakou dobu bydlel) a že se jím hluboce inspiroval, takže moje podvědomí možná nekecá.
"Pět, pět pomerančů sládne v refektáři před večeří.
Uťali je v Almeríi, pět ran Kristu zasazených."
Dojem na mě udělaly básně inspirované narativními předlohami: o umučení Eulalie z Méridy a o Amnonovi a Támar, ty (mi) dávaly smysl. Poslední jmenovanou, která zároveň sbírku ukončuje, považuji za mistrovskou, kdežto zbytek mě povětšinou minul a popravdě moc nerozumím žalu kulturní Evropy nad Lorkovou ztrátou od 30. let dodnes, ať už jako básníka, nebo jako člověka (ani z jednoho hlediska mi nepřijde dobrý...).
"Utlačená míza studní
roní čiré ticho v džberech."