Cikánské romance

Měla jsem dojem, že bude fajn číst andaluského básníka v Andalusii, přímo v městech, o kterých píše (Granada, Córdoba, Sevilla...). Ale i když je mi díky tomu asi několik krajinných motivů jasnějších, jakmile o krajině psát přestane, nemám tušení, o čem to mluví.

"Večer šílející horkým
šuměním a fíkovníky..."

"Hora se jak kuna ježí
agávovou srstí v dálce."

"Na noc Kozorožce čeká
hájek oliv rozdychtěně."

"Noc se bíle vyhranila
vápennými průčelími."

"Noc jak tiché náměstíčko
zdůvěrněla nenadále."

Spíš než surrealistická se mi sbírka zdála symbolistní se silným vlivem folklóru, který možná vysvětluje její... pouťovost. Nicméně u dvojverší
"Vtom jednorožec dálky
svůj roh rozdrtil ve sklo."
moje podvědomí zařvalo "Dalí!!!", což jsem vzápětí zamítla s tím, že by mě to nenapadlo, kdybych Lorku nečetla ve Španělsku. Jenže! Wikipedie tvrdí, že se García Lorca s Dalím přátelil (dokonce u něj nějakou dobu bydlel) a že se jím hluboce inspiroval, takže moje podvědomí možná nekecá.

"Pět, pět pomerančů sládne v refektáři před večeří.
Uťali je v Almeríi, pět ran Kristu zasazených."

Dojem na mě udělaly básně inspirované narativními předlohami: o umučení Eulalie z Méridy a o Amnonovi a Támar, ty (mi) dávaly smysl. Poslední jmenovanou, která zároveň sbírku ukončuje, považuji za mistrovskou, kdežto zbytek mě povětšinou minul a popravdě moc nerozumím žalu kulturní Evropy nad Lorkovou ztrátou od 30. let dodnes, ať už jako básníka, nebo jako člověka (ani z jednoho hlediska mi nepřijde dobrý...).

"Utlačená míza studní
roní čiré ticho v džberech."

27.03.2023

Nádhera, opravdu nádhera. Nejvíce se mi asi líbily básně o archandělech, ale všechny básně uvedené v této sbírce jsou vskutku jedinečné.