Cilčina cesta
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493148/bmid_cilcina-cesta-eml-493148.png
4
1717
1717
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
< 2. díl >
Krása jí zachránila život – a odsoudila ji. V roce 1942, když bylo Cilce pouhých šestnáct let, odvedli ji do koncentračního tábora Osvětim -Březinka. Velitel Březinky Schwarzhuber si všiml jejích krásných, dlouhých vlasů a násilně ji oddělil od ostatních vězenkyň. Cilka rychle pochopila, že moc – dokonce i neochotně svěřená – znamená přežití. Za to, že spala s nepřítelem, byla po osvobození obviněna z kolaborace a poslána na Sibiř. Měla však na vybranou? Kde jsou morální hranice pro Cilku, která přišla do Osvětimi jako dítě? Ve vězeňském táboře na Sibiři musela Cilka čelit novým a děsivě povědomým hrozbám, včetně nechtěné pozornosti dozorců. Potom však zapůsobila na lékařku, a ta ji vzala pod ochranu. Cilka se začala starat o nemocné, usilovně o ně pečovala i v brutálních podmínkách. Cilka se denně potýkala se smrtí, čelila hrůzám, a přitom v sobě nacházela nekonečné zdroje sil. A když ošetřovala vězně Alexandra, zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku. Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal. Lale Sokolov, Tatér z Osvětimi... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno:
2019
,
CPress
Originální název:
Cilka's Journey, 2019
více info...
Přidat komentář
Ke knize jsem přistupovala částečně skepticky (tatér zklamal, tim nijak nezlehčuji Láleúv životní příběh), nicméně kniha překvapila, líčení houževnatostí Cilky a její neskutečné smůly a zažívání dalších a dalších hrůz . Rozhodně Cilka i Tři sestry stojí za to. Půjčeno z knihovny.
Silný příběh a velmi statečné a odhodlané mladé dívce. vydržela až neskutečné rány osudu a dokázala se s nimi vypořádat jako by to zvláš´t v dnešní době zvládl málokdo. Určitě si přečtu i Tatéra z Osvětimi.
Je dobře, že se o těchto věcech píše, historie by se neměla zapomínat ani zkreslovat!
Přečteno jedním dechem. Silný příběh mladé ženy, která přežila Osvětim a byla odsouzená do gulagu. Neskutečné, jak Cilka byla statečná a i v nejtěžších chvílích nezapomínala na ostatní.
Audiokniha. Vyslechl jsem si Tatéra a tak bylo jen otazkou casu kdy se dostanu k tomuto "volnému pokračování". Nebyl jsem zklamán, i když jsem čekal více děje z Osvětimi. Příběh byl každopádně drsný a tak slovo líbil se mi se tady tak nějak těžko píše.
Tento příběh mi sedl. Silné příběhy o osudech žen mám rád už z románů klasiků. Beru příběh za fiktivní i když je zmínka o skutečné inspiraci. Pohled na gulag byl celkem dobře vykreslen a dokazal jsem ho napasovat do toho, co jsem už o nich stačil nastudovat. Příběh je velmi silný a emotivní a stojí za přečtení. Stojí za připomenutí, co vše obnáší válka a utrpení, které sebou přináší.
Strhující příběh o silné ženě. Četla jsem německou verzi z roku 2020. Autorka hned na přebalu knihy tvrdí - podle skutečné události. Na konci knihy v epilogu a shrnutí je nám detailně představena celá rodina, což dodává knize na autentičnosti Snažila jsem se o Cilce dohledat více informací a narazila na velké rozpory s realitou. Smutné je, že skutečná Cecilie Kleinová nikde nechtěla o svém utrpení mluvit, pobyt v gulagu dokonce zamlčovala. Bohužel si spisovatelka Heather Morris pro její fiktivní román vybrala zrovna její jméno.
Příběh začíná propuštěním Cilky z koncentračního tábora, pokračuje transportem do Ruska a popisem jejího života v gulagu. Hlavní hrdinka se musí vypořádat s hrůznými událostmi, které se v gulagu odehrávají. Líbilo se mi zpracování, kde autorka nezachází do úplných detailů už tak otřesných událostí, i když skutečnost byla jistě krutější, než je v knize popsáno. Silou své vůle a za občasné pomoci ostatních Cilka přežila a našla i celoživotní lásku. Závěr mi ale přišel příliš uspěchaný.
Tak tohle byla opravdu hodně silná kniha. Nejen díky tomu, že popisuje hrůzu gulagů, ale taky proto, že zachycuje život tak inspirativního člověka, jako byla Cilka. Její statečnost, vytrvalost a rozdávání se pro druhé mě přímo uchvátila. Díky za tuto knihu.
Jeden z těch opravdu silných životních příběhů, u kterých si říkám, že to snad nemůže jeden člověk všechno zažít a vydržet. Nepředstavitelné. Vzbudilo to ve mně zájem zapátrat víc o osudech lidí ze sovětských gulagů a jejich fungování.
Co se týče stylu psaní, přišel mi maličko krkolomný a chvíli mi trvalo začíst se, ale nakonec mě to chytlo (zvlášť kvůli příběhu samému a Cilce). Ráda zkusím i autorčiny další romány.
Tak jsem se konečně dostala k pokračování Tatéra z Osvětimy, setkáváme se zde s Cilkou, která už jsi jedním takovým pracovním táborem prošla a co a proč se tam dostala,co následovalo ve Vorkutě to už je jenom na vás,aby jste si tuto knihu přečetli... Je to opravdu zase silný příběh a člověk ho musí nějakou dobu zpracovávat v sobě, jak to u takových příběhů tohoto typu bývá... Je občas potřeba si i tento velice smutný historický fakt připomenout...
Až se nechce věřit, co člověk dokáže přežít. Příběh Cilky ve mně chvílemi vzbudil až nevolnost z toho, kolik dostala životních ran. Stejně jako miliony dalších lidí, kteří tuhle hrůzu prožili. Po Tatérovi z Osvětimi další vydařená kniha této autorky.
Trvalo mi docela dlouho než jsem se po Tatérovi pustila do Cilčiny cesty. I když bych určitě našla poutavěji a hlavně věrohodněji popsané události z gulagů, tak mě knížka bavila, přečetla jsem ji za dva dny.
I když prostředí v Rusku za polárním kruhem bylo spíše trochu přikrášleno, i tak ve mě kniha dovedla vyvolat představy, jaké tam musely panovat šílené podmínky. Vůbec si neumím přestavit v takové oblasti jen normálně pobývat, natož v šílených mrazech rubat uhlí. Obdivuji všechny lidi, kteří měli tak velkou vůli žít a zvládli to.
Je až neuvěřitelné, co je člověk schopen ustát. Velmi silný příběh. Strašné, co se dělo a nebudeme si dělat iluze, že už neděje. Velmi čtivě napsaná kniha.
Nádherný příběh o odvážné mladé dívce. Nikdo z nás nedokáže říct, jak by se ve stejných situacích zachoval. Ať už na místě Cilky nebo jejích spoluvězenkyň.
Je mi líto, že člověk je potrestán za to, že se snaží přežít. Sice žijeme v jiné době, ale nedělám si iluze, že by se podobné hrůzy ve světě ještě někde neděly. Proto buďme šťastní a vděční za to, co máme a kde žijeme.
Cilčina cesta si nezaslouží nic jiného než plných pět hvězdiček. Příběh mě i v několika pasážích dojal. Je to velmi silný příběh...
Dobře napsaná kniha o zcela blízké historii, kterou už dnes spousta lidí popírá, nebo jí nevěří. Doporučuju všem, kterým není minulost lhostejná.
Velmi silný a poutavý příběh. Kniha objasňuje co se s Cilkou stalo po opuštění Osvětimi. Obrovská krutost a nespravedlnost. Těžko uvěřit, že někdo mohl tohle všechno přežít.
Druhý díl byl se mi četl lépe, připadám si jako barbar, když řeknu, že byl v mnohém uvěřitelnější. Styl psaní mi zde sedl více, protože se slova ke mně dostávala blíž. Zároveň mi vyhovovalo někdy zkratkovitě psaní o dlouhém období, tudíž více faktické.
Cilčin příběh mě popravdě velice zasáhl. Několikrát mi ukápla slza. Kniha se četla velmi dobře a děj rychle utíkal. Některé informace autorka od reality trošku pozměnila, což mi tedy nevadilo.
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) gulagy zdravotní sestry tetování poválečná doba ženské věznice oběti komunismu oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Cilčin příběh je tragický, o tom není pochyb. Byla osvobozena z Březinky, jen aby zjistila, že byla poslána do jiného zajateckého tábora, tentokrát na Sibiři, kde byla obviněna z kolaborace s nacisty v Osvětimi.
Jsem rád, že to není jen další příběh z Osvětimi a místo toho se autorka zaměřila na sovětské pracovní tábory, které jsou v historii méně viditelné než nacistické koncentrační tábory.
Cilčin příběh, jak jej vyprávěla Heather Morris, na mě nezapůsobil tak, jak by měl. S Laleem a Gitou má Morris vyprávění z první ruky. S Cilkou svou knihu pouze založila na vzpomínkách a dokumentech jiných lidí a velkou část příběhu si vymyslela. Udělala z Cilky dokonalou, téměř plastickou postavičku, která nic nezkazí, kterou si všichni zamilovali a bez ohledu na následky touží pomoci. Pro mě to bylo sotva uvěřitelné. Zpočátku jsem byla nadšená, že se Morris vypořádala s vinou přeživších a učinila z ní ústřední bod svého románu, ale Cilčiny vnitřní monology zněly stroze, bez emocí a nepřesvědčivě.
Bylo tam mnoho narativních vláken, které byly řešeny, ale zůstaly viset. Některé z nich, jako například příběhy Borise a Kirila, byly použity pro čistě tragickou hodnotu, ve skutečnosti neposouvaly příběh kupředu. Jiné mohly příběhu přinést skutečnou hodnotu ve smyslu intrik, ale stejně nikam nevedly.