Cilčina cesta
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493148/bmid_cilcina-cesta-eml-493148.png
4
1717
1717
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
< 2. díl >
Krása jí zachránila život – a odsoudila ji. V roce 1942, když bylo Cilce pouhých šestnáct let, odvedli ji do koncentračního tábora Osvětim -Březinka. Velitel Březinky Schwarzhuber si všiml jejích krásných, dlouhých vlasů a násilně ji oddělil od ostatních vězenkyň. Cilka rychle pochopila, že moc – dokonce i neochotně svěřená – znamená přežití. Za to, že spala s nepřítelem, byla po osvobození obviněna z kolaborace a poslána na Sibiř. Měla však na vybranou? Kde jsou morální hranice pro Cilku, která přišla do Osvětimi jako dítě? Ve vězeňském táboře na Sibiři musela Cilka čelit novým a děsivě povědomým hrozbám, včetně nechtěné pozornosti dozorců. Potom však zapůsobila na lékařku, a ta ji vzala pod ochranu. Cilka se začala starat o nemocné, usilovně o ně pečovala i v brutálních podmínkách. Cilka se denně potýkala se smrtí, čelila hrůzám, a přitom v sobě nacházela nekonečné zdroje sil. A když ošetřovala vězně Alexandra, zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku. Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal. Lale Sokolov, Tatér z Osvětimi... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno:
2019
,
CPress
Originální název:
Cilka's Journey, 2019
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Kniha, která mě emočně naprosto dostala. S každou další stránkou se mi více a více hrnuly slzy do očí.
Cilka - neskutečně silná žena. Tolik bolesti, utrpení, neštěstí, kterými si tato žena musela projít. A ještě ke všemu zvládla PŘEŽÍT.... to člověk, který nezažil to, co ona nedokáže pochopit. Ztratila tolik svých nejbližších lidí. Trpěla v Osvětimi a každý den přihlížela, jak ženy z jejího bloku odchází na jistou smrt. Byla sexuálně zneužívána. Ale nevzdala to. Každá den bojovala za svůj život a o to, aby přežila.
A ona opravdu přežila.
Nicméně se v životě a historii stalo několik nespravedlivých věcí. Jednou z nich bylo odsouzení Cilky na patnáct let nucených prací v gulagu poté, co byla osvobozena z Osvětimského koncentračního tábora. Po všem, co přežila musela znovu bojovat. A bojovala dlouho.
V Gulagu se setkala se spoustou statečných žen, které to nevzdaly. S Josjou, mladou dívkou, se spřátelila natolik, že se pro ni stala rodinou. Svou kuráž neztratila ani poté, co ji Hana (žena s níž sdílela prostor ve stejném domě v gulagu), začala vydírat její minulostí. Zachránila Josju a její narozené dítě před odloučením. Obětovala svou svobodu za svobodu jiného člověka. I přesto, jak jí bylo ubližováno, Cilka pomáhala ostatním. V gulagu dostala místo zdravotní sestry. Zachraňovala životy, bojovala, aby ostatní mohly žít, jezdila se sanitkou a nikdy nezaváhala a obětovala své vlastní bezpečí pro záchranu jiného života.
Všechno utrpení ovšem má i světlé stránky. Pro Cilku to byl poslíček, kterému zachránila život, do nějž se zamilovala a po jehož boku, díky doktorce Jeleně, strávila zamilovaná celý život na svobodě.
Přežila. A nikdy se nevzdala. Sílu, kterou v sobě Cilka našla, by nám měla být příkladem.
Nádherná kniha.
Velmi silný příběh, komentovat to asi nemá cenu vzhledem k tomu že kniha je upravený pravdivý příběh
Byl to můj první román o válce. Chtěla jsem číst nejdřív Tatéra, ale Cilka se mi do stala do ruky dřív. A chytlo mě to, bylo to opravdu silné. Je hrozné, že se takové věci děly, bylo mi Cilky moc líto. Určitě si přečtu i první díl.
Knihu jsem neměla v plánu číst, Tatér mě neoslovil tolik, jak jsem očekávala. Ale kniha si ke mně našla cestu, takže jsem přečtení neodolala. Kniha o Cilce mi přijde lepší než zmíněný Tatér, koho zajímá další Cilky osud, nebude zklamaný.
Zajímalo mě, co se dělo s Cilkou, když jsem si přečetla Tatéra z Osvětimi. To, že byla "odměněna" za Osvětim gulagem, proč to tak bylo a jak se v gulagu "žilo" , tak to byl opět silný příběh. Líbí se mi způsob, jak paní Morris zpracovává svá témata
(SPOILER) Silná knížka. Nemohla jsem ji přečíst hned. Proto jsem jí dala druhý pokus, a to se nešlo odtrhnout. Dobře se četla. Opravdu velmi silný příběh a rozhodně stojí za přečtení. Cilka musela být velmi silná osobnost, že nakonec všechno přežila. Doporučuji.
(SPOILER)
Jedním slovem dechberoucí. Tohle píšu pár minut potom, co jsem přečetla poslední stránku. Vůbec nevím, co mám říct. Jsem silně v šoku, ale jsem také velmi dojatá.
Příběh je Cilky je velmi drsný. Podmínky v gulagu jsou hrozné, v knížce jsou momenty, kdy jsem ji musela na chvíli odložit a zpracovat to. Velmi mě bavila postava Jeleny a to jak pomáhala Cilce. Konec je skvělý a nebudu lhát, ukápla mi slza.
Knížku jsem nemohla odložit, stránky mi mizely pod rukama hodně rychle. Je to skvělý román, jehož přečtení určitě doporučuji!
Jestli jsem měl po Tatérovi z Osvětimi obavy o to, že Cilčina cesta bude ve stejném duchu, velmi jsem se spletl, naprosto jiná kniha a i když děj asi přiliš neodpovídal zcela realitě, což autorka sama uvádí, že děj tvořila na základě několika svědectví různých lidí, kteří gulagem prošli, velmi pěkně vystavěný příběh, neporovnatelný s Tatérem, který byl vlastně převyprávněním opravdového, i když možná těžko uvěřitelného příběhu. Pokud Tatéra nikdy nebudu doporučovat k přečtení a spíš doporučím Fotograma z Osvětimi, Cilčinu cestu budu velmi doporučovat.
Autorka vypráví o životní cestě Cilky po konci války. Cilka je za kolaboraci s Němci poslána na 15 let do gulagu Vorkuta. Tam je neustále strašlivá zima, krutá práce, ženy jsou znásilňovány. Cilka se potýká s výčitkami z dob koncentračního tábora a zároveň se zapojí do běhu místní nemocnice, kde kromě krutosti se potkává i s laskavou lékařkou Jelenou. Pobytem se prolíná i přátelství s ženami - vězeňkyněmi. Vypráví i o osudech dětí, které se v gulagu narodí.
Příběh vychází z vyprávění Leleho, tatéra z Osvětimi.
Opět velmi poutavý a drsný příběh o krutosti nejen za druhé světové války.
Už Tatér z Osvětimi se mi poměrně líbil, ale Cilčina cesta pro mě byla ještě lepší. Kniha se krásně četla a nešla odložit. Mohu doporučit.
Další silný příběh z pera talentované Heather Morris, která umí podat historii velice čtivou a nenucenou formou. Cilčina cesta mě zasáhla možná ještě více, než Tatér z Osvětimi, protože hlavní hrdinka je dívka věkově podobně jako já. Je neuvěřitelné, co všechno zvládla překonat. V 16 ji odvedli do Osvětimi, z níž vyvázla jako zázrakem živá a pak ji čekal ještě pracovní tábor ve Vorkutě na Sibiři.
Příběh je skvěle zpracován, čte se to samo. Nemusíte se bát nějakých složitých historických faktů, vše je podané zbeletrizovanou formou. Dozvěděla jsem se zase něco nového, i když na ruské pracovní tábory jsem narazila již v knize V šedých tónech. V Cilčině cestě se navíc dostáváme i k tomu, jak vypadala v táborech zdravotní a poporodní péče, jelikož sama Cilka zde pomáhala jako zdravotní sestra.
Knížku můžete číst buď samostatně nebo si předtím přečtěte ještě Tatéra. Obě knížky moc doporučuju!
Cilka se v pouhých 16 letech ocitla v Osvětimi. Tam padla do oka místnímu veliteli a asi je jasné, co následovalo. Byť se ze všech sil snažila využít svého trochu jiného postavení a pomáhat ostatním Židům, v očích mnohých byla obyčejnou prodejnou kurtizánou. Po osvobození tábora byla za své "činy" odsouzena a deportována do gulagu na Sibiři. Děj knihy se odehrává již v gulagu a s životem Cilky v Osvětimi nás seznamují její vzpomínky. Kniha se mi líbila výrazně více, i když i zde se najdou sluníčkové pasáže, které mi tam prostě vadí, obzvláště když jsem pátrala po osudu skutečné Cilky, který se opět výrazně liší a to mi vadí. Buď ať píše autorka o smyšlených lidech nebo se drží pravdy...Každopádně i přesto musím uznat, že je Cilka v mých očích mnohem lepší než Tatér.
Ráda bych poděkovala paní Morris za tuto knihu. Tatér se mi velice líbil a tato kniha mě navíc překvapila krutým osudem Cilky, jejíž cesta pokračuje do sibiřského gulagu. První stránky mi připomínaly V šedých tónech od Ruty Sepetys, zdaleka ne tak povedené, ale pak se děj rozjel zcela jinak. Velmi se mi líbila retrospektiva, vzpomínky na Osvětim. Jsem ráda, že se píší knihy informující o zrůdnostech komunismu a totalitních režimů vůbec. Doporučuji.
Už Tatér z Osvětimi mě hodně bavil a trochu jsem nevěděla, co od pokračování čekat. Musím však říct, že mě bavil ještě víc než předchozí kniha.
Fakt, že mne Cilčina cesta vzala za srdce ještě víc, než Tatér z Osvětimi, přikládám tomu, že vyprávění je z pohledu ženy. Přeci jen je pro mne snaží, chápat některé její psychologické stavy/změny lépe. Cilka pro mě představuje jednu z nejsilnější knižních hrdinek.
Hlavně v poslední době však vídám na autorku a její knihy různé názory. Spoustě lidem se sice líbí, ale pak tu je část čtenářů, kterých je sice menšina, ovšem o to kritičtěji se k nim vyjadřují. Já musím říct, že jsem obecně poměrně velký knižní kritik, ovšem na autorčině stylu je něco, co se mi líbí. Možná to, jak stručně a vlastně výstižně se dokáže vyjadřovat. Tím pro mne dokázala perfektně navodit atmosféru a obě knihy jsem četla jedním dechem.
Jasně chápu, příběh je hooodně přikreslený, obecně jsem jej nebrala ve všech částech úplně jako faktickou biografii, za kterou se možná může na první pohled zdát. Možná vám může vadit tento až komerční přístup k literatuře, který autorka asi zvolila. Já jsem však stále toho názoru, že čtení je hlavně o zábavě a edukaci. Čímž mne kniha rozhodně nezklamala. Já se tedy přikláním na stranu nadšenců.
Už je to pár měsíců, co jsem četla Tetéra z Osvětimi. Kniha mě natolik zklamala a vlastně i znechutila, že jsem dlouho váhala, zda si od, dle méhe názoru, přeceňované autorky, ještě vůbec kdy něco přečtu. Nicméně jsem Cilce neodolala; částečně mě k přečtení přesvědčilo mnoho střízlivých a kvalitních recenzí bez "růžových brýlí".
Z prvu jsem byla nadšená! Tak zhruba prvních 150 stránek jsem četla s velkou chutí a radovala jsem z toho, že se autorka konečně naučila psát věty o více než pěti slovech, a které dokonce i dokázaly vyvolat emoce! Pak ale ouvej, Cilka zapadla do rutiny gulagu a dalších 100 stránek se vrátilo do nepříjemných kolejí Tatéra. O závěru se mi psát ani nechce, ten mohu s klidným svědomím zařadit do šuplíčku "zbytečné/hloupé/uspěchané/wtf?!".
Slavnostně přísahám, že od této autorky bych nečetla ani nákupní seznam, natožpak se nechat opětovně přesvědčit k přečtení knihy.
Knihu jsem dostala darem a jediné, co jsem o ní věděla, bylo, že je volným pokračováním Tatera z Osvětimi. Myslela jsem, že kniha bude o Osvětimi z pohledu Cilky. Velmi mě překvapilo, že Cilčina cesta začíná osvobozením vězňů z Osvětimi/Březinky. I když je příběh skutečností “jen” inspirovaný, jde z něj mráz po zádech. Co všechno lidé museli vytrpět a snést…
Za mě je Cilčina cesta mnohem zajímavější než Tater z Osvětimi.
Opět velice silný příběh. Sice jsem byl ze začátku mírně zklamán, že se nebude odehrávat v Osvětimi, tak jako Tatér, ale zklamání záhy přešlo a ve finále jsem byl velmi spokojen.
Tatéra z Osvětimi jsem celkem zkritizoval, nelíbilo se mi jak se z života v koncentračním táboře dělala červená knihovna. Tady se tomu autorka bohužel taky nevyvarovala a některé části jsou očividně velice přikrášlené/domyšlené. Nicméně kniha je čtivá, téma gulagu zajímavé - ne tak běžné jako koncentrační tábory. Rozhodně lepší a "uvěřitelnější" než první díl, nicméně ty domyšlené pasáže kazí celkový dojem.
Tento díl se mi líbil mnohem víc, než předchozí a to jsem váhala, jestli to vůbec budu číst. Nevíme, nakolik je pravdivý zrovna příběh Cilky, ale že se takové svinstvo dělo je známé. Nejdříve koncentrák, potom mnoho let v gulagu a přesto dokázala žít pro druhé a zmírnit jejich utrpení.
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) gulagy zdravotní sestry tetování poválečná doba ženské věznice oběti komunismu oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Na rozdíl od Tatéra, tato kniha se mi líbila velmi..vůbec jsem netušila, že některé osvobozené vězenkyně mohli skončit i v Gulagu..Opravdu mrazivá, poučná kniha, četla se jedním dechem..