Cilčina cesta
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493148/bmid_cilcina-cesta-eml-493148.png
4
1717
1717
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
< 2. díl >
Krása jí zachránila život – a odsoudila ji. V roce 1942, když bylo Cilce pouhých šestnáct let, odvedli ji do koncentračního tábora Osvětim -Březinka. Velitel Březinky Schwarzhuber si všiml jejích krásných, dlouhých vlasů a násilně ji oddělil od ostatních vězenkyň. Cilka rychle pochopila, že moc – dokonce i neochotně svěřená – znamená přežití. Za to, že spala s nepřítelem, byla po osvobození obviněna z kolaborace a poslána na Sibiř. Měla však na vybranou? Kde jsou morální hranice pro Cilku, která přišla do Osvětimi jako dítě? Ve vězeňském táboře na Sibiři musela Cilka čelit novým a děsivě povědomým hrozbám, včetně nechtěné pozornosti dozorců. Potom však zapůsobila na lékařku, a ta ji vzala pod ochranu. Cilka se začala starat o nemocné, usilovně o ně pečovala i v brutálních podmínkách. Cilka se denně potýkala se smrtí, čelila hrůzám, a přitom v sobě nacházela nekonečné zdroje sil. A když ošetřovala vězně Alexandra, zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku. Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal. Lale Sokolov, Tatér z Osvětimi... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno:
2019
,
CPress
Originální název:
Cilka's Journey, 2019
více info...
Přidat komentář
Za mě ano! Není to válečná faktografie, ale román z válečného prostředí a s tím do toho člověk také musí jít.
Nicméně děj knihy a napínavé vyprávění mě doslova pohltilo a knihu jsem zvládla přečíst za dva večery (s malými pauzami, když jsem měla z toho všeho ,,na krajíčku,,).
Pokud bych to měla srovnat s autorčinou první knihou Tatér z Osvětimi, Cilčina cesta u mě jednoznačně vede.
Určitě doporučuji 5/5
Noo jedno se musí nechat kniha byla čtivá a celkem rychle mě vtáhla do děje ale co dal? Myslím si že byla o málo lepší než Tatér ale i tak to na mě působilo jak Román z červené knihovny. Nevím tater byl úplný fiasko tohle bylo psané trochu lépe ale i tak to na mě bralo dojem jako by Cílka byla nesmrtelná všechno ji vychazelo z prostitutky z Osvětimi se stala pomalu primářkou v gulagu všichni z ní byli hotový jak je šikovná co všechno zvládá kolika jazyky umí atd. Za celý příběh nechytla pomalu ani rýmu .(nechci zpochybňovat určitě to musela být nesmírně silná žena v jejím věku) Konec knihy byl trapný a rychly jak se najednou mezi tisicema lidma náhodou potká z Alexandrem na nádraží to už byla pohádka. Jinak dávám veliké minus že autorka ji nezažila a nemohla s ní udělat rozhovor o proti sokolovi. Tudiš nevím kam až sahá autorčina fantasie v příběhu cilcina cesta když 90% je si myslím smyšlena . Když to shrnu tak mi ani tak se čtení nepřišlo že je v gulagu autorka do toho dávala hodně romance. Roky tam ubíhaly a cilcino 10lete věznění bylo na 100stránkách. Ale je pravda jak už sem psal kniha se rychle četla za mě dvě hvězdy :-)
Knížky tatér z Osvětimi a cilcinu cestu jsem opět přečetla jedním dechem, opravdu smutné co si lidé museli vytrpet
Kniha je velmi čtivá a hned vás vtáhne do děje. Pokud si představíme, že mladá dívka v šestnácti skončila v koncetráku, kde se snažila dělat vše proto aby přežila, i když některé věci byly opravdu hrozné, tak za toto jí pošlou do gulagu. Nikdo nechtěl znát její pohled na věc, nikdo se jí na nic neptal a rovnou šla na Sibiř. Je to šílené si toto představit, že z jedné hrůzy musela čelit dalším hrůzám. Poválečná léta byla fakt nelidská.
Snad o něco lepší, než Tatér z Osvětimi, ale Cilka je v knize opravdu vylíčená jako superhrdinka, což může někoho od čtení odradit. Dávám 3 *, průměr.
Knihy na toto téma mi moc pomáhají uvědomit si, že vždy může být hůř. Za mě plný počet hvězdiček.
Tatér se mi docela líbil, ale z této knihy nadšená nejsem. Silný příběh skutečné osoby by si rozhodně zasloužil kvalitnější zpracování. Nepochybuji o tom, že Cilku muselo potkat mnoho šťastných náhod, jinak by pravděpodobně nebyla mezi přeživšími. V autorčině heslovitém slohově nezajímavém podání jsou tyto ale tak málo uvěřitelné stejně jako příběh celý, což se mi zdá trochu až neuctivé k příběhu skutečnému. Četla jsem několik knih napsaných očitými svědky ( tedy ne spisovateli ) a nejedno z těchto děl by si nálepku "román" zasloužilo rozhodně víc, než Cilčina cesta.
Kniha je úžasná, hodně čtivá. Některé kapitoly byly docela emočně náročnější a několikrát ukápla i slza. Přesto jsem ji nemohla ani na okamžik odložit. Příběh je poutavý a nemohla jsem se odtrhnout. Musím si přiznat, že se mi líbila o něco více než Tatér z Osvětimi.
Jedno velké WAU. Několikrát jsem se musela chytat za hlavu, co to bylo za dobu. Neskutečné. Cilce jsem neskutečně fandila a stejně tak Laleovi.
Kniha se četla stejně dobře jako minuly díl. Myslím, že byla napsaná tak nějak reálněji což mi u tatera vadilo, že to bylo jak vymyšlené... Ale pořád jak podotkla sama autorka je to román :)
Mám stejné pocity jako po dočtení prvního díla paní Morris, Tatér z Osvětimi. Knížka je opět napsána velice čtivě, člověka, zdá se, drží a nepustí ho. Nejvíce se mi líbilo, jak se prolínaly a navazovaly na sebe části z koncentračního tábora a gulagu. Kéž se toto už nikdy neděje.
Mě se kniha líbila velmi. Možná i více než Tater. Není zde tolik o lásce, ale o touze přežít a zatnout zuby. Tematika nemocnice mě bavila hodně. Ačkoliv je to vykonstruované, jelikož příběh nevypravěla sama Cilka, moc se mi to líbilo.
Kniha se mi moc líbila, četla je rychle a dobře. Možná byl Tatér z Osvětimi o chlup lepší. Někteří lidé si myslí, že v podstatě Cilce vše vycházelo ( vadí jim to) a asi mají pravdu, ale musíme si uvědomit, že je to jen román inspirovaný skutečnými událostmi.
Vřele doporučuji!
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) gulagy zdravotní sestry tetování poválečná doba ženské věznice oběti komunismu oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Opět silný příběh, který chytne za srdce. Ale! Za mě byl Tatér z Osvětimi lepší.
Zřejmě to bude tím, že o koncentračních táborech toho mám hromadu načteno a trochu si dokážu vybavit, jak to tam fungovalo (potom si to aplikovat do představ, když čtu knihu s touto tématikou), což ovšem nemůžu říct o Gulazích. O těch nevím zcela nic - což ihned po dopsání komentáře jdu napravit - je škoda, že o tomto typu věznice se skoro nemluví, přitom to bylo mnohokrát horší než koncentrační tábory.
Knihu bych vám ráda doporučila, ale ještě než se pustíte do Cilčiný cesty, nastudujte si něco o gulazích (případně mrkněte na dokumenty), věřte, že se mnohem lépe vcítíte do příběhu krutosti a zla, které jsou v kniha vyobrazeny.