Cílené náhody
Alexander Goldscheider
Memoáry česko-anglického publicisty, skladatele a producenta s tolika zážitky, příběhy a náhodami, že musely být cílené. Posuďte sami! Alexander Goldscheider ve svých sedmdesáti letech vzpomíná na dětství a mládí v socialistické Praze, na mámu herečku, tátu novináře a jejich pracovní prostředí, na spletité osudy ruských prarodičů, emigrantů z Kavkazu a Petrohradu, na tragický úděl tátovy rodiny a desítek Goldscheiderů, kteří nepřežili holocaust, na hledání vlastní identity a poznávání světa kulminující životem v New Yorku a dramatickým návratem do Prahy v roce 1969. Úsměvné hořkosladké příběhy, které publikuje na Facebooku, mají už řadu let mnoho příznivců. Ti se teď konečně dočkají jejich knižní podoby.... celý text
Přidat komentář
Jako já nevím. Nejspíše tu budu za černou vránu a ignoranta, ale buď si, zas tak odvázaný z té knížky stejně nejsem. Tématem trochu podobné jsou Lustigovy vzpomínky na Otu Pavla, a tam mi to člověčenství a možnost vcítění se nechybělo - třeba u popisu toho telefonátu do Izraele, kde mu jen zazpívali písničku (i když i tam jsem měl výhrady)... Ale tady to na mne žel působí hodně často jako takové chvástání se, koho autor znal, jak položil Vláčilovi nepříjemnou otázku, na niž nedostal odpověď, jak se o maminku ucházel Luděk Kopřiva atd., atd., ale mně v tom nějaké to člověčenství chybělo. Ano, oceňuji zajímavé drby z prostředí tehdejšího divadla a částečně filmu, ale nějak mi tam chybí, co ta rodina dělala jinak? Otec jako žid praktikoval, nebo ne? O židovství tam vlastně nakonec nic není, což mne hodně zklamalo. Matka byla vychovaná pravoslavně, a opět jsem se nic dalšího nedozvěděl, jestli ji to nějak oslovilo, nebo ne, nic. Navázali posléze vztahy s babičky a dědečky? Jak probíhal všední den bez divadla a filmu? Navíc mi přišlo hodně zvláštní, jak chválí různé lidi, ale přitom je bokem vlastně hodně shazuje (třeba u toho Luďka Kopřivy je to markantní - snaží se ho glorifikovat, ale mezi řádky čteme, jaký to byl proutník, hysterik a v podstatě neoblíbený šíbr, ale tohle nijak blíž rozebráno není). Také mi přijde, že kniha nemá žádnou koncepci, skáče se zde z tématu na téma, mezi různými roky, což také moc nesvědčí. Popravdě jsem si kolikrát říkal, že podobnou knížku by mohl sepsat kdokoliv - neuspořádané vzpomínky na lidi ze svého mládí, pár historek, včetně veselých, by se určitě také našlo, jen pravda by to asi nikdo nevydal, protože by dotyčný znal třeba jen Frantu Kocourka a Rudu Kovandu a dědeček by zemřel v koncentráku jakožto katolický kněz, a to zas takové terno pro vydavatele uznejte není.
Krásná kniha formou i obsahem! Kromě popisu pohnutých osudů samotného autora a jeho rodiny, zde najdete taky mnoho zajímavých informací o mnoha zajímavých, veřejně známých, lidech. Vřele doporučuji!
Kniha mě na první pohled uchvátila svojí obálkou i zajímavým názvem. Obsahem, či spíše způsobem zpracování obsahu, již o něco méně. Dovedu si představit, že forma týdenních příspěvků na facebooku byla zřejmě čtivá. Číst ale knihu naráz bylo, alespoň pro mne, poněkud únavné.
Cilene nahody od Alexandra Goldscheidera je kniha zajimava, dojimava, zabavna, vtipna, poucna, dokumentarni, vypovidajici a prinosna pro soucasnou i budouci generaci. Je neobvykla a ojedinela svym vznikem - vznikala totiz postupne nekolik let v pravidelnych tydennich facebookovych prispevcich autora, na ktere cekala a tesila se vetsina ctenaru a privedla ho k realizaci napadu vydat tyto prispevky knizne.
Kez by bylo vice takovych knih. Jiz se tesim na druhy - pripravovany- dil a budu opet jedna z prvnich, ktera si knihu koupi.
Kniha vzpomínek a rodinných historek, která se čte doslova jedním dechem a místy je čtenář napnutý víc než v detektivce. Vzpomínky jsou rozdělené do tematických kapitol. Všechna témata jsou emotivní: sevřený krk, husí kůže, slzy, ale i úsměv nás nemine. Kvalitní vydání na křídovém papíře, mnoho fotografií doplňující popisy, k tomu krásná čeština, kterou autor vládne, Vás obohacuje na každé stránce. Moc se těším na pokračování Cílených náhod, příběhů, které se do prvního dílu nevešly. Kniha si právem zaslouží pět hvězd. Doporučuji z celého srdce.
O knížce Cílené náhody se dát říct a napsat mnoho, ale výsledné hodnocení je jednoznačné: Tato knížka stojí za koupení a přečtení.
Abych toto své tvrzení podpořil alespoň několika argumenty, uvádím ty hlavní:
1) knížka zachycuje velkou část moderních dějin naší země z pohledu lidí, kteří je žili, dějiny, které je nutné si připomínat
2) knížka je skvěle napsaná, čtivá, jsou tu dobře vyvážené smutné i veselé zážitky.
3) v neposlední řadě je nutné zdůraznit, že knížka je kvalitně vyrobená, na dobrém papíru, kvalitní vazbě a hezkou grafikou.
Nejsem plně objektivní, Sašu Goldscheidera sleduji na Facebooku, část příběhů jsem si tam přečetl a dvě knihy jsem si v rámci crowdfundingové kampaně předobjednal. Toto není přiznání, ale hrdé prohlášení :-)
Tyto memoáry si nepochybně knižní podobu více než zasloužily, protože autor má skutečně o čem psát a zároveň je výborný vypravěč. Příběhy svého života vypráví s vřelostí a opravdovostí, velmi jemně, citlivě, s noblesou a v neposlední řadě s humorem. Zážitek z knihy jen umocňuje velké množství úžasných fotografií a jiného obrazového materiálu. Jako příklad, proč mě kniha tak zaujala, uvedu pasáž pojednávající o kulturním životě v Terezíně, kterého se autorův tatínek aktivně účastnil. Věděla jsem už na toto téma leccos předtím, ale díky autorovu vyprávění se mi terezínský kulturní život přiblížil s mnohem větší živostí a intenzitou, jako esence lidskosti, tvořivosti a krásy. K tomu jistě napomohlo, že v knize je vyobrazena celá řada nádherných plakátků k terezínským divadelním představením, koncertům a dalším kulturním akcím. Cílené náhody jsou zkrátka a dobře krásná knížka, kterou vřele doporučuji.
Úžasná kniha, psaná s láskou, čte se jedním dechem a další bonus, pěkné fotky, což nebývá obvyklé.
Už se dostalo i na mne, dnes přišly dvě knihy Cílených náhod. Jedna z nich hned zítra poputuje k mé mamince (bude to překvapení) a určitě se hned začte a bude vzpomínat.... :-) . Do té druhé se já pustím co nevidět. Už se těším ... :-) . Zdravím do Londýna, Sašo, a děkuji.
Na málokterou knihu jsem se tak těšil jako na tuhle. Jediný její problém je, že máte potřebu ji dočíst jedním dechem. Doufám, že avizované pokračování bude brzy.
Nádherná kniha s neobvyklé košatým (slovy klasika "rozsochatým") obsahem. Čte se velice příjemně. Přečetl jsem za 2 dny a rád se budu k ní vracet. Velký obdiv a dík za tak rozsáhlé dílo, krásné vzpomínky a skvělé postřehy, i za v té době až neskutečné příběhy autora, zejména závěrečný americký "thriller".
Nemohu se dočkat, až knihu uvidíme, ucítíme (miluji vůni nových knih), až ji nabídnu našim čtenářům ... Příběhy a vzpomínky jsem sledovala na FB, ale ucelené a papírové vydání je o něčem jiném. Čekáme ji každým dnem. Těším se
Děkuji autorovi za Cílené náhody. Sledoval jsem vznik knihy prakticky od začátku, od prvních příspěvků na facebooku, z nichž postupně vznikla. A už ji mám doma. Fascinující jsou nejen osudy autora a jeho rodiny a přátel, o kterých je tam psáno, ale stejně tak i samotný vznik knížky. I to, jak dokázala spojit nesourodou skupinu lidí, kteří se s ní teď těší. A třeba z ní i předčítají rodině, tak jako já. Díky. Zdeněk
Knihu jsem dnes dočetla a už teď vím, že se k ní budu ráda vracet. Je tak autentická, psaná poutavě, plná milých příběhů a dramatických událostí. Jsem ze stejné generace jako autor a popsané událostí mi mluví z duše. Velmi dobrá kniha!
Ten typ knihy, ke které se budu ráda vracet, ráda ji půjčovat i darovat. Při čtení se zasmějete, zasníte, zavzpomínáte, rozněžníte i dojmete.
Velice čtivá kniha. V papírové podobě seřazeny páteční příběhy z Facebooku, na které se celá komunita vždy těšila. Čteme vtipné komentáře nejen velmi kosmopolitní rodiny, ale i příběhů, které tak krásně ilustrují celé 20.století. Všechny hezké i nehezké roky z pohledu mladého muže, který má pestrý život a náhody v jeho životě jsou skutečně cílené. Mnoho doprovodných fotografií a kreseb nás zavádí do prostředí divadel, Terezína, prostě všude, kam život a cílené náhody zavedly nejen autora ale celou jeho rodinu. Skutečně nic se nestalo "jen tak".
Knihu doporučuji i jako příjemnou učebnici dějepisu hlavně pro mladší ročníky.
Moc děkujeme, Sašo!!!
Původně jsem si tuhle knížku chtěl šetřit a postupně ji číst pro radostná setkání s autorem, jeho příběhy a postavami a postavičkami v nich vystupujícími. Stalo se mi však, co dávno ne: nedokázal jsem se odtrhnout, odkládal plánované záležitosti, vysedával v zahradě s kafem a Cílenými náhodami, chvílemi se usmíval a chvílemi si otíral oči (a někdy najednou), až je kniha přečtená. A protože bych byl býval chtěl „ještě“, přečtená včetně seznamu ilustrací a tiráže.
Ale ono to vlastně nevadí, protože teď ji mám po ruce, a když se mi zachce, otevřu ji namátkou, a pak se náhodou (možná cílenou) vracím znovu do Cílených náhod jako do mně milých známých míst.
Kniha Alexandera Goldscheidera Cílené náhody Vám nesmí chybět v knihovně!
Laskavě, sladkobolně a s humorem a pokorou popisuje vzpomínky a zážitky, které se snad ani nedaly vtěsnat do jednoho lidského života.
Kniha je navíc doplněna spoustou úžasných fotografií a jedinečným, hodnotným obrazovým materiálem, který jinde snadno neuvidíte.
Jsem jedna ze čtenářek vyprávění na facebooku a tak se mi líbily že jsem si chtěla koupit i knihu, moc se mi to nedařilo není k dostání všude a když se mi podařilo ji koupit přečetla jsem velice brzo protože "cílené náhody" byly opravdu jakoby stály v řadě a čekaly až se stanou. Navíc si z televize pamatuji tátu pana Goldscheidra ( dost v knize popisuje jeho aktivity ) a jméno jeho mámy bylo také známé já si je zapamatovala a zaujalo protože tady je v té době dost nezvykle se psalo nepřechýlené. Líbí se mi upřímnost s jakou jsou jednotlivé zážitky popisovány navíc i autorův bohatý slovník. Jednoznačně bych knihu doporučila k přečtení.