Cinder
Marissa Meyer
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543490/bmid_cinder.jpg
4
2172
2172
Měsíční kroniky / Mesačné kroniky série
< 1. díl >
Dívka-kyborg podobná Popelce ve strhující dystopické fantasy.
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno:
2019
,
Egmont (ČR)
Originální název:
Cinder, 2012
Interpreti: Terezie Taberyová
více info...
Přidat komentář
Sérii Měsíčních kronik jsem dlouho odolávala. Četla jsem sice kladné a vysoké hodnocení, ale sci-fi není můj šálek kávy a tak se mi do knih nechtělo. Ale teda.. lituju, že jsem tak dlouho čekala.
Je teda pravda, že když jsem začala číst knihu poprvé, tak jsem ji po pár stránkách odložila. To jsem měla ale trošku čtecí krizi a hledala knihu, která mě z ní dostane. Po pár týdnech jsem knize dala druhou šanci a jsem ráda.
Kniha Cinder mě opravdu hodně bavila. Četla jsem každou volnou chvilku a po přečtení jsem si šla hned pro druhý díl.
Z druhého dílu mám přečtených zatím jen pár stránek, ale hrozně se těším na pokračování.
Nedalo se to číst. Bylo to tak šíleně nezáživné, že jsem to musela odložit. Kdyby mi bylo tak 13, nejspíš mě to možná i baví. Takhle ale už bohužel ne.
(SPOILER)
Dopředu bych chtěla říct, že tato série mě původně svojí anotací úplně neoslovila, ale po přečtení Bez srdce, jsem musela dát autorce další šanci a rovnou ji korunuji na královnu retellingů.
Cinder je první díl celkem čtyřdílné série + 2 novely a rozhodně to považuji za bravurní start.
Pojetí pohádky Popelky bylo originální, poutavé a celá kniha byla velmi čtivá ( jen nerada jsem knihu odkládala, ale už jsem u ní usínala, proto se čtení protáhlo na dva dny ).
Příběh Cinder, kyborga - mechaničky a prince Kaie, budoucího císaře Nového Pekingu už od začátku měl grády, nikde nebyly "hluchá" místa a navíc padouch v podobě Levany, měsíční královny pozvedli celý děj na vyšší level.
Adri, nevlastní matka a poručnice Cinder byla správná potvora, stejně tak i její dcera Perla, které jí dávali pořádně zabrat a přesně to zapadlo do obrazu Popelky.
Zatímco Pivoňka, druhá dcera Adri byla vůči Cinder laskavá a přátelská, což se mi moc líbilo.
Obecně co se týče vedlejších postav, tak mě ani jedna nezklamala a skvěle se to všechno propojilo.
Mohla bych takhle pokračovat dál a dál a nenašla bych ani jednu chybičku, která by mi na příběhu vadila.
Přesto raději, kvůli některým scénám bych doporučovala příběh čtenářům 15+ co milují kvalitní retellingy a jejich neotřelé pojetí.
Tímto se Cinder raketově přesunula na první příčku mých oblíbených knih.
Vždy jsem milovala klasické pohádky, ale nikdy bych si netroufla říct, že někdo je tak skvěle a dokonale zmoderznizuje a vymyslí takový příběh, že nebudu chtít přestat tuto sérii číst. Užívala jsem si celý příběh, detailní popisy i zápletky a celkovou atmosféru utopického příběhu na motivy Popelky. Když jsem zjistila, že celá série navíc na sebe navazuje a je dokonale propletena, nemohu se dočkat dalšího dílu. Navíc dávám velké plus i autorce za nápad a vzhledem k událostem spojeným s pandemií i nyní probíhající válkou na Ukrajině, mám také na autorku dotaz, jak to, že má věšteckou kouli a všechny tyto události, ač s motivem zasazeným do příběhu, předpověděla až moc přesně...
K Cinder jsem se dostala jako slepý k houslím. Vybírala jsem si v oddělení pro děti a mládež nějaké nové YA a snažila se tvářit, že tam se svými třiadvaceti lety hladce zapadám.
Vtom na mě houkl knihovník, jestli hledám něco konkrétního. Zapovídali jsme se, on se dozvěděl o mé lásce k fantasy a sci-fi a najednou předem mnou držel Cinder a říkal, že i jeho samotného to moc bavilo (ha, a pak že je YA jen pro teenagerky. Tůdle.)
Cinder je jízda od začátku do konce. Meyerová píše s lehkostí a svižností, o nichž si mnozí autoři můžou nechat zdát. Popelka jako kyborgská mechanička v Novém Pekingu? U Meyerové to funguje, a jak!
Doporučuji všemi deseti, posílám díky onomu knihovníkovi a těším se na Scarlet.
Vzpomínám si, že jsem knihu na střední zamítla, protože mě nelákalo prostředí, ve kterém se děj odehrává. Sci-fi není zrovna můj šálek kávy. A ačkoliv se to nezměnilo, nějak jsem si řekla, že tomu dám šanci.
Jsem mile překvapena. Děj poměrně rychle ubíhá a je místy i velmi napínavý. Líbí se mi, že i přes technologicky vyspělý svět, jsou vidět "klasické" prvky z Popelky. Autorka si s tím velmi dobře vyhrála.
Ano, najdu tu pár much a to hlavně v některých událostech, které bych osobně uvítala víc rozvinuté. Ovšem je to teprve první díl a já moc doufám, že se nějaké věci víc rozvinou. V tuto chvíli mě nenapadá nic, co bych knize vytkla.
Velmi se těším na další díl a tak se do něj jdu rovnou pustit.
(SPOILER) Mrzí mě, že jsem se do knihy nepustila již dříve, a přitom jsem ji měla na sezamu už pár let.. Pointa je sice snadno předvídatelná, to ale nijak neubírá na kvalitě textu. Autorka píše..nevím jak to dělá, ale píše skvěle! Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Svět je krásně vyobrazen, moc se mi líbily technické detaily na Cindeřině těle. I ten největší odpůrce sci-fi jako já si příběh zamiluje. Jediné, co mě mrzí je to, že nebyla více rozvinuta linka mezi Cinder a K. A to s Pivoňkou? Asi jsem vážně beznadějný romantik, protože tohle jsem nečekala..
Panebože, já vůbec nevím, proč jsme tuhle sérii tak dlouho odkládala!
Trochu mě vyděsily ty pojmy, co jsem si přečtla v anotaci... kyborg, android, Nový Peking, mechanička. Nikdy jsem sci-fi nečetla, tak jsem byla poměrně v rozpacích, navíc když je to sci-fi, které je zároveň retellingem na jednu z mých nejoblíbenějších pohádek - Popelku. Taky vám to kombinace přijde šílená? Nebojte, mně přišla taky, ale pak jsem knížku otevřela a už ji nemohla pustit z ruky.
Zamilovala jsem si ten originální svět, ve kterém se Měsíční kroniky odehrávají. Zápletku jsem sice odhadla už někdy v půlce knihy, ale vůbec mi to nevadilo. Zároveň jsem si oblíbila snad skoro všechny postavy, které v této knize jsou.
Jsem hrozně ráda, že jsem do téhle série nakonec šla, už se moc těším na další díly!
Ke knížce jsem se vrátila znova po třech letech a stále je to moc milé čtení. První díl je retelling na Popelku. Autorka díl zasadila do velmi vzdálené budoucnosti, kdy se Peking hemží roboty, kyborgy, létajícími loděmi a vládne mu královská rodina.
Je spousta verzí Popelky, ale Popelka z budoucnosti, která je z části tak trochu robot, je něco tak osvěžujícího a geniálního, že se nebudete schopni odtrhnout a hned budete prahnout po dalším dílu.
Když jsem začala knihu číst, tak jsem si říkala, že tohle asi nebude můj šálek čaje. Po pár kapitolách jsem se začetla tak, že jsem byla za chvíli na konci.
Zajímavý svět, velice čtivé, hlavní postavy si musíte hned zamilovat. Zápletka předvídatelná, ale ten styl jakým byla podaná, mě uchvátil.
Takže já se hned vrhnu na další díl.
Úvod do tohoto světa me opravdu nadchnul. Cinder jsem přečetla ha jeden den. Proste neslo přestat! Hned po doctení jsem nutne potřebovala další díly. Kniha se stala jednou z mých nejoblíbenějších vůbec. I když vím a znám Popelku, dej me velice bavil. Velmi se mi libilo jak autorka pojala dej.
Doporučuji těm, co mají rádi retelling pohádek nebo sci-fi/fantazy.
Předem si nečtu anotace knih, a proto jsem byla celkem překvapená, jak se dá moderně pojmout pohádka o Popelce. A já si furt říkala, proč se kniha jmenuje, jak se jmenuje :o) Vlastně mě hodně zlákaly obálky této knižní série. Bylo to pěkné, milé, chvilkama až děsivé díky Levaně a vlastně i Adri. Musela jsem se ptát sama sebe, čím to je, že se mi do rukou poslední dobou dostávají samé knihy s nějakou nákazou :o) Přitom je to z roku 2012 :o) Jsem hodně zvědavá na pokračování. Za mne nejvtipnější moment byl popis Cinder na ples :o):o):o) To bylo opravdu originální :o)
Paaaaaani, tak tohle bylo neco! Do knihy jsem sla s prumernym ocekavanim, bala jsem se, ze uz jsem na takovy typ knih “stara”, ale tohle uplne predcilo moje ocekavani! Osobne to povazuju za jednu z nejlepsich knih, ktere jsem letos precetla.
Neuveritelne ctivy styl psani, napinavy dej plny skvelych zvratu a prekvapeni, je temer nemozne knihu odlozit. A ja doufam, ze budou ostatni dily minimalne tak skvely!
Marissa Meyerová se mi vždycky čte dobře a ani tato kniha není výjimkou.
Retelling je zajímavá tvorba, i když mi přijde, že někdy autoři originální příběh používají jako pomocnou berličku, bez které by jinak nic nešlo. Tady to ovšem bylo naopak, až jsem chvílemi musela sobě i autorce připomínat "Marisso, Popelka!!!! Už jsi zase zapomněla?" :D
Ale ve vší vážnosti, příběh je zajímavý i přesto, že je velmi předvídatelný (osobně mi to nevadilo). S čím jsem však trochu bojovala byl čas a způsob představení zásadních informací čtenáři. Zde totiž docela zásadní info o Měsíci a spol. byl jen tak mezi řečí zmíněn a to až pozdě, někdy v třetině knihy. Nemám problém s tím rozvíjet příběh netradičně, ale tady to moc nevyšlo. Měli jsme vybudovaný příběh, atmosféru, svět, postavy a pak autorka dodala "jo a mimochodem taky existujou měsíčňani, jo a to tak trochu mění všechno, ha..." Měla jsem z toho pocit, jakoby někdo řekl - příběh není dost zajímavý, tak tam rychle něco připíšeme, ať se to nafoukne.
Každopádně kniha je skvělá, moc mě bavila a těším se na pokračování.
Pro fanoušky sci-fi a fantasy je to pohlazení po duši.
Možná je mé hodnocení zkreslené tragickým nedostatkem dobrých knih, ale mně se to líbilo.
Začátek čtenáře rovnou hodil do děje, nebyl zde žádný úvod a přiblížení situace, ve které jsme se ocitli. To mi trochu vadilo. Také jsem postrádala nějaký popis Cinder a androidů. Nedokázala jsem si je představit a autorka psala, jako bychom byli staří známí a už věděli, o co jde. Zároveň jsem postrádala i vysvětlení, co se vlastně se světem stalo. Těch otazníků tam bylo docela dost a ani ke konci se jich moc nepodařilo objasnit. Předpokládám, že vše se postupně dozvím z dalších dílů.
Příběh se četl lehce, dobře se do knihy začítá a plynule ubíhá. Spojení s Popelkou je nepřehlédnutelné a přesto neruší. Jsem zvědavá na druhý díl.
Originální a skvěle sepsáný příběh. Četl jsem celou sérii Regenátu a první díl měsíční kroniky Cider mě opět v táhl do světa pohádkové scifi kterou jsem měl problém odložit. Za mě skvělé a rozhodně se těším na další díl Scarlett.
Ač jsem o této sérii slyšela už pár let dozadu, dlouho jsem otálela s jejím čtením. Ani nevím proč, sice už nejsem cílová kategorie, tak YA čtu stále (je to ten nejlepší relax od každodenního stresu :) ). A musím uznat, že se ta kniha čte sama.
Dobře, asi toho moc nenabízí po nějakém hlubším prožitku... O to víc jsem si užila autorčin styl psaní, svižné tempo,.. lehká, místy předvídatelná zápletka (ještě aby ne, když Popelku známe všichni,že?:) ). Líbí se mi tento vymyšlený svět, jeho pravidla i to spojení klasické pohádky s technologií.
Příjemná večerní četba. Nemám co vytknout, moje očekávání bylo si odpočinout a to jsem dostala, dokonce jsem si Cinder oblíbila a jsem zvědavá na další díly.
Do rukou se mi dostala další kniha z pera mé oblíbené autorky. Musím říct, že po Renegátech nastavila Marissa laďku vysoko. Sice první svazek Měsíčních Kronik nedosáhl úplné kvality superhrdinské série, vůbec to však nevadí, ještě mě čekají další 3 díly a k tomu další doplňkové knihy, tak ještě uvidíme... I když Cinder byla moc fajn, nebylo tam tolik akce. Spíš politikaření, intriky a tajemství. To však nic neznamená, Marissa Meyer dokázala, že umí napsat nejen akci, ale také skvěle vymyslet svět a postavy. Navíc tahle kniha mi pomohla v této době (koronaviru) si uvědomit, že na tom nejsme zase tak špatně. Kolik toho hlavní hrdinové ztratili a pořád museli být silní. Popravdě konec byl docela otevřený, takže jsem napjatá, co se s našimi postavami stane dál. Tak hurá na druhý svazek Měsíčních Kronik!
Rozhodně stojí za přečtení. 4,5/5⭐
K téhle knize, vlastně k celé sérii, jsem se dostala vcelku náhodou. Z žánru YA už si vybírám pečlivěji, protože z cílovky jsem už odrostla. Ale tohle se mi tak líbilo!
Spojení sci-fi a pohádek, což mám obojí ráda, je perfektní nápad. Taky se řadím do skupiny lidí, co disneyovskou Popelku jako postavu tolik nemusejí, ale Cinder si mě získala. Princ mi bohužel přišel docela plochý. Ale bez mučení přiznám, že i jeho jsem si oblíbila. Dále bych vypíchla samozřejmě Iko, tu miluju. :D V mnohém mi připomněla mého nejoblíbenějšího robota Marvina ze Stopařova průvodce galaxií.
Jsem moc ráda, že jeden díl série je i o Levaně, to je postava s velkým potenciálem mít za sebou zajímavý příběh. Bude jako Maleficent?
Co bych ale knížce vytkla - na začátku mi velmi chybělo nějaké uvedení do toho světa. Proč jsou kyborgové bráni jako něco horšího než lidi, když by přitom měli díky svým vylepšením potenciál být naopak na výši. I proto mi úplný začátek nepřišel tak čtivý a chvíli jsem dokonce zvažovala, že bych knihu odložila.
Autorce odpouštím i to, že konec je strašně prvoplánově nutící ihned otevřít další díl. Kdyby to nebyla série, kde se Cindeřin příběh bude rozvíjet i nadále, s takto uspěchaným koncem-nekoncem bych měla velký problém.
No tak jdu začít číst Scarlet. Jsem zvědavá, kterou princeznu bude mít za předlohu ona. :)
Štítky knihy
kouzla smrt Měsíc technika nákaza kyborgové
Skrýt reklamy
Dlouho jsem měla zálusk na tuto sérii ... když já vám ani nevím, jak se k tomu mám postavit. Příběh sám o sobě nebyl vůbec špatný, bylo tam i pár zvratů, které překvapily. Ovšem konec se dal předvídat. Každá kniha z této série je prý unikátní a každý si tam najde tu svoji. Ovšem nejzajímavější by mělo být prolínání příběhů ve všech knihách. Na to jsem zvědavá! Zkusím se tím prokousat a uvidíme, co se z toho nakonec vyklube.