Cirkus Humberto
Eduard Bass (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89439/bmid_cirkus-humberto-olb-89439.jpg
4
708
708
Byť byl napsán již v roce 1930, vyšel román Eduarda Basse (1888–1946) Cirkus Humberto až v letech okupace. Většina čtenářů jej chápala jako morální povzbuzení v těžké době války, vždyť příběh několika generací cirkusových umělců ukazoval nezdolnost a pracovitost českých umělců, akrobatů i tenťáků. Bass zde popisuje nejslavnější období kočovných cirkusů i jejich pád na začátku dvacátého století. Příběh cirkusu začínáme sledovat s příchodem zedníka Antonína Karase, jehož nouze o práci přivede k cirkusu. Přivede s sebou synka Vašíka, který v historii slavného cirkusu Humberto sehraje podstatnou roli. 16 s. obr. příl. 19. vyd.... celý text
Přidat komentář
Cirkus Humbetro mě léta úspěšně míjel, ať už kniha, seriál, nebo i zábavní podnik. Přečtení této knížky pro mě bylo skutečné vystoupení z komfortní zóny. Nemám ráda cirkusy, ale díky knižní štafetě jsem se rozhodla hecnout, a odškrtnout si další z povinné školní četby.
Překvapivě se mi kniha vlastně líbila, vytkla bych pouze velmi rozvláčný styl a spoustu dějových odboček, ale chápu, že právě tyto odbočky a tempo jsou to, co ten příběh dělá příběhem. Líbilo se mi, že Bass měl na svou dobu vcelku pokrokové myšlenky, ať už šlo o drezuru, podnikání, ale i společenské předsudky, nebo partnerské vztahy. Bohužel si myslím, že povaha a charaktery postav byly stále zahaleny jejich profesním závojem, a tak jsem neměla možnost k postavám přilnout tak, jak bych chtěla. Kromě tedy starého Vendelína Maliny, ten byl zlatej.
U knihy jsem se bavila, ale i plakala a byla napjatá. Byl to prostě příběh jednoho cirkusu, ke kterému patří to dobré, i zlé, úspěchy, pády, ale i chyby. Ano, krásná kniha.
Úžasná kniha spisovatele Eduarda Basse pojednává o několika generacích cirkusových umělců. Je napsaná jemným a výstižným slohem, zachycuje prožívání jednotlivých postav a působí celkově velice lidsky. Patří dle mého názoru mezi skvosty české literatury. Seriál s hvězdným hereckým obsazením je také vynikající.
(SPOILER)
Skvělá kniha, kterou jsem nyní po třiceti letech přečetl podruhé. Seriál Cirkus Humberto jsem viděl nespočetněkrát, a díky tomu jsem si všechny postavy z knihy dokázal dokonale představit.
V příběhu sledujeme životní osudy Vaška Karase z Horní Sněžné, který se spolu s otcem dostane v Hamburku k Cirkusu Humberto. Od prvního dne ho svět cirkusu zcela pohltí a malý "Vašku" je najednou všude. Postupem času se z něj stává krotitel zvěře, krasojezdec, akrobat... K tomu se přidává spousta vedlejších postav neodmyslitelně spjatých s životem v maringotkách – seržant Vacátko, Vendelín Malina, osmačtyřicátník Jan Bureš, Krejholec a další. Mnoho z nich jsou Češi, kteří mají "zlaté ruce" a zvládnou vyřešit cokoli. Cirkus Humberto byl původně italský, převzali v něm vládu Němci, ale postupně, zejména díky Vaškovi, v něm začíná převládat český živel.
Vašek dospívá a aby mohl vést cirkus, musí se vzdát své první lásky a vzít si "z rozumu" Helenku, dceru ředitele. Jejich syn však pro cirkusové řemeslo nemá pochopení. Cirkus se postupně dostává do dluhů, až se nevyhnutelně blíží jeho zánik. Děj se pak přesouvá do Prahy. Na každé stránce knihy je patrný hrdý autorův vlastenecký duch a jeho nadšení pro vše české. Kniha, která poprvé vyšla v roce 1941, musela tehdy působit velmi povzbudivě, ukazujíc, že i Češi dokážou velké věci.
Ke konci knihy sledujeme, jak Vašek Karas stárne, ale objevuje talent ve své vnučce Lidušce, která se stává tanečnicí, a díky ní jméno Humberto přežívá.
Děj knihy začíná zhruba v roce 1864 a končí v roce 1925. Během tohoto období nás provází třemi generacemi cirkusáků. A opravdu, stojí to za to.
Som hlboko dojatá! Nádherná kniha, ktorá bude mať čestné miesto v mojej osobnej knižnici.
Kedysi som čítala knihu Voda pre slony a bola som uchvátená - najmä tak úžasne prepracovanými charaktermi postáv a spletitosťou ich osudov v cirkuse. Teraz som podobne uchvátená z tejto knihy, ktorá je tamtomu príbehu plne rovná!
Dve fascinujúce knihy z cirkusového prostredia, ó ako moc som nadšená, že jedna z nich je od českého autora!
Cirkusy jako takové moc ráda nemám. Cirkus Humberto jsem viděla v dětství jako seriál, který je podle mně natočený naprosto geniálně, s úžasným hereckým obsazením. Tady je to asi jediný případ, kdy mě bavil víc seriál než kniha.
Přesto dávám 4 hvězdičky, protože příběh je to opravdu krásný.
Tak tohle byl nejlepší román v mém životě. A to říkám bez špetky ironie. Začíná to kapitolou, kterou pochopíte až když celou knihu přečtete. A celkově začátek je docela zdlouhavý. Ale jednou jsem měl více času a do knihy jsem se doslova zapálil. Najednou jsem se ocitl v cirkusovém prostředí, a čas plynul úplně jinak. Osobně cirkusy nemusím, ale tady se mi líbil upřímný pohled který ukazoval věci nejen z dobré stránky, ale i z té špatné. V některých pasážích byly vyprávěny někdy až zdlouhavé historky o nových lidech a ze začátku i o těch starých, ale pak jsem si na to zvykl a stalo se to přirozenou součástí tohoto románu s excelentní češtinou. Ale to je moje jediná výtka společně s dlouhým začátkem. Osobně mi nejvíce sedla druhá část, na ní se nejvíce podepsalo další dění v románu. Je to kniha na kterou si je třeba udělat čas, ale netvrdím že je pro každého. Pokud nemáte rádi dlouhé vypravování a dialogy postav, tato kniha není úplně pro vás. Ale myslím že takových moc není. Ještě se vrátím ke knize samotné. Mě zaujalo, jak dětství má největší vliv na dospělost. To je zde ukázáno velmi dobře. Ostatně dvě ze čtyř částí se odehrávají ve Vaškovo dětství. A pak už to ubíhá mnohem rychleji. Jako v reálném životě. Tato kniha má prostě poslání. Dovolím si recitovat uživatele Václava Vodvářku, který na recenzi v knihkupectví napsal tuto větu, která evokuje moje pocity co jsi do života vezmu od Cirkusu Humberto: Někdo tvrdí, že všechno se najde v Bibli. Někdo říká, že ve Švejkovi, já tvrdím, že všechno je v Bassově Cirkusu Humberto.
PS: Česká televize dala všechny díly seriálu Cirkus Humberto zdarma, tak se na něj podívám.
Aktualita po zhlédnutí seriálu: Seriál adaptuje knihu velmi věrně. A rozhodně stojí za to. Více jsem k němu napsal na ČSFD.
Znala jsem televizní seriál, který se mi velmi líbil, takže jakmile se knížka v audio podobě objevila v Audioteka klubu, pustila jsem se do jejího poslechu. Rozhodně jsem nesáhla vedle. Krom toho, že je excelentně načtená, přede mnou ožíval příběh, který zřejmě nikdy nezestárne. Byl plný skvěle vykreslených postav a životních mouder. Velice zajímavé bylo i nahlédnutí do běžného života u cirkusu. Ačkoliv bych jako milovnice zvířat měla u hodně věcí výhrady, beru knížku jako vhled do historie tohoto zábavního odvětví. Určitě ji všem doporučuju, už jenom proto, jak krásnou češtinou je napsaná.
Při poslechu této audioknihy, jsem měla úplně stejné pocity jako při sledování seriálu. Z počátku jsem byla nadšená, sledovat malého šikovného Vašíka, bylo stejně vzrušující, jako nahlédnout do zákulisí kočovného cirkusu. Ovšem s přestěhováním do Prahy a s tím spojeným zánikem kulaté práce, kniha lehce ztratila své počáteční kouzlo. Pan Schmidt dokázal velmi věrohodně románovým způsobem přiblížit běžný život cirkusáků a na jeho výsledné práci je znát, že tomuto snažení věnoval opravdu mnoho času. Když porovnám knižní předlohu se seriálovým zpracováním, jako lehkého vítěze musím označit seriál. Má mnohem povedenější závěr, ale především je to poctivě odvedená práce. Právě filmová tvorba je podle mého názoru tím jediným, co jsme měli za socialismu lepší. Audiokniha mě hodně mile překvapila. Načetl ji pan Zbyšek Horák, který zatím všechny audioknihy, které jsem s ním poslouchala, načetl jedním nezměněným hlasem. A já se musím ptát proč? Když tak fantasticky umí měnit barvu hlasu.
Nádherný příběh. I trochu smutný příběh. TV seriál znám jak z dětství, tak z pozdějších dob a nutno říct, že ten seriál luxusně supluje knihu. Mohu asi napsat, že začátek a konec knihy je trošku (lehce) odlišný od seriálu a to lépe! Takže mohu vřele doporučit :)
Audiokniha
Skoro 24 hodin poslechu a rozhodně to nebyla ztráta času. Příběh jsem si letmo pamatovala jako seriál, ale viděla jsem ho už před lety. Nemám ráda cirkusy, o to víc mě překvapuje, že už druhá knížka z cirkusového prostředí se mi líbila. Tento příběh vypráví o Vaškovi Karasovi, který se v dětství, po smrti maminky, ocitá s tatínkem v cirkusovém prostředí, které si okamžitě zamiluje. Jsme v něm svědky celého jeho života, od dětství až po stáří, i když kniha není jenom o něm, ale o celé řadě postav. Je to příběh života (životů) se všemi možnými zvraty, v tom dobrém i zlém, prostě tak jak už to život přináší. Nemyslím, že by kniha byla nějak hluboká, ale je to milý příběh, moc hezky se to poslouchalo, a nějaké to životní moudro si tam člověk taky najde když chce.
Do knížky jsem se pustil hlavně proto, že chci přečíst všechno, co mám doma schováno. Už předem jsem ale věděl, že to nebude román pro mě - a bohužel se názor nezměnil ani v průběhu čtení. Nemám rád cirkusy, hlavně teda ty zvířecí. Seriál jsem viděl kdysi v dětství a nic si z něj nepamatuji. Takže nějaké to okouzlení manéží vůbec nechápu a tím mi postavy k srdci nepřirostly. Bass nebude autorem pro mě - kdysi jsem četl i Klapzubu a to bylo ještě o několik stupňů horší.
Eduard Bass vypráví poutavé příběhy několika generací různých cirkusových umělců nerozlučně spjatých se slavným jménem Humberto. Třeba jednu z ústředních postav Vašíka Karase si spousta čtenářů určitě zamiluje. Ale i mnoho dalších spíše epizodních postav je zde velmi výstižně charakterizovaných. Celkově moc hezká kniha. Samozřejmě jsem viděl i výborně natočený seriál s reprezentativním hereckým obsazením.
Úžasný příběh zachycující tři generace cirkusáků a cirkusu. Při čtení se mi vybavovaly scény ze seriálu, který jsem viděla jen 1x, hned jak ho poprvé dávali v TV a že už je to let ...:):):)
Kniha po přečtení má své místo v mé knihovně, po několikátem přečtení zanechává u mě takovou příjemnou nostalgii vzpomínek na tehdejší dobu. Eduard Bass opět nezklamal.
Vlastně nevím proč jsem si já, takový vášnivý čtenář, který ve dvanácti letech s rozkoší četl i Jiráska i Mrštíky, nepřečetla Cirkus Humberto dřív. Úžasné, čtivé, napínavé, vtipné, české i kosmopolitní.
Seriál jsem milovala a musím říci, že se opravdu hodně věrně drží knižní předlohy. Jdu ho zkouknout.
Tentokrát jsem byla velice překvapena, jak autenticky v souladu s knihou, byl natočen seriál, protože knížku jsem dosud nečetla. Jako u jednoho z mála děl se zde filmové zpracování vyrovná knižní podobě. Kniha samozřejmě zachycuje drobné detaily, které v seriálu zachyceny nebyly a proto jsem velice ráda, že jsem si ji přečetla. Všem mohu jen doporučit.
"Dědo, dělala jsem, co jsem mohla. Šest pum. Jen matikar mi dal zase stagru, zbabělec. To si to nechce rozházet s tátou?" Navzdory hezky a ctive vykreslenemu prostředí velkého cirkusu od úspěšných dob Carla až po krach díky Berwitzove neschopnosti adaptovat se na měnící se požadavky doby a odchod Karasovy rodiny do Prahy, mě nejvíce dojímá vřelý vztah mezi Václavem a jeho vnučkou Liduskou, pozdější úspěšnou tanecnici.
Kdo by si nevybavoval charismatický hlas pana Lukavského, krásnou znělku a to věčné volání Vaškůůůů. Je to seriál mého dětství, který mám vrytý v hlavě. Čtením knihy se mi zapomenuté vzpomínky vybavily. Nádhera. Vřele doporučuji.
Autorovy další knížky
| 1955 |  Cirkus Humberto |
| 1963 |  Klapzubova jedenáctka |
| 1948 | Lidé z maringotek |
| 1983 | České humoresky |
| 2000 | Na lodi za pohádkou |
(SPOILER) Jde o román, který se soustředí především na život a osud cirkusového umělce Václava Karase, který svůj život zasvětil cirkusu Humberto, byť souhrou osudu většinu svého profesního života nakonec strávil jako umělecký ředitel pražského varieté Humberto. Je zde popisován příběh několika generací spjatých profesně s cirkusem Humberto a předestřeno mezinárodní prostředí cirkusu jakožto svého druhu jedinečného uměleckého podniku. V románu je ale přítomno i mnoho nadčasových témat – např. těžkopádnost podniku, který se z důvodu stárnutí souboru i managementu příliš nikam neposouvá, protože zde chybí dravá energie mládí, neochota stáří předat včas žezlo mladé generaci; zde by se slušelo poznamenat, že současná doba s kultem mládí také není úplně nejlepším příkladem, ale téma touhy mladých po sebeprosazení a touha starých či starších po udržení moci či vlivu, je zkrátka věčné. Dalším tématem je předávání životních zkušeností nové generaci, formování mladých duší. Tak jako si Petr Berwitz vychovává Vaška Karase jako možného nástupce, vykřeše v něm jiskérku cirkusáka, která je ve Vaškovi možná již od počátku, tak o pár desetiletí později Vašek vychovává svou vnučku Lidušku pro uměleckou dráhu. Jde tedy o téma předávání odkazu, zkušenosti, formujícím vlivu starších na mladou generaci, i když postava Vaška či Lidušky, jsou zde vylíčeny v ideálních podobách tvárného mládí.
Osobně miluju cirkus a cirkusové umění. Nedokážu si představit cirkus bez drezury koní a vůbec zvířat, akrobatických kousků a klauna. Listopad je pro mě měsíc cirkusu, osvěžujícím závanem pro mě tak jiného světa. Knihu Eduarda Basse jsem sehnala v antikvatriátu s jedinečnými ilustracemi od Františka Tichého s rokem vydání 1942; snad jsem jej četla jako první, protože jsem musela prořezávat stránky. Ano, cirkus má mnoho nepřátel, i má bývalá kolegyně s nevolí hleděla na antikvariátní kousek této knihy od Eduarda Basse; podezřívám ji, že by ji jako zarytá a nadmíru citlivá veganka nejraději viděla na hořící hranici spolu s cirkusem a jeho drezurou zvířat. No, já naopak doufám, že cirkus přežije i v budoucnu. Knihu doporučuji, stejně jako seriál Cirkus Humberto, obojí je moje srdeční záležitost.