Císař Atlantidy aneb Stávkující Smrt

10.10.2024

„Co dnes máme pít?
Krev.
Krev musíme pít.
A co smíme políbit?
Jen ďáblovu řiť!“

„Není nad hlášení o počtech obětí hned po ránu.“

(POZOR! CELÝ KOMENTÁŘ JE PROTKÁN CITÁTY, TAK ŽE MŮŽE DOCHÁZET K PROZRAZENÍ DĚJE A UDÁLOSTÍ)

Začal jsem dramaticky. Písní z počátku příběhu, kterou zpívá v městě Atlantida postava, která se v opeře nazývá „Duch Života“. Nutno dodat, že příběh je černobílý, jakoby na něj Měsíc temně kvílil. Znuděná a stará Smrt je fakt zajímavá postava. Ani Ducha Života zabít nechce. Taky proč? „Kolik ti je? Sotva tři sta let?“ „A já tuhle pitomost dělám od začátku věků“ – pravila Smrt. A já si uvědomil, že tohle není komiks mířený na mou skutečnost. Tohle bude na mě moc vážný. Raději se bavím imaginární smrtí, než tou skutečnou, ač je skutečně imaginární.

Malá ochutnávka:
Já, císař Overall, bohem vyvolený, zaručuji každému vojákovi, který si to zaslouží, život věčný. Každý, kdo toho bude hoden, bude imunní vůči smrti. Žádné zranění ani nemoc vás nezastaví. A já budu vděčný za vaši nehynoucí podporu. DO BOJE!

Jenže pak Smrt provede akt, který zvedá chlupy po celém těle. Vstoupí do stávky. „Žádný mír, žádná smrt!“ Ne nadarmo jsem si vzpomněl na jeden velmi starý Český film*, kdy se kohoutovi vracela odseknutá hlava zpět na tělo. Tady se totiž uskutečnilo to, co jsem si přečetl v anotaci. Zombi éra právě začala. Meč Smrti byl zlomen, ale pohled do minulosti přináší další strasti. „Budete nejspíš velmi nekompetentní, když nedokáže někoho zabít za 82 minut, že?“ „Dejte nám chvilku. Smrt má kvůli vší té válce napilno. Není tak rychlá, jako bývala.“ Pokud někomu vadí, že píšu komentář v citátech, omlouvám se, ale všechna ta smrt mi vyhnala slova z těla. Doporučuji – zajímavé, smrtící, mrazivé.

Citát: Ve stínu jeho věže se živí nesmějí a umírající nenaříkají.

Ještě něco málo k příběhu a této knize. Tak trochu mi tam vadily ty drony, ale to už je úděl současné literatury. V příběhu je strašně moc moudra. A také velmi zajímavých výroků. Pár jsem jich poslal panu Maasovi do jeho profilu v sekci „Citáty“. Navíc, jako bonus najdete na konci knihy skoro až vyčerpávající informace od tvůrců této knihy. Je přidáno i pár fotografií a některé zajímavé kresby.

Citát: Už dávno jsem neviděla knihu, která by nehořela.

* Dařbuján a Pandrhola (Martin Frič 1959)