Císař chudých
Antonín Trýb
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/145554/bmid_cisar-chudych-N6K-145554.jpg
4
23
23
Ústřední postavou historického životopisného románu je Dioklecián, poslední pohanský císař římského imperia, známý v historii jako krutý odpůrce vzmáhajícího se křesťanství. Na základě autentických dokladů ukazuje autor, jak tento panovník plebejského původu, statečný a ušlechtilý vlastenec, chtěl především zabránit tomu, aby křesťané, usilující o největší vliv na řízení státních věcí, nemohli rozkládat pracně vybudovanou kázeň v armádě a tím napomáhat rozpadu říše, kterou se Dioklecián snažil zachránit, upevnit a povznést. To, že při tom "čestně, statečně, s mlčelivou pohrdou na rtech podlehl" není v románu pojato jako tragedie jednotlivce, ale jako důsledek toho, že osud osobnosti je podmíněn dějinným procesem a že zákonitému rozpadu antického světa nebylo lze zabránit.... celý text
Přidat komentář
V minulosti jsem hodně četla paní Loukotkovou, kterou považuji, minimálně v čechách, za jednu z nejlepších autorek historického žánru. Pan Trýb mě přesvědčil o tom, že i Loukotková má konkurenci.
Našel jsem tuhle zaprášenou perlu v nádražní knihovničce a musím se přiznat, že už jí tam nevrátím. Filosofická díla nečtu, v historickém románu naopak filosofické úvahy vítám. A že jich tady k zamyšlení bylo. Příběh popisuje život císaře Diokleciána, jeho dětství a mládí, vládu nad římským impériem a odchod na odpočinek. Z doby "předcísařské" se o Diokleciánovi moc informací nezachovalo, a tak mohl autor uplatnit svou fantazii. Při čtení jsem měl k ruce Grantovi Římské císaře, na žádné historické nesrovnalosti jsem ale nenarazil.
"Když vstupoval Dioklecián do připravených nosítek, zvolal stařičký Veturius: Dal se oslovovati 'pane', ale který z našich vlastních otců pro nás tolik vykonal?"
Při čtení této knihy se mi v hlavě usadila tato věc. Že takto už nikdo žádnou knihu nikdy nenapíše. ( Až na tak velké vyjímky jako jsou třeby Knihy Jakubovy). A došlo mi proč mám u současných historických románů takový nevalný dojem. Protože prostě kde nic tu nic. Zato zde jsou smysluplné a něco říkající dialogy, barvitý popis, kterým svým způsobem lze nahlédnout do srdce autora a při tom to i při takové košilatosti jazyka výborně odsípá.
Když je člověk v Římě cítí se být obklopen Římem, když je nějde u Bodamského jezera cítí se být právě tam. Atmosféru knize dodávájí slova samotná, takže vás obklopí hluboký příběh.
Souhlasím s komentářem Blue, jde opravdu o složité čtení. A to píši z pohledu čtenáře, který se v dějinách pozdního Říma velmi dobře vyzná a právě díky zájmu o ně si knížku vyhlédl ke čtení. Dokonce čtu staré antické autory, jejichž styl je obvykle velice šroubovaný a přesto se mi knížka nečetla úplně snadno. Uvedené ale plyne z toho, že Trýbův román (jak je uvedeno v doslovu) je ale spíše románem myšlenek než románem děje. Mnohé postavy jsou jen načrtnuty (a hned zase mizí) zcela záměrně, což odpovídalo dobovému stylu psaní. Zájemcům o římské dějiny tedy knížku doporučuji, po té co se zorientujete v ději, zaujmou vás snad některé zajímavé myšlenky, které v mnoha čtivějších knížkách nenajdete. Dvě jsem vypsal do citátů.
Císař chudých je kniha, která má nepochybně vysokou literární úroveň. Zároveň je to ale kniha, která je myslím dnes už pro širší čtenářskou obec mrtvá. Je to dáno jednak jazykem, který je už dnes dost archaický (a i ve své době byl hodně stylizovaný), jednak složitostí námětu a jeho zpracování. Kdo se alespoň trochu nevyzná v dějinách pozdního Starověkého Říma, ten se v záplavě různých jmen, která se tu vynořují a zase mizí, určitě ztratí. K tomu je třeba připočíst alespoň povšechné povědomí o tehdejší politické a náboženské situaci. Zkrátka, není to lehká četba.
Autorovy další knížky
| 1957 |  Básnický almanach 1956 |
| 1984 | Císař chudých |
| 1956 |  Kruh |
| 1930 |  Příběhy domu na Čang - Wu |
| 1909 | Vodníkova nevěsta |
"O posledním pohanském císaři." Iulianus je vzduch?
Navíc tam byl ještě Galerius, Constantius Chlorus, Maximianus. A Konstantinovi spoluvladaři taky nebyli křesťané.