Císař jsem já
Hugo Horiot
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378259/bmid_cisar-jsem-ja-AuJ-378259.JPG
4
25
25
Původně se jmenoval Julien, ale v šesti letech se nechal přejmenovat na Huga. Julien byl diktátor a negativní osoba, Hugo je jiný, lepší. Julien téměř nemluvil, ale ani Hugo nekomunikuje s okolím úplně bez problémů, snaží se proplout, příliš se neangažovat. Přesto se stává terčem šikany a dochází k rozhodnutí porvat se se svou jinakostí. Tehdy se nechá zvolit předsedou školní samosprávy a po střední škole odchází na divadelní školu. Hugo Horiot, herec a aktivista za práva lidí s autismem, má Aspergerův syndrom a jeho kniha je sugestivním autoportrétem autistického dítěte a příležitostí pro čtenáře nahlédnout každodenní realitu autismu s jeho úzkostmi a posedlostmi zevnitř.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2018 , Paseka , PaspartaOriginální název:
L'empereur, c'est moi, 2013
více info...
Přidat komentář
Knihu mi anoncovala jiná kniha o autismu Císař ve světě Lenky Linhartové. To je ovšem popis druhé strany, zatímco tato je přímou výpovědí nositele Aspergerova syndromu. A nutno říci, že hodně drsná výpověď. Hodně jsem o autismu přečetl, ale žádnou tak syrovou, v tom souhlasím s LucyA7. Nutno podotknout, že jsem v jisté fázi chtěl čtení nechat, pak však nastal (poněkud náhlý) předěl, který mě až překvapil. A nakonec mi pochopení doplnil doslov matky.
Pohled na autismus zevnitř. Řekla bych až velmi syrový. Přečetla jsem o autismu už hodně knížek, ale možná až u téhle jsem skutečně cítila, jakým úzkostem a strachům asi děti s autismem musí čelit a jak jsou na to kvůli problémům s komunikací samy.
Autobiografická próza mladého muže s Aspergerovým syndromem psaná formou útržkovitých vzpomínek od dětství do dospělosti. Občas hodně krutá konfrontace a vnímání úhlu pohledu s neurotypickými jedinci. Obohaceno krásným a dojemným doslovem jeho maminky, také spisovatelky.
O autismu...ale to nestačí. Je to pohled zevnitř...a to dost drsný. Díky doslovu maminky se surovost trochu obrousí nebo naopak zaostří? Kloubouk dolů před všemi maminkami, které to zvládají a ustojí.
Četla jsem již pár románů o autismu a musím říct, že tato kniha mi dala zatím nejkonkrétnější pohled na svět očima autistického dítěte, později mladistvého. Překážky, jakým čelí, a jiné úzkosti, s jakými se musí potýkat.
Kniha třicetiletého mladého muže s Aspergerovým syndromem o jeho "vnitřním světě" dětství a dospívání. O jeho zapojování do společnosti i o vnímání společnosti jeho osoby.
Císař jsem já
Zajímavý pohled autisty na sebe i na svět, tentokrát poněkud temný, ale v závěru vlastně plný naděje.
Po dříve čtených zpovědích autistů zase jiné. Co člověk, to jiný osud. (Donna Williams: Nikdo nikde, Naoki Higašida: Sedmkrát upadnout, osmkrát vstát, Josef Schovanec: O kolečko míň, můj život s autismem.)
Tady zaujala zejména cesta autora od sebenenávisti k přijetí sebe sama i okolního světa a taky dost zvláštní přístup ve Francii devadesátých let k léčbě autismu (neuroleptika, studené zábaly). Nebo ve škole prazvláštní výchovný přístup pedagogů.
Koho toto téma zajímá, lze doporučit.
*
„Dlouho jsem přemýšlel, proč v době počítačů, virtuální reality a nahrazování nosičů dat v papírové podobě elektronickými soubory jsou malí žáci nuceni nosit aktovku, která u těch nejslabších a nejsubtilnějších může dosahovat až polovinu jejich váhy. Myslím, že dnes jsem už na to přišel: je to na politickou objednávku. Jde o to mládež zlomit a tím jí zabránit, aby se bouřila. Takhle se, ať chce, nebo ne, proti své vůli učí ohýbat hřbet pod tíhou povinností a pocitů viny.“
*
„Krátce nato si moje profesorka francouzštiny pozvala mámu do školy.
,Paní Horiotová, je tady problém: váš syn. Váš syn mluví vytříbeným jazykem. Bylo by dobré, kdyby toho nechal a vyjadřoval se na stejné úrovní jako jeho spolužáci.´“