Císař z Portugalie

Císař z Portugalie
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40283/bmid_cisar-z-portugalie-0va-40283.jpeg 4 26 26

Mistrně vyprávěný příběh otcovské lásky prostého venkovana, který nevýslovně miluje svojí dceru, vlivem jejího zblouznění se pomátne na rozumu a pokládá se za císaře z Portugalie... Vedoucí myšlenkou celého díla, prozařující osudy mnoha jeho hrdinů, vykreslených s hlubokou láskou a porozuměním, je požadavek dobra, obětavosti a lásky k člověku, zejména k člověku ponižovanému a trpícímu.... celý text

Přidat komentář

Alphwen
06.11.2022 4 z 5

Císař z Portugalie je navzdory svému názvu venkovský román, což je pro Selmu Lagerlöf typické, a pojednává především o neobvykle silném poutu mezi otcem a dcerou. V románu se odráží doba, kdy ho autorka psala – počátek první světové války, takže je prodchnutý poselstvím lásky, dobrého srdce, odpuštění a smíření, ale autorka to umí podat tak, že to vůbec nevyznívá jako klišé. Obdivuju, že po těch letech je to pořád velmi čtivé, a oceňuju špetku magického realismu i to, jak určitá tehdy rezonující společenská témata (mladá žena „na scestí“) autorka nelíčí na rozdíl od většiny tehdejších spisovatelů jako konec světa.

harena
21.10.2021 5 z 5

Překrásný příběh, který je psán nejen hlavou, ale i srdcem. Knihy se čtou a některé vás lapí a žijete s nimi. Sem patří Císař z Portugalie, ale i Gosta Berling od této spisovatelky. V anotaci je děj výstižně popsán a až při čtení vnímám, jak je celý příběh protkán hlubokou láskou k lidem. A i když rodiče milují své děti, je to přeci jen trochu jiná láska, než láska dětí k rodičům. Jan nebyl bohatý, ani urozený, ale možná měl nejvřelejší a nejbohatší srdce v kraji. Poslední stránky jsem četla několikrát, protože mi bylo líto, že už jsem na konci.
str.11
"Ne, nechte mně to děvčátko" povídal.
V tomže okamžiku vyčtly asi ženské něco z jeho očí nebo vyslechly cosi z jeho hlasu, co je všechny rozveselilo, protože bába nakřivila ústa a ostatní se daly do hlasitého smíchu.
"To jste, Jene, nikdy neměl nikoho tak rád, že jste pro něho dostal tlučení srdce?"
"Ne, řekl Jan.
Ale v téže chvíli pochopil, co asi uvedlo jeho srdce v pohyb. A nebylo na tom dost, ale počínal také tušit, co mu chybělo po celý jeho život. Neboť ten, kdo necítí srdce ani v zármutku, ani v radosti, ten jistě nemůže být pokládán za správného člověka."
str.242
"Jan není blázen," řekla. Ale Pánbůh mu zastínil oči, aby nemusel vidět, čeho by nesnesl. A za to můžeme být jedině vděčni.

Překrásná kniha, nádherné literární zpracování.


kahoma
09.08.2020

Nádherná kniha! Vřele doporučuji! Nadchla mě a přiměla číst další knihy od S.L. Ráda si ji někdy přečtu opět, nezestárne.

Abroš
29.02.2020 5 z 5

Krásný příběh otcovské lásky.Ikdyž je to příběh smutný,tak asi žádná kniha od Selmy Lagerlofové nekončí špatně.Všem,kterým se líbí,tak doporučuji Proklatce.

žlučníkář
08.12.2018 5 z 5

Kniha je to moc pěkná. Příběh podruha, co se nejdřív bojí narození svého dítěte, ale jak jí vezme poprvé do náruče, začne jí strašně milovat. Miluje jí tak, že když jim vytrhne trn z paty tím, že jim jede do velkoměsta vydělat nějaký ty peníze na záchranu chalupy a pár let (asi tak patnáct) se nevrací, zvencne se. Začne chodit po vsi a všichni ho maj za blázna, protože všem valí do hlavy, že je císař a dcerka princezna. Jenže všichni vědi, že neni a že ve městě zas tak dobře nepochodila. Prachy sice poslala a chalupu zachránila, ale blázen stará by byl mnohem radši, kdyby poslala sebe.

Docela dobrá ukázka toho, jak si mozek udřenýho chlapa vymyslí svuj vlastní příběh, aby se odtrhnul od skutečnosti, která neni zas tak růžová....

MOu598
09.08.2017 5 z 5

Četla jsem v květnu 2009. Podle mých poznámek:
Půvabná knížka, napsaná vypravěčským stylem.
Poutavé, přesvědčivé, hezké.

Atuin
21.01.2016 4 z 5

Ve své podstatě je to velice nenápadný příběh, každý kdo si jej přečte najde jeho velikost jinde. Je to obyčejné pomalé tempo, ale psané od srdce a beze spěchu. A to je na jejích textech to živé to magické.

jardadr
13.11.2013 5 z 5

Zažili jste to už někdy? Že jste začali víceméně díky náhodě číst knihu a pak jste poznenáhlu zjistli, že čtete naprostou klasiku a byli jste jí uchváceni? Tak to je případ mne a téhle knihy. Přišel jsem k ní jak slepý k houslím, ale lepší je uvěřit, že to byla tzv. "božská náhoda", a pak už jsem jen cítil jak trnu, protože tohle v ruce držím vybroušený drahokam-diamant. Jak je trapné, že výtvory lidského ducha jsou o mnoho méně ceněny, než kameny vytěžené z nitra Země. Zajímalo by mě, kolik lidí čtoucí literaturu zná dnes Selmu Lagerlof. A jaká škoda to je!
Tak dojmutý, vcítěný do života postav, jsem byl naposledy asi, když jsem četl od Piera Lottiho Islandského rybáře. Tohle bylo stejně silné. Chcete-li znát člověka v jeho opravdu lidské stránce čtěte tuto knihu. Chcete-li najít sílu ze svých proher, přečtěte si ji. Nemohu říct nic jiného, než naprostá literární krása a nádhera - srovnatelný niterní žážitek byl například z Dostojevského Zločinu a trestu.
Čtěte a objevujte!