Císařové snů: Příběh drog v devatenáctém století

06.03.2019

Když se řekne 19. století a drogy, představím si opiové doupě. Pokud si představím opiové doupě, vybaví se mi scény filmu Z pekla nebo ještě lépe - úvodní stránky Dickensovy knihy Záhada Edwina Drooda. A přece je to málo.

Císařové snů je knížka sice útlá, ale informačně velmi nabitá s tendencí mi pozměnit, respektive velmi rozšířit vnímání mého oblíbeného století a nutit k přemýšlení. Celkově se 19. století neslo v duchu zkoumání, objevování, odhalování a vynalézání, což platí o drogách jako o čemkoli jiném. Hlavně pro Západní svět znamenal objev stimulantů, povzbuzovačů i jízdenek do jiných světů, což v mnoha případech na začátku vypadalo jako cesta za poznáním, ale v důsledku zanechalo dalším generacím dárečky skutečně nepěkné.

A tak můžeme sledovat, kterak se první chemicky stvořená droga - rajský plyn - zneužíváním změnil v ohyzdnost; jak se prospěšný morfin a heroin v podobě pastilek či tinktur vynálezem injekčních stříkaček proměnil v jízdenku do pekel; jak se marihuana, která tehdejší badatele zvlášť neoslovila, stala symbolem drog a démonizovanou rostlinou; nebo jak povzbuzující koka v podobě kokainu rozprášila nejednoho člověka. To vše dáno do kontextů společenských, vědeckých, uměleckých i politických. Je zajímavé, že největší hrozbou pro všeobecnou západní společnost je droga nejvíc tolerovaná a dovolená - alkohol. Inu, asi je to vždy o užití a použití.

Abych to shrnul, drogový příběh Císařové snů rozhodně stojí za pozornost i přes malou kosmetickou vadu způsobené poněkud rozhozeným řádkováním českého vydání. Je možné, že v nakladatelství Dedalus se při vzniku knížky ponořili do studia taky trochu svědomitěji.