Číslo do nebe
Ivan Kraus
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/123516/bmid_cislo-do-nebe-748-123516.png
4
189
189
Ivan Kraus, herec, scenárista, loutkoherec a především spisovatel humoristických povídek je u nás nesmírně populární, přestože žil od roku 1968 v cizině a do vlasti se mohl alespoň částečně vrátit až po roce 1989. Jeho humor je totiž laskavý, mile absurdní, ironie spíš něžné a nadsázky spíš filozofické než karikující. Týká se nekonečných trampot a patálií velké rodiny, jejíž členové jsou na dáni tak výraznou individualitou, že to mezi nimi neustále jiskří. A do všeho se plete absurdita režimů a jejich pohůnků, proti kterým právě humor byl jedinou obranou. Autor se však svým viděním světa dotkl i něčeho velmi zásadního. Mezi sourozenci, mezi dětmi a rodiči i mezi manžely vznikají nám všem dobře známé neřešitelné situace, které hrozí přerůst v tragédii, pokud je neumíme obrátit v legraci. "Ušetříte za psychiatra," tvrdí Ivan Kraus. A tak se dá bez nadsázky říci, že se český národ dělí na ty, kdo četli Ivana Krause, a na ty, kdo ho teprve budou číst.... celý text
Přidat komentář
Jedno číslo by rozhodně nestačilo. To by musela být pořádná ústředna nebo bedna mobilů. Věřím, že takřka každý by se rád na něco zeptal.
Když jsme u toho nebe, řekl bych, že tato kniha je vlastně zpověď. Zpověď o rodině IK. Je to kniha s příjemnými, občas takřka s nepilovskými příběhy. Smutnější je to, že nejlepší část každého rodokmenu se již vždy nachází pod zemí. Asi nejvíc se mi líbil strýc Jaroslav. To musel být super exot! Také kácení stromu se velice povedlo. Tohle rozhodně stojí za přečtení!
Ono to z větší části už bylo i v jiné sbírce, ale přečetl jsem si znovu, tak znovu přikládám a žasnu. Nádhera. Ano, naživo to vyzní ještě lépe, ještě lépe jako rodinné historky, které jiní členové rozporuji, doplňují, komentují. Ale i tak. A samotné číslo do nebe je třešnička na dortu. "Ale on mu to nikdo nezvedne". Nejčistší suchý humor nad nejhoršími zločinci v dějinách.
Zábavné, čtivé a velmi lidské povídky z autorova života. Moje první kniha od Ivana Krause a milé překvapení. Vtipné, chytré a znamenitě napsané příběhy odehrávající se za nepěkných časů minulého století.
Ve srovnání s To na tobě doschne mě tahle sbírka bavila méně. Znovu bych ji nečetla.
Příjemná knižní jednohubka, která pobaví - v některých částech více, jinde o něco méně. Čtení o peripetiích autorovy rodiny v těžkých letech, kdy se běžní lidé dostávali do celé řady absurdních situací, ze kterých se snažili co nejelegantněji a pokud možno se ctí vybruslit. Někteří členové rodiny - např. dědeček a tatínek museli být vskutku zajímavé osobnosti.
Je to příjemné a lhké čtivo. Projede to váma, jak zmrzlina v parnym létě. Přijde mi, že Kraus je takovej typickej autor jedný knihy (po tom, co jsem dočetl To na tobě doschne, Rodinný sjezd, O mé rodinně a jiné zvířeně apod.). Mnohem lepší než to číst, je dát si to jako audioknihu. A nejlíp z toho veřejnýho čtení, ať to máte i se smíchem publika. Je to jedna z téch mála literatur, která se mnohem líp poslouchá než čte.
Příjemné, veselé a laskavé čtení, bez náznaku stěžování si… A, že by stesku díky absurditě doby mohlo být mnoho! Smekám!
Skvělá knížka. Hrozně moc oceňuju, že Kraus dokázal napsat tak moc vtipné povídky z doby, která určitě vtipná nebyla. Dozvěděla jsem se taky hodně nových věcí o tom, jak to tu vypadalo za režimu. A mezi mé nejoblíbenější povídky patří určitě "Maturita". Prostě úžasný
Krausův humor mě nikdy neomrzí a tyto kratičké povídky ze života početné Krausovic rodiny v období 50-60 let jsou asi nejpovedenější. Kdo od něj ještě nic nečetl toto je ta správná kniha na seznámení.
Tak tohle je moje nejoblíbenější "krausovka".Pokaždé se k této milé a čtivé knížce ráda vracím.
Ivan Kraus s humorem sobě vlastním, zde opět napsal dobrou, oddychovou knížku. S nadhledem přidal trochu cynismu, sarkasmu, ironie, vtipu a optimizmu... Protřepal, zaprášil laskavostí a super koktejl povídek je tu.
Nádherně laskavá vzpomínková knížka. Téměř celou dobu jsem se při čtení usmívala a občas se i nahlas smála. Úžasná rodina, dědou počínaje a mladým Janem konče.
(k tatínkově nedělní polévce s cibulí a česnekem) "Jednou někdo vylil zbytky polévky do popelnice a bratr Jan pak vyprávěl, jak viděl popeláře nad nádobou plakat."
Autor má smysl pro humor a já se ráda k jeho knížkám vracím. Ivan Kraus tu vzpomíná na dětství, na svoji rodinu. Je to nenáročné čtení, které pobaví a potěší
Poslouchala jsem ji jako audioknihu a tak mám patálie a příběhy rodiny Krausů vážně nejraději. Hlas Ivana nebo Jana všemu dodává nezaměnitelný humor. Ivan podává každodenní příběhy ze socialistického Československa s nadhledem, humorem i špetkou sentimentu. Škoda jen, že se jednalo pouze o pár krátkých povídek.
Inteligentní,jemný humor.Psáno s nadhledem až nepochopitelným, vzhledem k životním příběhům,kterým Krausovic rodinka prošla.
Nejvíc jsem se asi chechtal při popisu návštěvy kina.
Autorovy další knížky
| 1991 |  To na tobě doschne |
| 1992 | Prosím tě, neblázni! |
| 2001 | Medová léta |
| 2007 | Rodinný sjezd |
| 1998 | Má rodina a jiná zemětřesení |
V některých aspektech humor na úrovni Jerome K. Jerome. Moje nejoblíbenější postava je děda bývalý zemědělec.