Číslo na tvém předloktí je modré jako tvé oči - Vzpomínky
Eva Umlauf , Stephanie Oswalt
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481812/mid_cislo-na-tvem-predlokti-je-modre-ja-DkQ-481812.jpg
4
30
30
Radši na to děcko zapomeňte, beztak nepřežije… S touto větou byla matka Evy Umlaufové konfrontována na začátku roku 1945 po příjezdu do Osvětimi. Její dceři jsou dva roky, patří k nejmenším dětem v koncentračním táboře, je vyhladovělá k smrti a velmi vážně nemocná. Eva Umlaufová si později nebude schopná tuto část svého života vybavit, dědictví její minulosti však bude neustále dřímat kdesi pod povrchem a formovat celou její životní cestu. Evě Umlaufové se po několikaletých rešerších podařilo odhalit a zachytit rodinnou minulost, která se čte jako živá, napínavá reportáž. Její mnohovrstevnatá autobiografie dalece přesahuje osud jedné rodiny. Eva Umlaufová se narodila v roce 1942 v pracovním táboře pro Židy ve slovenských Novákách. Vystudovala medicínu v Bratislavě a v roce 1967 odešla do Mnichova, kde do současnosti působí jako terapeutka. Stefanie Oswaltová je nezávislá novinářka a autorka. Žije v Berlíně.... celý text
Literatura faktu Válečné Historie
Vydáno: 2021 , AkropolisOriginální název:
Die Nummer auf deinem Unterarm ist blau wie deine Augen, 2016
více info...
Přidat komentář
Autorka se narodila v pracovním táboře v Novákách, kam byli deportováni její rodiče a v té době byla její matka těhotná. Po dvou letech jsou zařazeny do posledních transportů 3.11. 44 do Osvětimi, kde její matka 26.4.45 porodí druhou dceru, ale naštěstí už nebyly v provozu plynové komory, protože ona i její matka byly velmi nemocné a určitě by nebyly ušetřeny. Nepamatuje si nic z té doby a její matka jí tu dobu nevypráví. V knížce je vzpomínaný jejich život po válce, pozdější studia, kdy vystudovala a stala se dětskou lékařkou, její odchod do NSR a svatba, aby se dostala z moci StB. Teprve až v Německu se seznamuje se židovskými tradicemi a dává dohromady svou minulost. Dost je popisován vztah mezi bratry jejího manžela, ale její sestra se v ději nějak vytratila a spíš má člověk pocit, jako by byla jedináče. Začátek mě moc nezaujal, vadilo mi, že děj skáče v minulosti a zároveň probíhá současnost, ale celkově bych knížku určitě doporučila.
Kniha sa ku mne dostala úplnou náhodou. Registrovala som, že existuje, ale neplánovala som pridať si ju na zoznam prečítaných kníh o holokauste. Priznávam, že najmä kvôli môjmu (mylnému) predpokladu, že už mi nič nové k tejto téme neprinesie.
Ale ako som minule kráčala knižnicou k okienku, všimla som si ju na polici (aj keď sa mi zdá, akoby sama priťahovala môj pohľad :) a zrazu som sa našla, že si ju nesiem domov. A dobre som urobila, ja domýšľavá koza, vraj nič nové mi neprinesie...
Číslo na tvojom predlaktí je modré ako tvoje oči je úplne iná, ako očakávate. Nie je to, prepáčte za ten neomalený výraz- klasické svedectvo preživšej. Je to pátranie "svedkyne dôb", je to opis mnohých životov, priamo, viac-menej priamo až nepriamo ovplyvnených šoou a všetkým, čo nasledovalo po nej.
Som presvedčená, že výnimočnosť tohto diela nespočíva len v unikátnom postavení Evy Umlauf, ktorá podľa vlastných slov stojí na prahu medzi prvou a druhou generáciou preživších, ale najmä v jej povolaní psychoterapeutky, vďaka ktorému nam dokáže sprostredkovať veci, ktoré by inak nedokázala.
Životní příběh ženy, která jako dvouletá přežila Osvětim. Kniha je více méně pátráním, protože sama nemá žádné vzpomínky a matka jí o jejich životě v táboře nevyprávěla.
Táto kniha sa nás týka. Rozpráva príbeh ženy, ktorá sa v roku 1942, päť dní pred Vianocami, narodila v židovskom pracovnom tábore v Novákoch.
Kniha opisuje jej narodenie v koncentračnom tábore, kde sa narodila ako jedna z 5 detí...potajomky v zime, mraze...
Kniha ponúka veľa historických opisov z obdobia II.svet.vojny...
ODPORÚČAM pre nadšencov kníh o vojne
Zajímavá kniha. Trochu jiná, než běžné knihy o holocaustu. Největší předností pro mě byly informace o slovenském táboře Nováky. Společně s autorkou ovšem putuje celým dvacátým stoletím až do současnosti.
Ak ste doteraz prečítali aspoň niečo z tematiky holokaustu, určite máte minimálne všeobecný obraz o dianí, zverstvách a celkovej situácii. Biografia autorky Evy Umlauf je však z celkom iného súdku. Je o živote dievčatka, ktoré sa narodilo v slovenskom pracovnom tábore Nováky a medzi jej prvými životnými krokmi bola aj cesta do koncentračného tábora Osvienčim. Sprvu som trochu "bojovala" sama so sebou a vravela som si, že čo chce tým všetkým vlastne povedať, nakoľko bola batoľaťom a nič si nepamätá. No postupne mi začalo dávať zmysel to, o čo sa chcela podeliť. Neočakávajte srdcervúci príbeh zlynčovanej ženy, to nie. Eva Umlauf sa skôr chcela podeliť o spomienky, ktoré sa jej podarilo pospájať od rôznych ľudí, archívov, fotografií... Ona týmto akoby hľadala cestu k samej sebe... Je to naozaj iná kniha, aké som doposiaľ čítala, avšak som za ňu vďačná, lebo poskytuje ďalší a možno celkom odlišný pohľad na obdobie holokaustu a predovšetkým jeho dopad na preživších.
pôvodne som nechcela dať komentár žiaden.
nikdy som nesúhlasila a nesúhlasím so žiadnymi zverstvami, ktoré pácha človek na akomkoľvek inom tvorovi, slobodu si vážim nadovšetko. duša ma bolí za všetky ľudské obete na ktorejkoľvek zúčastnenej strane najhroznejšieho z období ľudskej existencie vôbec.
ale s takou nenávisťou a nepodloženým strachom zo slovanov a Slovákov, aké mi predviedla autorka v tomto diele, som sa ešte nestretla. horšie už môže pôsobiť len myšlienka, že kniha vyšla v rôznych jazykoch v rôznych krajinách a čo s ľudským postojom ku krajine to spraví. nie, nehovorí zo mňa pocit ukrivdenia, že som Slovenka. som si plne vedomá, kto bol Tiso, kto boli slovenskí kolaboranti s hitlerovcami.
mám žijúcu mamu, ktorá prežila druhú svetovú vojnu, pamätá si židov a ich postavenie v obci z čias pred vojnou a počas vojny, aj po vojne. neraz sa rozplače, keď s ňou preberám pamäti na deportáciu, na úteky pred bombardovaním, na zlodejské plienenie nemeckých vojakov, na ich zlomyseľné výčiny na jednoduchých dedinských dvoroch, na časy kolektivizácie , áno aj na časy návštevy obchodu u žida ešte pred vojnou ... aj tie boli do plaču ...
keď som sa v knihe dostala na stranu, ako sa autorke žilo na území Slovenska po návrate z Osvienčimu, vďaka americkým organizáciám, zaklapla som ju a z celej sily som ju šmarila do kúta. keby pani Umlauf tušila, ako sa žilo slovenským deťom po vojne ... aké posttraumy na nich zanechávalo obdobie bez jedla potom, a naozaj nie všetci zdúchli do Mníchova!, keď sa im zdalo, že život je na nevydržanie ...
nie, nie som antisemita ... je mi jedno, akej národnosti, či vierovyznania je autorka ... iba mi je občas blinkavno z toho náreku pri brehoch ...
Každá kniha, ktorá sa týka tohto obdobia je výnimočná a iné sa nedá povedať ani o tomto diele.
Predsa len ide o skutočné príbehy ľudí, ktorí prežili peklo.
Avšak túto knihu hodnotím inak než tie ostatné (nie horšie, len inak).
Autorka píše o svojom živote a udalostiach počas viacerých “režimov” od narodenia. Ale keďže dieťa si prvé roky nepamätá, odzrkadľuje sa to v knihe. Roky ktoré strávila v Novákoch a Osvienčime nie sú z jej života, ale zo zozbieraných informácií a dohadov. V podstate sú tam uvedené všeobecné informácie, ktoré o tomto obdobie čitateľ už pozná.
Tato knížka popisuje život a příběh Evy, která se jako dvouletá dostala do Osvětimi se svou matkou. Obě přežily, ale jejich život po válce také nebyl nijak moc jednoduchý a lepší. Jakožto Židovky musely čelit opatrnosti, s kým se setkávají a co si volají a s kým. Hovory byly odposlouchávány, takže když Eva s někým telefonovala, musela být opatrná. Postupně se snažila žít jako normální dívka - žena, snažila se setkávat s novými lidmi, najít si partnera, založit rodinu. O svých vzpomínkách na tábor s nikým nemluvila, až v pozdějším věku byla ku příležitosti osvobození Osvětimi, pozvána aby měla projev jakožto přeživší.