Údolí nejčistších radostí
Jan Šmíd
Čisté radosti série
< 3. díl
Převratné události v rodině donutí Nata Jessela, aby se opět vydal na cesty. Nejprve hledá posádku havarovaného letadla v divočině obývané Indiány, pořídí si tam malamuta a s ním putuje až do Cedar City. Aljašský pes se jmenuje Lord a v Utahu i Arizoně je mu pořádně horko, stejně jako Natovi při různých prekérních příhodách, které má Lord na svědomí. Nicméně hlavní otázkou pro oba zůstává, zda se vrátit do Kanady, nebo zůstat na americkém Jihozápadě, kde má Nat své Údolí nejčistších radostí.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Po několika brutálních knihách jsem se opravdu těšila na útěšné čisté radosti. Četla jsem první díl, takže jsem tušila, že to bude uklidňující, přes všechny nejistoty a peripetie hlavního hrdiny. A se začátkem knihy se ztratí letadlo, v lesní pustině Kanady, bez jakýchkoli signálů, a to byl pilot na palubě s převáženým vězněm sám... Pěkně uklidňující začátek...
I pokračování v první půli knihy, kdy pilota hledalo docela hodně lidí - opravdu to nebyla pustina bez živáčka, jsou tam samotáři zálesáci, rodiny, osady, indiáni, a svým způsobem k sobě mají blízko, zajímají se o dění kolem sebe včetně vzdálených sousedů, které třeba ani neznají. Dramatické situace střídají nejen zálesácká, ale i obyčejná lidská moudra, nikdo nehysterčí, všichni své i cizí osudy berou vlastně v klidu, musí se prostě podle nevratných změn zařídit, víceméně sami si poradit. A pokud to nejde tam, kde je zima opravdu dlouhá a krutá, musí se odstěhovat jinam.
Druhá půle je jiná, slunečnější, jak se Nat vrací do Utahu a zkouší si obout zase botky podomního obchodníka (přesněji obchodníka-dodavatele spodního prádla, příležitost pro každého, po velmi rozsáhlém území přesahující hranici státu). A po patnácti letech v Kanadě zase vidí nevyhnutelné změny, spousta starých známých už není, ostatní se mění, někde už není krám, někam se mu vůbec nechce. Ale zase to bere s rozvahou. Závěr je dílem překvapivý, dílem nikoliv - hrdina hledal klid na stará, sedmapadesátiletá, kolena...a parťák Lord malamut mu nestačí.
Líbilo se mi, jak jsou tyhle knihy jiné. Dějově i postavami naprosto nečekané z pera českého autora. Představení zcela odlišného života, nebo dokonce životů, přesto základní pravdy a pravidla jsou všude stejné. Není to z nejmodernější doby, internetová, satelitní a mobilní komunikace ještě není, ale jinak se tamní život asi dodnes zas tak moc nezměnil. Osvěžující.
Poslední kniha z trilogie, opět mě nezklamala. Je to skutečné pohlazení ve formě laskavého příběhu.
Tímto dílem si spravíte chuť po předchozím trochu smutném. Vrátíte se za Natem a jeho milými.
Na první díl to sice nemá,ale i tak bylo více než příjemné se začíst do dalších životních peripetií Nata a jeho psa Lorda.Good Heaven!75%.
První část nebyla až tak čtivá, ale druhá půle vše vynahradila. Celá trilogie je balzám na duši.
Všechny tři díly jsou akorát stvořený na to,aby člověku zvedly náladu,pobavily, aby si u nich člověk odpočinul. Moc se mi to líbilo a myslím,že jednou si o Natovi přečtu znovu :-)
Poslední díl mi vrátil poetiku a "miloučkost" toho prvního. Jsem ráda, že jsem příběh dočetla až do konce, protože mi do duše opět mohl vejít klid. U dvojky jsem měla někdy sto chutí s knihou praštit, protože "to snad nemyslí ten Šmíd vážně!!!". Ale když tak o tom přemýšlím, je to jak se životem. Také mi někdy připadá, že to snad nemyslí vážně, a teprve s odstupem, když dočtu/ dožiju danou kapitolu až do konce, pochopím, proč a nač. Takže nakonec si všechny díly pochvaluji, protože se tak pěkně doplňují a nebýt toho druhého, asi bych si u třetího tak krásně neoddychla a možná by mě to ani tolik nebavilo! Tak jako život, který se hezky odvíjí jako po másle, až nakonec zjistíte, že už tak nějak jedete pořád stejně a chybí tomu opravdovost, šťáva a dobrodružství. No, pane Šmíde a Nate Jassele, vám zřejmě nechybělo ani jedno.
Poslední díl trilogie. U mně dobrý. Na první díl sice nemá, ale četla se mi příjemně a opět jsem se nad ní skoro celou dobu usmívala.
Třetí díl trilogie o Natu Jesselovi nemá lyriku dílu prvního, ale naštěstí (pro mě) ani tragiku dílu druhého. Přišla mi trochu jako dvojkniha, každá půlka o něčem úplně jiném, a také trochu jiným způsobem. První půlka je výrazně epičtější, druhá zadumanější ale zase chaotičtější. Nicméně kniha je to pěkná. Ale stejně jsem měl skončit dílem prvním, ten je s ohromným náskokem nejkrásnější.
První půlka měla výrazně rychlejší spád, než druhá, kde se Natův život zase zvolní. Konec byl pro mne překvapivý. Taky jsem si uvědomila, že čtení o jeho neuspěchaném způsobu života a líčení okolní krajiny a přírody byl pro mne relax, ale sama bych nebyla schopná takhle osaměle žít.
Skvělou první část knížky mě nadchla. Druhá část, kdy Nat zase cestuje po Utahu, a takový trochu pohrkaný konec mi to trochu zkazili, ale stále se jedná o nadprůměrné čtení, kterému nechybí vtip a nadhled.
Poslední z "radostí" o tom, jak jde život pořád dále a my musíme přijímat to, co nám přinese.
I tento díl je odpočinkové, milé čtení. Kniha je plná poutavého vyprávění o přírodě, o lidskosti a lásce i strachu o svoje blízké. Vřele doporučuji.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2002 | Čisté radosti mého života |
1989 | Ve znamení Lva |
2002 | Údolí nejčistších radostí |
1989 | Návrat čistých radostí |
1987 | Upíři |
Knížka je jak dvě.
První půlka napínavé hledání spadlého letadla, druhá půlka návrat do "radostí".
Víc mě bavila první půlka, té bych dala tak 6 hvězdiček a doporučuji, druhá půlka průměrné 3*.
Ale jo, je to místy zase vtipné, zima leze za nehty...