Čistý
Andrew Miller
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165027/bmid_cisty-ovQ-165027.jpg
4
133
133
Rok kostí, špinavých hrobů, úmorné práce. Rok mumifi kovaných mrtvol a zpívajících kněží. Rok znásilnění, sebevražd, náhlých úmrtí. A přátelství. A touhy. A lásky… Rok tak odlišný od všech ostatních, které prožil. Paříž v roce 1785. Přeplněný starý hřbitov zamořuje vzduch zápachem a znepříjemňuje život lidem v jeho okolí. Do tohoto prostředí přichází mladý venkovský inženýr Jean-Baptiste Baratte s královským pověřením k demolici kostela i hřbitova. Ale hřbitov má už od nepaměti své místo v srdcích místních obyvatel. Někteří si proto život bez kulis kostela a hřbitovních zdí nedokážou představit. Baratte svou práci zpočátku chápe jako příležitost přispět vlastním dílem k historickému pokroku a coby muž vyznávající ideály rozumu a osvícenství se pouští do odstraňování historického břemene, které sužuje celou Paříž. Ale zanedlouho vytuší, že zkáza hřbitova by mohla být předehrou jeho vlastní zkázy.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , HostOriginální název:
Pure, 2011
více info...
Přidat komentář
Dlouho jsem se odhodlávala k přečtení, vyplatilo se. Skvělá knížka, syrová, odlišná.
Pro mě průměrný historický román z neobvyklého prostředí hřbitova. Některé popisy dějů jsou poněkud nechutné,ale dá se to přežít. Možná kdybych znala podrobněji Paříž, tak bych si to užila víc, v popisech ulic kterými jde jsem se mnohdy hodně ztrácela.
Pro mě čtenářské překvapení, neboť historickým knihám příliš neholduji. Příběh jednoho mladého architekta, odehrávající se v Paříži 18. století, poutavý, nevšední, přesto uvěřitelný děj. Skvělé čtení, doporučuji.
Takové laskavé čtení,. Žádné velké zvraty, ale ani nuda,.. Příběh jednoho "inženýra - architekta" v jedné z etap jeho života při likvidaci hřbitova v malé části Francie,..Kniha neurazí, ale nic pro mě,.. Čekala jsem větší zvraty v ději,..
Kniha s velmi působivou atmosférou. Ten zápach bude muset čtenář doma vyvětrat. Ano, to se autorovi povedlo na jedničku. Měla jsem ale trochu problém s přítomným časem, ve kterém je děj vyprávěn. Zkrátka mi tam neseděl. Stejně tak mi chyběla, mimo hlavní motiv čištění hřbitova, i nějaká rozvinutější dějová zápletka. Kniha rozhodně těží na atmosféře a popisu, ale na děj je poměrně chudá, ničím v průběhu nepřekvapí.
První co mne z počátku uchvátilo byl obsáhlý popis detailů, ze kterého jsme byl uchvácen a nemohl jsem se dočkat další chvíle kdy na text najdu klid a čas v prostoru. Postupně toto, ale bohužel pro mne ustupuje, dílem možná ztráty dalších detailů a dílem přijetím stylu příběhu. Komentáře "morbidní, drsné" - vůbec v textu nepotkávám. Tyto přívlastky se spíše hodí pro klasiku Na západní frontě klid bych řekl, než k tomuto románu. Pokud knihu vezmete do ruky, není třeba spěchat, styl čtení "jedním dechem" Vám vezme hodně z hodnoty příběhu. Bohužel na konci příběhu samotného něco prostě chybí a zůstává více bodů, které by čtenář dořešil raději, než že za co Jean-Baptiste utratí vydělané peníze a posune se o krok ve svém životě ... co starý farář, co záhadní horníci a Armand a Guilottin .... Přes toto všechno určitě klasickou papírovou knihu posunu na vyšší příčky knihovny a určitě ji nepostoupím dále ... jsem rád že jsem pro tentokrát zase zamítnul e-knihu do knihovny virtuální.
Pár zajímavých řádek najdete na Wikipedii pod heslem "Hřbitov Neviňátek", přečtete-li před knihou, ztratí příběh smysl ...
Podle všech kritérií dobrý, dokonce velmi dobrý román. Čte se hladce, je uvěřitelný, historicky věrný, pokud to dovedu posoudit. Právě proto přemýšlím, proč mně osobně nebyl příliš sympatický a asi se k němu nikdy nevrátím. Možná je to způsobem vyprávění v přítomném času, který mě osobně trochu ruší, ale nejspíš i jakýmsi vyloženě osvíceneckým chladem a jistým odosobněním, které z textu cítím. Což je vlastně v pořádku, vzhledem k tomu, že jde o vyprávění z konce 18. století.
Číst Čistého - to je čiré potěšení. Málokterý autor dokáže tak silně vtáhnout do popisovaného prostředí (a kouzlo zde skutečně tkví v detailech). Čtenář prakticky prochází pařížskými ulicemi konce 18. století společně s Barattem.... Na můj vkus sice celý příběh vyznívá trošičku do ztracena, to ale nijak nezhoršuje výsledný dojem. Víc takových knih!
Žiadna výrazná temnota, ani depresia, ako by sa dalo podľa anotácie očakávať. Nič, čo by prekračovalo rámec kulís - starý Paríž, zatiahnuté zimné nebo, starý cintorín. Popis vtedajšieho Paríža je super, ale o nič lepší od povedzme Otca Goriota či Zvonára u Matky Božej. Možno s tým rozdielom, že doboví autori nezmieňovali veci pre nich všedné (nočník v rohu lóže divadla a pod.). Dajme tomu, že tieto detaily pomôžu dnešnému čitateľovi lepšie nahliadnuť do prostredia, v ktorom sa príbeh odohráva. Ani príbeh nie je nijak zvlášť originálny, teda je, ale len v tej miere, do akej je originálny dej každej dobrej knižky.
Čistý je hlavne príjemný text, do ktorého je radosť ponoriť sa, užívať si autorov pohodový štýl, pomalú gradáciu deja, predstavovať si hlboké šachty, kopy kostí, pracujúcich flámskych banníkov či Heloisu. Knižku považujem za veľmi vydarenú oddychovku na upršané jesenné večery.
Číst Čistého je čtenářská radost. Je to kniha, která je literaturou s velkým L, kniha, kterou charakterizuje nádherný jazyk, kniha, která dokáže popsat vše tak, až si připadáte, že jste součástí děje, že s Barratem žijete v té smradlavé Paříži, která se ani trošku nepodobá té dnešní. Děj plyne jaksi sám o sobě, přestože v něm jsou důležité zvraty, nijak vás neochromí, prostě jsou a vy je berete tak, jak přichází. Je to tak plné života (ač to zní divně vzhledem k tématu knihy), opravdovosti, lásky ke slovu i místu, že román chcete číst znova a znova a dál si užívat to krásné proplouvání mezi slovy a větami. Existuje hodně dobrých knih, které přečtete, líbí se vám, ale za pár měsíců už si stěží vzpomenete na název. Na Čistého jen tak nezapomenete!
Začtěte se a ocitnete se v Paříži roku 1785. Ucítíte její pachy, zhýralost i dřinu, absenci hygieny, trudnost žití, odevzdanost i zárodky revoluce. Budete tam a současně budete vděční za návrat do současnosti. Likvidace hřbitova byla grandiózním dílem a kniha o ní mi přinesla nové poznatky i skvělý, poněkud deprimující, čtenářský zážitek
Román, co útočí smradem. Tlejícími kostrami, výkaly v nočnících a zkaženým dechem. Veliký palec vzhůru za to, jak Miller košatým jazykem popisuje starou Paříž a postavy spíše načrtává, než aby se zdlouhavě babral jejich minulostí. A ve vší té práci, kterou si dal s vytvořením živoucí a nevábné části Paříže, se rozhodl popadnout příběh za pačesy až v samotném závěru knihy. A mně to nevadilo. Rozměrně jsem si totiž užíval drobných detailů a (díkybohu) nepřehnané porce deprese.
Čistý má tu nejdůležitější přednost dobré knihy: strhující nevšední příběh.Není to jen historický román o Francii před revolucí, ale příběh mladého muže, kterému nařídili exhumovat obrovský hbřitov s kostelem. Kniha je originální, vtáhne do děje, jednoznačně doporučuji k přečtení.
Kniha, která nemá jen hezkou obálku, ale i text v ní obsažen je více než čtivý. Příběh nenásilně graduje, s citem napsané postavy, popsaná část Paříže. Po dočtení mi bylo líto, že nemá ještě o pár stránek více. Velmi pěkná kniha, jak po vzhledové, tak obsahové stránce.....Za mě tak 4 a půl hvězdičky.....
Čistý
Zajímavá kniha, úplně jiná, než na jaké jsem zvyklá, nic méně první polovina úžasná, druhá už trošku pokulhávala a prakticky z toho nic moc nevylezlo :-).