Cit slečny Smilly pro sníh

27.11.2018

Kniha se zvláštní poetikou a zvláštní hrdinkou, které mi nejsou úplně blízké, ale hodně mě zaujaly. Postavy a události vnímáme čistě pohledem slečny Smilly, která se hodně zaměřuje na detaily, ale s lidmi jí to možná tolik nejde, jako poloviční Gróňanka a poloviční Dánka jen obtížně hledá své místo. I proto je někdy těžší se v postavách orientovat, zvláště když autor trochu zlomyslně používá podobná jména. Dalo se to ale zvládnout a kniha se mi i tak velmi líbila. Stejně jako jiným mi ale děj na lodi přišel už poněkud přitažený za vlasy a Smilla v něm trochu příliš nezničitelná...

24.10.2018

Vic než detektivku jsem knihu vnimala jako informace o vztahu Dánů ke Grónsku. Překvapil mě až samotný závěr příběhu.

04.10.2018

Kniha náročná na soustředěnost a koncentraci. Alespoň pro mě byla. Bohužel jsem ji četla v době, kdy mě od čtení odváděla spousta jiné zábavy a povinností. Na tohle období to byl dost nešťastný výběr. Víc jak měsíc jsem žádnou knihu už dlouho nečetla.
Po literární stránce není nejspíš co vytknout. Příběh sám o sobě zajímavý. Číst o životě Eskymáků, o ledovcích a krách, o vlastnostech ledu a sněhu bylo poutavé. Doporučila bych spíše „fajnšmekrům“ než běžným „konzumentům“.

24.09.2018

Zvláštní... mrazivé prostředí, ve kterém jde v každé minutě o život, je v knize popsané sugestivně. Příběh je v druhé polovině- na lodi- jaksi uměle natažený, ale i tak stojí za přečtení těm, kteří rádi poznávají neobyčejné postavy, duše.

04.09.2018

Pro mě velmi dobře napsaná a jedním dechem se čtoucí kniha, příběh nevšední. Z mého pohledu autorova nejlepší kniha dosud.

18.08.2018

Můj celkový dojem je dobrý, líbily se mi popisy sněhu, Grónska, Inuitů, ironie i postava Smilly...jediné co mi přijde trochu moc je ten předkonec...

07.08.2018

Po pravdě, nečetlo se mi to úplně snadno, autorův styl (nebo je to v překladu?) není příliš "user friendly", což ale není výtka vůči němu, spíš vůči mé mizerné schopnosti koncentrace (asi nejsem sám, kdo se trochu ztrácel v postavách). Ale co mě okamžitě okouzlilo, byla hlavní hrdinka. Její myšlenkové pochody, plné jízlivých ale neskutečně trefných komentářů i kruté sebeironie, mi trochu připomínaly detektivy z drsné školy. Phila Marlowea, Lewa Archera a tuhle sortu. Díky tomu mi byla ohromně sympatická. Navíc myšlenková nadstavba (kořistnictví evropské civilizace, vykořeněnost, odcizení) tady není jen přívažkem detektivní zápletce, jak to obvykle bývá, ale spíš naopak. Celá... tak dobrá, většina té současné severské krimi vlny zaostává za Høegem o několik délek.

21.07.2018

Poslední dobou si, snad podvědomě, vybírám knížky se zvláštními ženskými postavami. Smilla jim v mé hlavě asi vévodí. Není to pro mě zcela uchopitelný člověk, je v ní mnoho stránek, které se na první pohled v jedné osobnosti těžko snoubí, ale když si promítnu linii jejích charakterových rysů, dovede mě to nakonec i k tomu, že se nějak vyrovnávám i s její těžko uvěřitelnou podobou v druhé části knihy. Brilantní matematický mozek vědkyně, volba určité sociální izolace (až na zásadní výjimku, která určila celý děj), vzpurnost a touha po pravém domově, neztotožnění se s některými aspekty dánské civilizace, touha po spravedlnosti i pomstě.
Autorův styl jsem si oblíbila, mám ráda soustředěné čtení, které je při tomto způsobu zápisu dialogů a pasážích odborného charakteru nutností. Celkově hodnotím knihu jako nevšední a velmi zajímavou.

12.07.2018

Kniha má výborný začátek. Konec je ale podle mého názoru příliš akční a těžko uvěřitelný.

08.07.2018

Druhá dánská kniha během jednoho měsíce ..... Sedmé dítě se mi líbilo víc. Kniha o amatérském pátrání slečny Smilly po vrahovi malého kluka, velkým plusem je svérázný humor, mínusem je (podle mého) zbytečně akční a proto málo uvěřitelný konec.

18.06.2018

Kniha mne nenadchla, připadala mi rozvleklá.

29.05.2018

" ty nikoho nemiluješ. Ty nemáš ráda ani sama sebe. Ty nejseš opravdová ženská. Když jsem tě táhnul po těch schodech, všimnul jsem si tý špičky, co z toho pytle koukala. Byl to šroubovák. Jako když se člověku postaví. Tys ho probodla, člověče." Jeho obličej je plný údivu. "nevím, co si mám o tobě myslet, člověče. Seš dobrá víla mezi touhle bandou ničemů. Ale seš taky studená, jako nějakej skřet, doprdele.."

...jednoho říjnového dne klesne teplota během čtyř hodin o třicet stupňů Celsia a moře se utiší, a je jako zrcadlo. Čeká, aby předvedlo zázrak stvoření. Moře a mraky teď splývají v oponu z tlustého šedého hedvábí. Voda zhoustne a lehounce zčervená, jako likér z lesních plodů. Z hladiny se uvolňuje modrá mlha mrazivého oparu a vznáší se nad vodním zrcadlem. Pak voda ztuhne. Z temného moře te'd chlad vytahuje růžovou zahradu. bílý koberec ledových květů ze slaných a zmrzlých kapek vody. Budou žít možná čtyři hodiny, možná dva dny....

...a přesně tak to nějak bylo..poezie ledu a sněhu, přibližována vílou či skřetem, záhadnou slečnou Smillou... Smillaaraq Qaavigaaq Jaspersenová... milovnice pěkného oblečení, módy, ledu, sněhových plání..svoboda v duši, v mysli...přítelkyně osamělých, utlačovaných...
přibližuje nám střet svých lidí - Inuitů s dánskou kulturou...proměnu malých spokojených eskymáčků v bludičky v evropském světě..ztrátu iluzí, ztrátu domova, svobody.
A pátrá... knížka ve mě zanechala přesně ten správný, znepokojivý pocit..kdy se Vám něco krutě líbí, a jen nehýčká, ale i řeže. Okamihy ledové a sněhové básně střídány brutálním násilím... Děj, zejména konec zamotaný takovým stylem, že jsem se ztrácela v souvislostech, kdo je vlastně kdo, jakou úlohu měl v minulosti...a pak vlastní hledání tajemství v hlubinách... konec otevřený, to já můžu...ale pasáže na Kronosu, všechny ty propletence, ty bych nejraději přeskočila... i tak , navzdory mým výtkám, zůstal silný dojem....

jak píše kdosi v komentářích přede mnou, je to knížka citátů...tolik nádherných myšlenek, a i popisů přírody (přitom se jedná o dvě věci - vodu, a nebo zmrzlou vodu - na sníh či led... tolik zajímavostí ze života Inuitů, jejich zvyky, jejich myšlenky, jejich přístup k bytí...líbilo se mi prokládání textů originál inuitskými slovy pro dané věci...

a nejdůležitější věc - když chcete stopovat po Galaxii, vemte s sebou ručník....na večeři s Marilyn vemte sebou jachtu...a do Grónska ideálně šroubovák :)

Smillo, budu si tě pamatovat dlouho...a nejspíše se ještě setkáme !

02.04.2018

Román Petera Høega je mistrným příkladem toho, že děj knihy je vyjímečně upozaděn popisy, až rituálně jemnými náznaky neznámého, dosud nevylíčeného - ať se již jedná o krajinu, etnikum, jeho rituály, vjemy, cítění a vnímání světa. Je zvláštní, že záhadné úmrtí chlapce vyvolává stejně "mrazivé napětí" jako sníh jemně dopadající na střechy domů, obdobně jako bychom zatřepali sněživou koulí - suvenýrem s umělým sněhem kdysi v dětství. Čím déle se děj odvíjel, stával se víc neostrým v původních obrysech - i přesto, nebo možná právě proto, mne tolik bavil a vyjímal se mezi jinými způsoby vyprávění a nabaloval a sebe další rozměry Høegových rozměrů a poznatků, stejně jako u sněhové koule tam ze "severu sněžných plání" ... Jedna z knih, ke které se po nějaké době zas vrátím, už jen kvůli těm tetelivým i ryzím pocitům a zvědavosti, zda znovu zafungují ... Závěrem ještě jedno umocnění, u četby této knížky mi v uších zněla Björk (ale to už je těch asociací moc .-))

18.02.2018

Stává se mi jen výjimečně, abych se s někým na DK téměř stoprocentně shodla v hodnocení a měla pocit, že už vlastně všechno podstatné napsal za mě. Tentokrát se to jen pár komentářů pod tím mým povedlo @Eremites, takže pouze dodám, že souhlasím v plném rozsahu a napíšu jen pár drobností navíc.
Kdyby se Høeg držel v celé knize toho, co pro mě tak brilantně fungovalo v první polovině, odpustila bych mu i nadliské výkony Smilly a ohraný syžet. Protože mi zprostředkoval svět, o němž jsem měla jen velice mlhavé tušení. Protože jeho popisy Grónska, tamějšího života a svérázu obyvatel svérázného místa planety, mi učarovaly. Magičtěji na mě už působily jen popisy jídla. Snad nikdy jsem ještě nečetla knihu, ve které by bylo něco tak prostého, jako je vaření, popsáno s takovou poetikou. Bavila mě většina postav "před lodí", detektivko-thrillerová linie byla na mě moc překombinovaná a vlastně mě vůbec nezajímala. Ale vůbec. V jednu chvíli už to všechno začalo být prostě jen absurdní, Smilla Nesmrtelná a všechno takové uklopýtané, udýchané, upocené. Jako pardon, ale kdyby se jí chtěli zbavit, tak ji prostě hodí do vody a nazdar, ne? Uklouzla ve sprše a přepadla přes zábradlí, nazdar. Nějak jsem si neuměla představit, jak to mohlo celé vypadat. I to byl nakonec poměrně velký kámen (haha, vnímáte tu paralelu?) úrazu.
A pořád mi v hlavě vyskakoval Deception Point od Browna - nicméně ten vznikl až celých deset let po Smille, takže jestli se někdo od někoho inspiroval, je jasné, kdo a od koho.

10.02.2018

Peter Høeg je bezpochyby jedním z několika dánských spisovatelů, jehož díla získala světovou pozornost pro dánskou literaturu. Plastický příběh glacioložky Smilly, který mi připomíná běh přes překážky, patří dle mého mezi jeho lepší či spíše nejlepší. Dílem detektivními konturami, dílem zachycením odvěkého rozporu mezi dánskými kolonizátory a Gróňany/Inuity vystavenými ve své době násilným projevům podánštění vedoucím v mnoha případech ke ztrátě identity, alkoholismu a sebevraždám. Více než zajímavé pro mne byly informace o ledovcích, ledu a sněhu i sondy do dějin Grónska i dánského kolonialismu. Høeg poodkrývá i současnou podstatu vztahů mezi Inuity a Dány dnes hlasitě vyznávajícími rasovou toleranci a sociální rovnost, umně však před světem skrývající nikdy zcela potlačený rasizmus a snahy o asimilaci dříve podrobených národů. Zejména když jsou na nich finančně zcela závislé... Smilla sama je zvláštní, nejednoznačná a tajuplná postava, o to je mi však sympatičtější.

18.01.2018

místy velmi originální, jindy zase zdlouhavé, napínavé... prostě smíšené pocity ale každopádně stojí za přečtení!

05.11.2017

Autor mi způsobil takřka schizofrenický čtenářský zážitek.
Zatímco v první půlce bylo mé knihomolské já takřka v extázi, v druhé polovině tiše skomíralo v koutě.
Začalo to skvěle - originální postavy (ano, vždy jsou mému srdci bližší poněkud nestandartní a lehce divní jedinci), výborně vystižené mrazivé prostředí Dánska, citlivě, nesentimentálně a osobitě podaný zvláštně křehký vztah mezi Smillou a Izaiášem, děj plný tajemství a otázek okořeněný luxusním satiricko cynickým humorem, tak suchým jako spadané podzimní listí. Navrch ještě úžasně zakomponované informace o Grónsku, Gróňanech, mnoha druzích ledu a sněhu, koloniálním a sociálním aspektu dánské nadvlády nad Grónskem...prostě super!

A pak už byl zřejmě autor unaven, odhodil pero (či klávesnici) do kouta a předal štafetu svému kamarádovi, který je nadšencem pro konstrukce lodí (hlavně těch velkých a ledoborcovitých) a po nocích vášnivě smaží počítačové hry.
Ze Smilly se rázem stává grónská Lara Croft, která ve dne posluhuje na lodi (samozřejmě té největší a nejledoborcovatější jakou si čtenář umí představit) a po nocích běhá, skáče a šplhá po rozličných palubách a podpalubí, je při tom mlácena vším možným i nemožným, řezána, vláčena a bita jak žito šílenou lodní posádkou. Děj zrychlí na nejvyšší obrátky, jeden už neví zda je noc či den, jsme ještě na palubě či v podpalubí nebo na pevnině, zda je hrdinka hlavou dolů či v jiné krkolomné pozici. Jako intermezzo je vkládán podrobný popis celé té velké a ledoborcovité lodi, metr po metru, lano po lanu, od kotvy po ráhno, s tak úzkostlivou pečlivostí, jako by na tom závisel celý osud Smilly Croft.

A teď co s tím....první polovina by byla za plný počet, tu druhou bych nechala autorovi přepsat.

02.11.2017

Cit slečny Smilly pre sneh by som osobne v žiadnom prípade nehodnotil ako detektívku. Od nej má tento román dosť ďaleko, hoci sa v nej objaví nazvime to vražda. Do pomysleného pátrania sa však nepúšťa detektív, ale suseda/kamoška. Nechcem knihu zniesť negatívnym názorom, ale stále premýšľam, že čo toto bolo. Mne vôbec ani na pol strany nesadol autorov štýl písania. Text je extrémne kostrbatý, plný neuveriteľných textov o ničom, odbočiek do minulosti, autor skákal z miesta na miesto, text je plný opisov, ktoré boli siahodlhé ale aj tak neopísali to, čo mali. Nesúvislý dej a preplnený a doslova nahromadený - hlava nehlava nesúvisiacim textom. Dialógy, by ste hľadali márne, rozprávanie v prvej osobe takisto pôsobilo zvláštne. Po knihe ostáva nedopovedaná takmer každá jedna otázka (čo sa stalo s ľuďmi na lodi, čo vypátrala polícia, ako skončili hlavné postavy, čo tá vec, ktorú našli na konci? prečo jej na tom tak záležalo? kto ich dopravil naspäť? ) Osobne som dosť sklamaný, autorov štýl mi nesadol, dávno som nečítal tak rozporuplnú knihu. Knihu preto hodnotím tak, ako som to po prečítaní cítil. Žiaden úvod, jadro ani záver, žiadne rozuzlenie, prekvapenie, žiadne napätie. Dokonca ani to množstvo zaujímavých informácií neurobili z knihy pútavé čítanie, miestami som mal pocit, že čítam encyklopédiu a preto nehodnotím knihu príliš pozitívne. Cit NIE JE pre každého, pred kúpou knihy si radšej prečítajte aspoň pár strán!

01.11.2017

Přečetla jsem ji po 11 letech znovu a znovu mě bavila. Zůstala mi hlavě jako jedna z knih, které můžu číst vícekrát za život. Bavily mě popisky míst i druhů sněhu a nářečí, vlastně celý ten příběh, autorova fantazie a znalosti. Hrdinka mě nadchla, i její neschopnost se začlenit, intuice a rozpolcenost. Knihy neumím dělit na části, jako celek se mi líbila a doporučila bych jí všem.