Čítanka 8 pro základní školy

19.04.2020

Čítanky od Mgr. Josefa Soukala mě provázely celým druhým stupněm základní školy. Každou z nich jsem četla několikrát: poprvé hned na konci školního roku, kdy jsme dostali učebnice na ten následující. Podruhé třeba během prázdnin a potřetí už znovu v lavici. Při společném čtení jsem pak bývala napomínána, že „zase nevím, kde jsme“: jelikož jsem totiž knihu uměla nazpaměť (básničky určitě), libovolně jsem v ní přeskakovala. :)
Díky Soukalovým čítankám je pro mě běžnou frází čapkovské „Na to nemám pokdy.“ („... moderní člověk nemá pokdy spěchat“). Díky nim umím zpaměti kus Jungmannova „Rozmlouvání dvojího o jazyce českém“ v jadrné obrozenské češtině. Díky nim jsem se naučila „Raport“ od Fráni Šrámka:

[...]
Hlásím, pane hejtmane,
že se mi zdál sen,
vojna byla a já ležel
v poli zastřelen;
a zrovna u mne váš kůň taky pad,
nám přáno bylo spolu umírat,
to z boží vůle jen.

To k ránu bylo as, neb měsíc zrud,
a váš kůň hlavu zdvih,
a zvláštní věc: měl jako já
prostřelený břich,
a v jeho očích takový styd žal,
kdos divil se v nich, kdos se ptal
a ruce lomil v nich.
[...]

(Dodnes si přesně pamatuji, s jakou intonací jsem v hodině recitovala který verš.) Díky nim jsem si ještě na ZŠ přečetla „Tři muže ve člunu“ nebo „Saturnina“ (ze školy jsem chodila s větou: „Tatííí, máme doma...?“). Dodnes, když čtu klasické dílo, si kolikrát říkám: vida, tahle pasáž byla v naší čítance!